V sieti

“CO TO TAM DĚLÁTE?“… „NIC. TADY JSEM LEŠTIL NĚCO…“ /// Můj obdiv patří těm herečkám… Ne, že do toho šly, ale za to, s kým a vo čem se musely bavit. A taky tvůrcům za nápad a hlavně realizaci. Jinak je to takový jednotvárný. Rozhovy po Skypu, uchylácký choutky a přehlídka trestných činnů. Naštěstí to „osvěží“ osobní setkání nebo hovor s „normálním“ člověkem. Film má sloužit jako prevence. Já mám strach, aby některý holky nenálákal spíš ten výdělek. Páč, co si budem vypravovat… hodně lidem je u prdele, co dělaj jejich děti. Rozhodně doporučuju všem, co mají děti. Nebo školám, děcákům, pasťákům… A je naprosto jedno, jestli dám 5* nebo 3*. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chcu vidět hafo (nejen rozmazanejch) čuráků. 2.) Jsem „Ústečan“ a můj kámoš je Sneaky. 3.) Jsem na mladý maso. (29.11.2020)

Osobně mi přijde verze Za školou daleko smysluplnější a hlavně efektivnější, obzvláště pro cílovou skupinu, jež jsou skutečná dvanáctiletá děvčata. Tam totiž promlouvají všechny tři, mimochodem naprosto bezvadné, protagonistky přímo k divákům, skvěle popisují veškeré nastalé situace a mile, kamarádsky radí co s tím. Hlavně co v žádném případě nedělat. Je tam vlastně vše základní, včetně nechutných videí, ústečáka, který už asi žádný dětský tábor jen tak nezorganizuje a také výborné Terezino vypořádání se s tím vyděračským zmrdem. Tato verze mi přijde jen jako taková jistota návratu investic. Šok to bezpochyby je, kina vyprodána, i když asi každý divák nad 15 let věděl, co od toho čekat. Stejně jako Klusák, který nepochyboval o tom, že mu lidi přijdou nakupovat do neexistujícího supermarketu, že životem zmatený a na hranici svéprávnosti balancující Daliborek bude žvanit nesmysly v Osvětimi a že na tři krásné návnady se chytí ta největší česká internetová lůza, hledající uspokojení všeho druhu. Opět se tedy u Vítka nemohu zbavit dojmu prvoplánovosti, ale i lehce amatérského přístupu, jenž dosahuje vrcholu při konfrontaci zmíněného vedoucího, přičemž tam byly daleko větší svině, jež by byly schopny jakkoli zneužít nevinnou dívku. Přesto určitou nutnost zobrazení tématu dokumentu nelze upřít, i když forma mohla být preciznější, základní pozitivum tedy osobně vidím ve výběru "obětí", to se režisérské dvojici povedlo na výbornou a holky jim vlastně tzv. zachránily kůži. [Kino Citadela] (16.05.2020)

Nejvýstižnější pro celý film mi přijde hned titulková scéna, kdy vidíme různé záběry dětí s tvářemi zanořenými do mobilů, k čemuž hraje zlověstná hudba. Nejmladší ze všech dívek je v závěru „uvězněna“ do názvu filmu. Je to metafora možná zbytečně varovná a zjednodušující, ale působivá a plně odpovídající roli ochránce dětských duší, do které se režisér staví (a svou pozici připomíná množstvím záběrů vlastních reakcí na to, co herečky během komunikace s predátory vidí a slyší). V síti vnímám jako film vymyšlený od samého základu tak, aby vzbudil silné emoce, nabídl dlouho doznívající emocionální zážitek, což se mu díky tomu, jak výborně je zahraný, sestříhaný a ozvučený, daří. Není to film, který by nutil k přemýšlení nad rámec přímo pojmenovaného a zobrazeného, pro to neponechává prostor tím, jak je doslovný, názorný a emočně návodný, do jaké pozice nás situuje a jak nás neustále zaměstnává nějakými výraznými audiovizuálními podněty. Není a vzhledem ke své povaze dokumentárního blockbusteru ani nemůže být formálně riskantní a provokativní. Naopak je relativně snesitelný zásluhou mnoha odlehčujících okamžiků a toho, že se takřka celý odehrává v „kontrolovaném“ studiovém prostředí, které přímé ohrožení minimalizuje (něco jiného je ovšem dopad na psychiku hereček). Na diváka V síti neklade velké nároky, vlastně po něm jen chce, aby byl šokovaný, dojatý, pobavený povahou jednotlivých interakcí, což je u dokumentu stejně legitimní pojetí jako u filmu hraného a zřejmě by bylo pošetilé po autorech chtít, aby svou sebejistou výchozí pozici à la „objevujeme Ameriku, jsme z toho v šoku a vy byste měli být taky“ nějak kriticky reflektovali. Jde o film dobře naplňující koncept, vůči němuž mám výhrady... což je ovšem problém můj, ne filmu. Zda skrze ty silné emoce a na ně vázanou diskuzi a osvětu V síti přispěje k nějaké změně a otevře někomu oči (snad ano), už s kvalitou filmu jako takového nesouvisí a do jeho hodnocení bych to nezahrnoval. 65% (27.02.2020)

7/10. Na naše poměry fakticky vypiplaná záležitost, u které až fascinuje s jakou péčí a detaily se tvůrci zaobírali. Má to solidní tempo, atmosféru a nápady. Ústřední trio hereček si zaslouží velkou chválu, páč zachovat autentičnost a chladnou hlavu v situacích, ve kterých se ocitly - to nemohlo být jednoduché. Přesto mě mrzí, že "dokument" slouží spíš jako náhled do věcí a... pak už nic víc. Chápu, za jakým účelem to vzniklo a jsem přesvědčen, že to pomůže... jen po stránce "kinematografie" bych minimálně ve druhé polovině očekával trochu silnější tah na branku a něco jiného, než "všeho víc" bez závěrečného rozřešení. (09.03.2020)

Dokument V síti je silně emotivní záležitost. Při sledování jsem měl v různých okamžicích přesně ty emoce, jaké Vít Klusák s Bárou Chalupovou nejspíš očekávali. Byl jsem zhnusený, pak jsem se smál, pak jsem byl dojatý, pak jsem nevěřícně zíral. Jeden z nejkomplexnějších Klusákových počinů, které samotný tvůrce bude jen těžko překonávat. Zásadní dílo současné české dokumentaristiky. 10/10 (27.02.2020)