Všetci moji zberači a ja

Agnès Vardaová s digitálnou kamerou zaujato mapuje svet ľudí, ktorí paberkujú: od existenčne závislých ľudí na okraji spoločnosti, vyberajúcich potravinové prebytky, cez šetrných kuchárov, svojráznych ekoaktivistov, vyrovnávajúcich sa s konzumom používaním finálnej časti spotrebného reťazca: odpadu, až po umelcov tvoriacich z neho amatérske artefakty alebo aj snobsky predražené inštalácie. Nevynechá ani sedliakov dozbieravajúcich po oficiálnom zbere voňavú úrodu jabĺk a viníc v provensálskych sadoch. Do tejto zberačskej mapy vstupuje čas od času muž v talári, oboznamujúci divákov s legálnosťou zberu a právnym statusom ponechania si všetkých týchto vecí. Autorka z času na čas ukáže zábery svojich rúk, tváre, postavy a vyrovnávajúc sa tak zrejme s vlastnou zmenou fyziológie, podmienenou starnutím. Živé skúmanie a komplexné zmapovanie zberačských aktivít však vyvážilo i túto, na môj vkus pričasto sa opakujúcu, trošku samožerskú a námetovo pomerne monotónnu časť inak skvelého dokumentu. Maximálne hodnotenie je teda, napriek spomenutej výhrade, plne zaslúžené a pre mňa je zároveň výrazom osobného vzťahu k téme filmu, nakoľko prehľadávanie odložených, zabudnutých a vyhodených vecí, patrilo odjakživa k jednej z mojich najobľúbenejších záľub. (02.04.2007)

"Pabírkovaní"... prvý krát som to počula, a vlastne som ani nevedela že takéto zberanie vôbec existuje (okrem smetiakov samozrejme). Každopádne ide o veľmi silný dokument, so silnými ľudskými príbehmi. Od dnešného dňa sa na ľudí vyberajúc popolnice pozerám z celkom iného uhla pohľadu. J len škoda že filmy podobného žánru nevysielajú v televízii. Celkovo 210 hodnotení je žalostne málo. (22.09.2013)

Dokument pojednává o zajímavém tématu, o kterém jsem vlastně nikdy předtím nepřemýšlel. Jde o paběrkování či sbírání věcí, které již ostatní nepotřebují a vyhazují. Ať už jde o nesklizenou úrodu (tu si může po určitém datu ze zákona sklidit kdokoli i z cizího soukromého pozemku - alespoň ve Francii), potraviny vyhozené do popelnic u supermarketů, odložené spotřebiče a podobné věci. Někdo to dělá z nutnosti (lidé bez práce), někdo ze zájmu (tradice po babičce) a někdo z přesvědčení (soukromý protest proti konzumní společnosti). Dokument nenásilně ukazuje odvrácenou stranu naší konzumní společnosti, zbytečnou nadvýrobu všeho a naše plýtvání zejména potravinami. Přes zajímavé téma se dostanu nakonec jenom k mírně nadprůměrnému hodnocení. Bohužel mi moc nesedla forma, které působí nudně, nesourodě a občasná snaha o poetiku spíše ruší. (24.07.2017)

(1001) Jestli je něco opravdu depresivní, tak je to téma, kterému se tady Agnes věnuje. Úplně nejdřív mi v hlavě naskočilo trochu ostudné "fuj, jak to můžou jíst, ti musí být na dně". A potom jsem se právě začala stydět a tváří v tvář lidem, které režisérka sbírá, jsem se dostala k přemýšlení. Rozohněný monolog muže, který se pasoval na městského údržbáře, sbírá po lidech odpadky a nejvíce mu záleží na ptácích, kteří bývají zasaženi ropnými skvrnami, mě odrovnal svou myšlenkou a upřímností. Ten člověk je v pozici, kterou by masová většina zavrhla jako absolutně podřadnou, a přece se ze všech sil snaží ze světa udělat lepší místo k žití. Dále se mého nitra velmi silně dotkl příběh vysokoškolsky vzdělaného biologa - vegetariána, který si obživu obstarává mezi zbytky zeleniny na trzích a v popelnicích naproti pekárnám. Dostala jsem se tak ve svých sedmnácti letech ke zjištění, že se souzením a odsuzováním ostatních to není tak jednoduché, jak jsem si do té doby myslela. (07.09.2008)

Rozhodně zajímavý dokument, tedy minimálně v tom, jaké téma si pro zpracování režisérka vybrala. Ale nakonec je přece jen ještě zajímavější to, jak obsáhle se jí téma podařilo pojmout, ukázat co všechno takové sbírání obnáší, a přitom zůstala věrna lidem, o kterých chtěla vyprávět, tedy na první pohled chudších, jakoby ztracených. I na nich najdete něco víc. (04.04.2016)