Cena zlata: Odhalení skandálu americké gymnastiky

Kdyby se dala scénáristická esa Hollywoodu dohromady a natočila na tohle téma celovečerní film, tak bych je pravděpodobně zkritizoval, neboť bych podobný příběh považoval za science fiction. Něco takového musel napsat opravdu jedině sám život ve své nejzvrácenější podobě. Gymnastika v mých očích nikdy nebyla sport, na který bych se dobrovolně podíval, i když jsem ke gymnastům a gymnastkám choval vždy náležitý respekt, protože jsem si uměl představit, kolik za tím vším stojí dřiny a hnaní těla za hranice svých možností. Proto se ostatně nedá tento sport na vrcholové úrovni provádět příliš dlouho. Tento dokument je opravdu dobře poskládaný. V úvodu divák dostane možnost nahlédnout na to, jak celý systém gymnastiky funguje. Následně prostřednictvím rozhovorů se samotnými nedobrovolnými aktérkami může divák léta utrpení prožít. V tomto dokumentu mám pocit, že nejvyšší zlo nese jméno Nasser, avšak myslím si, že je to stejně zjednodušený pohled, jako vinit Hitlera za všechna ta zvěrstva, kterých se nacistické Německo dopouštělo. Úchyláci jsou tady tak dlouho, kam až sahají nejstarší historické prameny, takže lze předpokládat, že jsou staří jako lidstvo samo. Byli tady, jsou tady a budou tady nadále. S tím nikdo nic neudělá. Zpravidla za své choutky a nutkání ani nemohou, čímž se je nesnažím ospravedlňovat. Naopak jsem člověk, který by podobné "vadné kusy" bez milosti nechal popravit v zájmu zachování blaha pro nenarušenou většinu. Člověk, který se dopustí zvěrstev na takovém počtu žen, si v mých očích nezaslouží ani druhou šanci, ba dokonce ani šanci zpytovat svědomí v teplákách v daňovými poplatníky hrazeném hotelu, kde ho bude pravděpodobně čekat každý den teplé jídlo a teplí kámoši. Mnohem více než Nessera bych v tomhle případě obvinil celý gymnastický systém - který honbu za penězi a medailemi postavil daleko před zdraví a hlavně bezpečí svých gymnastek, které v tomto systému hrály jen jakési nástroje k dosažení úspěchu. Trochu se zapomnělo na to, že jsou to živé bytosti, zpravidla dokonce děti. Nejvíce zarážející na tomhle případu je rozhodně ten všudy přítomný nechutný egoismus, kariérismus a ignorance okolí, zpravidla trenérů, kdy existovalo důvodné podezření, že Nesserovi ošetřující techniky, kdy hledal u dětí bod G, když měl léčit kotník, se jaksi neztotožňují s běžným postupem. Přesto se lidé rozhodli nezpůsobit skandál a držet se svého teplého místečka. Věřím, že v budoucnu se objeví další Nesserové a má-li se tohle někdy změnit, tak se musí začít u rodičů. Rodičovství je druhá práce na plný úvazek. Práce, ve které nemůžete dát výpověď, pokud jste špatně odhadli své schopnosti a nehodíte se pro ni. Práce, kterou než se rozhodnete vykonávat, tak byste v žádném případě neměli podceňovat přípravu. Podobné dokumenty mohou být třeba jednou z cest. Rozhodně se vyplatí investovat 88 minut svého času. Dost mě zaskočila v závěru výpověď dívky, u které zašel Nesser dál než u ostatních a která se svěřila otci a ten jí nevěřil a rozhodl se raději důvěřovat svému úlisnému rodinnému příteli Nesserovi. Co tohle musí být za rodiče, který nemá na prvním místě svých hodnot své dítě? Naštěstí následně prokázal světu službu a spáchal sebevraždu. Jsem rád, že se doba změnila. Podobná dlouho tutlaná znásilnění se dostávají na povrch a ženy konečně našly odvahu promluvit. Celý případ trošku dehonestovala soudkyně, které z toho všeho udělala divadlo v americkém stylu. Jako naprostý výsměch mi přišlo, že uvažovala o pouhých 25 letech, ale jejího ega se dotkl dopis, ve kterém se trošku urážlivě vyjádřil o ženách. Přišlo mi směšné odůvodnit navýšení trestu o 150 let na základě jedné věty v dopise. Člověk, který se něčeho takového dopustí více než 2x, tak tam takřka neexistuje šance na nápravu. Je to vadný kus, který je třeba odstranit v zájmu zachování blaha většiny. [85 %] (17.11.2021) (menej) (viac)