Vyvrhel

SEAN PENN, THE INDIAN RUNNER (1991). _____ Nemyslím, že člověk může dosáhnout nějakého poznání, dokud neovládne to, co ho děsí (Georges Bataille). _____ Zběsilá zuřivost, násilí bez hranic, bez špetky milosti, bez projeveného citu. Temně rudé pruhy stříkanců krve 'někoho jiného' na Mortensenově šílené tváři. _____ Jednání bez důvodu. A proto nepochopitelné. Neospravedlnitelné. Odsouzeníhodné. A přece. V té čerstvě prolité teplé krvi na potřísněné tváři ničitele se ozývá něco jiného… Destruktivní smršť, která se ukazuje vně rozumu, můžeme snadno umlčet, vyloučit jako něco, co se nás netýká. Úchylka, vymknutí z řádu. Z řádu, o němž dobře víme, kde má své hranice. Protože dobře víme, co je a kde má své hranice člověk. Člověk buduje vztahy a rodiny, je čestný, nekrade a nezabíjí. Nebo snad zabíjí ‘jen‘ tehdy, kdy chrání svá nezadatelná práva na budování vztahů a rodin. Ve válce proti Vietnamu? Na zasněženém poli u silnice? _____ A co jestli je to ještě trochu jinak? Co jestli nejsme jen rozum? Co jestli kromě rozumu v sobě máme oheň? Spalující oheň, který nás, ač to zní paradoxně, bytostně zavlažuje, a bez jehož vláhy beznadějně zestárneme, 'uschneme na přemíru rozumu'. Oheň živosti. Oheň, který nutně potřebujeme zažehnout, chceme-li se zvednout ze dna, chceme-li se pro něco nadchnout, toužíme-li se utopit ve spalující vášni, bez níž nás zbyde jen půl, vlastně ani to ne. Ten samý oheň, co dokáže na troud sežehnout nás, i cokoli a kohokoli v našem okolí. _____ Sean Penn se ve své režisérské prvotině vykašlal na moralizování. Místo toho dělá něco mnohem důsažnějšího: nechává v osobě 'zlého' bratra (autenticky zběsilý Viggo Mortensen) před námi oheň v nás vyvstat. Dává bezuzdnosti, kterou z dobrých důvodů umlčujeme, tvar a slovo, tedy tělo. Nechává ji na nás promluvit, abychom naslouchali, pohlédli jí do tváře. (21.03.2009)

Brilantní drama s dobově perfekcionisticky (auty, exteriéry a interiéry počínaje a televizním vysíláním v ději a hudbou konče) vykreslenou atmosférou osumašedesátého kdesi v malé díře Smallltownu v Nebrasce. Příběh jedné rodiny a vztahu dvou bratrů... s hořkým vyústěním a symbolikou beznaděje (?) ...Na režijní debut se S.P. podařilo natočit velmi vyzrálý film, vskutku poutavý PŘÍBĚH bez špetky nějakých hluchých míst či laciných klišé, skvělý film, kterému věříte od první minuty až po žánrově (a vlastně tak vůbec) netypický konec bez rozřešení... I když vlastně - slovy z citátu Rabindranatha Thákůra na úplný závěr před titulky - "Každé nově narozené dítě je důkazem, že Bůh nad člověkem nezlomil hůl" nakonec tenhle příběh končí s nadějí... Jak jen to je možné, že >nějaký< herec příjde a... Asi ta >úloha osobnosti< v dějinách, že... (10.10.2006)

Pennovu režijní prvotinu zdobí velmi solidní herecké výkony Davida Morseho a Viggo Mortensena. Nevyhratelný boj s vlastními démony je díky Mortensenovi velmi uvěřitelný a vnímavý člověk vlastně ani neví, kterému z hlavních hrdinů má "fandit". Očividně to neví ani Penn ( zajímalo by mě , do jaké míry se při psaní scénáře inspiroval sám sebou ), což lze lehce vycítit ze závěru filmu. V malých roličkách přesvědčí především Hooper, jako slizský barman. (07.08.2007)

Příběh o dvou povahově diametrálně rozdílných bratrech, kteří se po dlouhé době setkávají a kdy se jeden z nich pokouší nalézt cestu k tomu druhému. Někdy je dost náročné vyznat se sám v sobě, natož pak v někom jiném i když jde o vlastního bratra. Film je starý přes dvacet let, Seanovi bylo v té době přes třicet let a Vyvrhel byl jeho první režijní debut a zhostil se ho brilantně. Myslím, že roli Franka si mohl s přehledem střihnout sám, docela by mu ta role sedla. Ale hrál ho Viggo a já byla s jeho výkonem taky nadšená a totéž platí i o roli jeho brášky, které se ujal velmi citlivě David Morse. A to všechno podtržené skvěle zvolenou muzikou. (01.11.2012)

Zoufalé "herectví" páně Bronsona docela kazí zážitek, toho si prostě nejde nevšímat. Naštěstí nepobývá v ději příliš dlouho a scénář mu zase přihrál brokovnici, takže cajk.   Naladit se mi pak trochu trvalo, ale nakonec smekám, páč tenhle film zcela nenuceně, přirozeně a bez patosu vypráví svůj příběh, ví co chce říct a taky vám to řekne.  Jsme tím, čím jsme . Někdo má v sobě Jekylla, jiný Hydea, někdo dokonce oba,  ale kde nic není, tam ani smrt nebere, přesto tu hůl nedokážeme nikdy zlomit. (13.10.2023)