V sieti

Sice se pořád nemůžu zbavit dojmu, že V síti byl v první řadě kalkul, nicméně když je výsledek nakonec takový, jaký je, snad to ani tvůrcům nemůžu mít za zlé. Pokud je situace opravdu taková, že si překvapení rodiče (ostatně stejně jako dokumentaristé) neuvědomují, jaké nebezpečí na jejich děti na internetu číhá, je třeba jim to nejen říct, ale rovnou ukázat. A je to opravdu ošklivá a znepokojující podívaná, místy i na mě velmi sugestivní. Klobouk smekám hlavně před trojicí hereček, jen je trochu škoda, že zrovna Anežka Pithartová dostala asi nejméně prostoru, protože právě ona si podle mě s volajícími "hrála" nejlépe. Její zdánlivě nevinné otázky neměli muži nejmenší šanci prokouknout, nicméně divák, který věděl, oč právě jde, se mohl snad až bavit tím, jak rafinované pasti to jsou a s jakou až loveckou přesností je herečka klade. (14.03.2021)

Už hodně, hodně dlouho jsem neviděl film, při kterém jsem měl takové nutkání někomu rozbít hlavu ocelovou trubkou. Tady ano a opakovaně. Zneužívat mentální nevyspělosti malých holčiček je prostě prasárna. Ale komentář je o filmu jako takovém, nikoli o tématu, takže... Jo, je to dobrý, dokonce jsem tady i odpustil Klusákovi jeho "dokumentární" prasárničky, kdy nechá herečky v rolí dvanáctek ležet ve ztemnělém pokoji a smutně hledět do kamery, protože narozdíl od protagonistů jiných filmů dvojice Klusák/Remunda, zde tenhle stav těm holkám věřím (zdravice na babice, okopávající silnici z jiného dokumentu). Škoda, že ve filmu nebylo víc konfrontací ve stylu "my jsme štáb, vy jste úchylnej parchant," protože tohle bylo neskutečně silné završení už tak silného tématu. Jo, hraje to na emoce, ale tady je to tak správně a má to tak být (plus bonus v podobě naprosto přirozeného dojetí nad jediným normálním v tlupě degenerátů). (05.04.2021)

Šel jsem na to, abych zjistil, zda v tom nevědomky taky náhodou neúčinkuju. Pak jsem si ale uvědomil, že se mnou přes net nechtěj komunikovat ani starý vyzobaný slunečnice, natož mladý holky - proto už se je dlouho ani nepokoušim kontaktovat (natož nějaký blbý dvanáctky, který jsou mi platný asi jako voliči SPD průkazka do knihovny). Nejlepší byl ten tmou zahalenej asi-cizinec, co prej hrozně fyzicky trpí, když mu holka neukáže prsa. (04.03.2020)

I když jsem přesně věděl do čeho jdu a za ty roky sledování hororů a věcí na internetu jsem se již setkal s kdejakou prasárnou, tak jsem byl stejně šokován. Je vážně neuvěřitelné, co si jsou některá idividua schopna na netu dovolit a tak je skvělé, že byl tento film natočen a rozšiřuje tím obzory dětí i rodičů. Celý dokument se mi moc líbil, jen jsem očekával, že některé ty horší případy více rozmažou a vůbec, že to celé poženou více do extrémů. Každopádně jsem moc rád, že jsem si nakonec nestáhl tu verzi pro 18 let. Protože jak jsem se později dozvěděl, tato verze neskrývá žádný bonusový materiál a pouze navíc poskytuje necenzurovanou podívanou na chlouby úchylů. Říkám si, že jednoho dne pustím verzi pro 12 let svým dětem. Přes celé to množství cenzurovaných pér co jsem během poměrně krátkého časového úseku viděl, jsem tímto dokumentem nadšený. 85% a trocha přimhouření očí na 5 hvězd. (11.03.2021)

Mám nutkání obdivovat tvůrce, kteří se pustili do natolik ambiciózního projektu za nesporně chvályhodným účelem. Zde probíraná témata skutečně nejsou jen problémem, ale relativně žalostným průserem dnešní společnosti, na nějž by se mělo poukazovat. Otázkou je, jestli zrovna takhle násilnou diváckou formou - osobně jsem se celou dobu nemohl zbavit pocitu, že sleduji nahrané divadlo, přestože nepochybuji o tom, že jednak to takhle opravdu chodí a jednak jsem na plátně sledoval skutečné zavrženíhodné lidské kreatury. Problém je v tom, že dokument zůstává přes všechnu deklamovanou autenticitu hrozně manipulativní a tlačí diváka k jednostranné interpretaci každé myšlenky či dialogu v podstatě ještě dříve, než k nim vůbec dojde. Nejdojemnějším výjevem tak má být hovor se slušným dvacetiletým klučinou, který sice nechce nahotinky, ale stejně se baví komunikací s dvanáctiletými dětmi (což mi pořád přijde divné). Ony ty jednotlivé scény i celkové schéma fungují, ale především proto, jak to tvůrci všemi formálními prostředky hrají na diváka, od něhož se automaticky očekává empatie a emocionální účast - a ano, párkrát mě to skoro zvedlo ze židle, ale mnohdy jsem se musel rovněž hlasitě smát nad hlody postav (respektive herců, přičemž zkrátka nevím, u čeho herectví končilo), jelikož ta forma "reaction shots" to po mně přímo vyžadovala. Je to určitě zajímavá a snad i záslužná práce a je dobře, že česká kina plní také někdo jiný než sexuálně rozervaný Langmajer, ale navzdory tomu, že zdejší poselství uznávám, to tvůrcům bohužel tolik nežeru. Velký palec nahoru každopádně za trojici hereček, které to zvládly až neskutečně. 65% (05.03.2020)