V sieti

„A co to tam děláte?“ - „Nic, tady sem leštil něco…víš?“ Absurdní, snad až směšné…kdyby to nebylo tak moc mrazivé. Což se dá říct o celém tomhle dílku. A je jen dobře, že se tohle v rámci osvěty pouští (v upravené verzi) i 12letým dětem a zároveň nechybí besedy s tvůrci. Ten styl, jakým je V síti natočeno…vyčítat snímku efektní formu a snahu šokovat mi nepřijde úplně spravedlivé. Tohle téma (jehož naléhavost se nejspíš bude ještě zvyšovat) by se totiž mělo dostat do povědomí veřejnosti a vyvolat diskuzi. A především zamyšlení. Možná ještě víc u rodičů než dětí. Ano, u jistých emočních scén jde trochu cítit tlačení na pilu, na druhou stranu divák tam těch 10 velmi intenzivních dní s až děsivě velkou koncentrací individuí strávit nemusel. Představitelky mají můj respekt, působí až překvapivě přirozeně. A líbila se mi i postupná gradace a přitvrzování (osobní setkání jsou pak skutečným vrcholem hnusu). Dávám slabších 5*, dopadem se tomuhle může málokterý dokument rovnat (a někteří z „predátorů“ už teď sklízí to, co zaseli). (18.10.2020)

Na dokumentu V síti je cítit nejen to, s jakou vervou a smyslem pro detail se do něj tvůrci pustili, ale i to, že plně věřili, že dané téma je skutečně důležité a jeho osvěta přínosná. Jelikož jsem tak trochu z oboru, mám osobně obrovskou radost z toho, že se dokument povedl a hlavně, že se stal tak populární a oslovil velké množství lidí. Považuji za důležité seznámení veřejnosti s tím, jak obrovské množství sexuálních predátorů se mezi námi pohybuje, jaké zlomyslné techniky používají a hlavně, že se jsou to jinak normálně se jevící lidé, které běžný smrtelník nedokáže od ostatních rozlišit. 100 minut se pro poutavý dokument jeví tak akorát, byť věřím, že téma by se dalo rozpracovat klidně do dvojnásobku zejména proto, aby se hlouběji rozpracovala psychologie predátorů. Např. mohlo být do dokumentu přizváno více odborníků, kteří by se vyjádřili k osobnostem predátorů a pokusili se nastínit důvody, proč to dělají... 8/10 (06.10.2020)

Dokument/experiment, který je plný chlupatých salámových pupků a ztopořených ocasů, jejichž majitelé mají zvláštní představu o realitě. Nicméně ta zásadní je tak nějak vidět hned z úvodu, kdy sledujeme záběry okolí nevnímajících dětí s tvářemi zabořenými do mobilů. Myslím, že právě o pasivitě rodičů tady chybí hrozně moc. Když vnímáme třeba jednu „oblíbenou“ českou reality show, ve které specifické spektrum účinkujících se zkaženými zuby hledá odpovědi v tom, vedle koho vlastně denně usíná, tak velká část epizod je plná dětí se závislostí na mobilech, kdy s elektronikou v ruce tráví hodiny denně a rodič netuší, na jakých stránkách a chatech. Ale zpět ke Klusákovi a Chalupové. Sehnali dospělé herečky, postavili dětské pokojíčky, přihodili medaile i vyřezávaný domeček pro panenky a rozjeli něco, co v několika fázích zaznamenalo masivní zájem a debatu ve veřejném prostoru. Za to velká poklona. Dívky opakovaně zdůrazňují, že je jim pouze 12 let, pánové na druhém konci mají ovšem pocit, že když někdo neklade aktivní odpor, tak říká ano. Myslím, že palčivých otázek je docela dost a mohlo se o nich mluvit. My ovšem sledujeme další a další úchyly a jejich chlouby. Víme, že taková situace je, ale dokument se nezamýšlí nad tím, jak z toho „ven“. Každý totiž asi tuší, o čem jednotlivé konverzace budou. Skutečnost, že se něco takového děje, už nikoho nešokuje. To spíš, s jakou intenzitou k tomu dochází. A jaké mohou mít potom náctiletí představy o partnerských vztazích. To, jak (ne)vypadá běžný sex, dobře vědí z porno stránek. Když se to celé začne zajídat, přijde pár odlehčujících momentů: kupříkladu nějaká z dívek vybuchne. Mimochodem Tereza Těžká se s „rolí“ popasovala asi nejlépe. Ale klobouk dolů přede všemi. (04.10.2020)

Jako samostatný film by to nebylo tak dobré a tak silné jako celé to combo film pro zletilé a nezletilé, knížka a osvěta. Díky za tu srozumitelnost, hravost a ošklivost. Přesně tohle bylo potřeba a já upřímně doufám, že se v některých rodinách podaří zázrak. Už teď je jasné, že po Českém snu je tu Klusákův druhý největší zářez. (09.06.2020)

Mám nutkání obdivovat tvůrce, kteří se pustili do natolik ambiciózního projektu za nesporně chvályhodným účelem. Zde probíraná témata skutečně nejsou jen problémem, ale relativně žalostným průserem dnešní společnosti, na nějž by se mělo poukazovat. Otázkou je, jestli zrovna takhle násilnou diváckou formou - osobně jsem se celou dobu nemohl zbavit pocitu, že sleduji nahrané divadlo, přestože nepochybuji o tom, že jednak to takhle opravdu chodí a jednak jsem na plátně sledoval skutečné zavrženíhodné lidské kreatury. Problém je v tom, že dokument zůstává přes všechnu deklamovanou autenticitu hrozně manipulativní a tlačí diváka k jednostranné interpretaci každé myšlenky či dialogu v podstatě ještě dříve, než k nim vůbec dojde. Nejdojemnějším výjevem tak má být hovor se slušným dvacetiletým klučinou, který sice nechce nahotinky, ale stejně se baví komunikací s dvanáctiletými dětmi (což mi pořád přijde divné). Ony ty jednotlivé scény i celkové schéma fungují, ale především proto, jak to tvůrci všemi formálními prostředky hrají na diváka, od něhož se automaticky očekává empatie a emocionální účast - a ano, párkrát mě to skoro zvedlo ze židle, ale mnohdy jsem se musel rovněž hlasitě smát nad hlody postav (respektive herců, přičemž zkrátka nevím, u čeho herectví končilo), jelikož ta forma "reaction shots" to po mně přímo vyžadovala. Je to určitě zajímavá a snad i záslužná práce a je dobře, že česká kina plní také někdo jiný než sexuálně rozervaný Langmajer, ale navzdory tomu, že zdejší poselství uznávám, to tvůrcům bohužel tolik nežeru. Velký palec nahoru každopádně za trojici hereček, které to zvládly až neskutečně. 65% (05.03.2020)