Straw Dogs

Filmový majstrštyk a režisérský supermajstrštyk. To jak si Sam vede diváka přesně jak potřebuje a dává mu až do závěru postupně "čichnout" je ukázka režisérského veleumění, takže do finálové scény jsem dokráčel napjatej jak struna a pak se rozjede psycho akce nevidaného kalibru. Skvěle propojení vztahovky s temnoutou v každým z nás ve kterým Dustin hraje narosto suvereně, ale ani Susan se vedle něj rozhodně neztrací a tím nemyslím jen její krásu a charisma. (22.04.2018)

Peckinpahova filmová studie temných stránek duše. Tenhle režisér je jako člověk ve své podstatě asi velmi skeptická a pochmurná bytost. Jeho analýza násilí a násilné podstaty je ponurá a zraňuje. Peckinpah téměř vždy exponuje příběh ve výlučně mužském světě, patriarchální podstatu má i rámec Strašáků. Příběh je od počátku postaven na dualitě - americký cizinec, nepraktický matematik s principy a ideály ukotvenými v akademickém světě, v němž je formována jeho apoteóza humanismu a proti němu rurální svět anglických venkovanů se silně tradicionalistickým ukotvením, svět patriarchální nadřazenosti a primitivního zákona síly, k jehož prosazení nejlépe slouží láhev tvrdého alkoholu. Tyto světy jsou od začátku v přímé opozici a to, co je na počátku skryto, postupně vyplouvá na povrch. Jako styčná plocha těchto dvou světů funguje mladá matematikova manželka, jejíž silný sexuální pud a jeho úplné neuspokojení v manželském životě a celková nudu a stereotyp vztahu vede k frivolnímu a koketnímu jednání směrem k místním plebejcům. Dlouho se zdá, že tyto dva světy spolu nebudou korelovat a že vlastně spolu nemají nic společného. Jaké je však divákovo překvapení, když v přímé konfrontaci násilí světa prvého spouští rozbušku hluboko skrytou v lidském podvědomí, o jejíž existenci dosud ani sám nositel neměl nejmenšího tušení. Peckinpah vlastně neanalyzuje násilí zjevně motivované, ale to, o kterém člověk sám v sobě vlastně ani neví a pranic netuší o jeho existenci. Volně tak předjímá o mnoho let později realizované pokusy amerických sociologů, kteří na náhodně vybraném vzorku dobrovolníků, jimž nahodile rozdali role vězňů a jejich věznitelů, demonstrovali fakt, že malého fašistu si nese hluboko ve svém podvědomí každý z nás... (09.12.2007)

"V TOMTO DOMĚ NESMÍ DOJÍT K ŽADNÉMU NÁSILÍ," říká postava Dustina Hoffmana své manželce, aniž by tušila, že k němu už došlo. Stejně tak otec pedofilem (nechtěně) zabité dívky touží po spravedlivé pomstě, aniž by tušil, že jeho lolitovská dcerunka pedofila zcela regulérně svedla. A takový je celý film. Nic není černobílé. Násilí exploduje a do té doby ustupující manžel se mění v odhodlaného obránce nijak idylického rodinného krbu, zatímco dosud bojovná manželka se hroutí. I když jsou mi jeho styl a témata v mnohém sympatická, celkově není Sam Peckinpah můj šálek kávy, konkrétně se u jeho filmů vždy mírně nudím. U STRAŠÁKů to ještě vynikne díky srovnání s od začátku fascinujícím konkurenčním Boormanovým VYSVOBOZENÍM. STRAŠÁCI jsou studení, syroví a špinaví a finále s obléháním domu brilantní. A už nikdo nenatočí facky tak drsně jako Sam. "JÁ NETREFÍM DOMů." - "TO NEVADÍ. JÁ TAKY NE." (18.12.2007)

Obrovská lahoda.Rozhádaný manželský pár sa stane obeťou teroru skupiny robotníkov. A ide o jeden z najpôsobivejších počinov žánru, o ktorom je v tomto článku reč. Vzťahová dráma, napínavý thriller a fascinujúca štúdia násilia sú totiž namiešané do skvelého žánrového koktejlu. Perfektne nasnímaného, neuveriteľne zostrihaného a geniálne zrežírovaného. Sam Peckinpah využíva všetky svoje štylistické postupy, aby divákovi sprostredkoval pocity svojich hrdinov a je na to „radosť“ pozerať. Finále patrí k tomu najlepšiemu čo v žánri vzniklo. Bohužiaľ som to musel pozerať na dvakrát, takže som vypadol z atmošky ale aj tak jednoznačne 10/10 (28.10.2014)

Tak nak nechapu, co na tom kazdej vidi, pac tohle byl desnej opruz. Film se prakticky odehrava jen na dvou mistech, v hospode nebo v Hoffmanovo dome a nejdriv se hodinu absolutne nic nedeje a film pekelne nudi. A cely to pusobi jako ten druh filmu, kdy se nekdo nekam pristehuje a ostatni jsou divny, tady je divnej prakticky kazdej. Po hodine filmu se konecne stanou dve zajimavejsi sceny s kockou a nevernou manzelkou (s kterou si ve flashbackach vystaci na dalsich 20 minut), ale vzapeti se opet rozjede naprosta nuda. Jak kdyby clovek sledoval, jak si zijou jedni manzele a Peckinpah zapomnel vypravet nakej pribeh. No a pak to uz nastesti prijde, vesnicani se chtej dostat do baraku. Coz uz je docela dobry a nektery sceny jsou pekne drsny, na druhou stranu, zadna gradace napeti se nekona a diky totalne zkurveny kamere z toho clovek ani moc nema. Navic to cely pusobi, jako, ze se to deje jen tak stranou a do predchoziho vypraveni to vubec nezapada. K tomu si prictete prakticky nulovou hudbu a Hoffmana, kterej sice hraje dobre, ale vubec mi sem nesed, jednak jeho promena v chlapka braniciho dum neni moc verohodna a navic vypada jak v Absolventovy. Proste blba nuda bez poradnyho pribehu. (11.05.2007)