Železný kríž

No je to sice syrové, jenže je to takový realismus naoko, nesmírně přestylizovaný a umělý (něco jako u Minghelly). Jako celek to s realitou východní fronty moc společného nemá, co do podoby boje, uvažování vojáků a vůbec. A vůbec, že něco takového točili z východní fronty, dát něco takovýho do Normandie si asi netroufli. Co jsem viděl od Peckinpaha, mi vždycky přišlo trochu úchylné. (03.03.2006)

Jako dobrodružný film funguje Železný kříž vcelku dobře, když James Coburn disponuje velkou dávkou osobního charisma, německá uniforma mu sekne a ve své jednotce má řadu dalších zajímavých charakterů, jejichž osudy divák sleduje s napětím. Zajímavé je i zasazení příběhu na východní frontu v době, kdy americká historiografie v duchu studené války sovětský přínos k porážce Osy bagatelizovala a v médiích nebo uměleckém prostředí se bývalý válečný spojenec připomínal jen ryze okrajově. Jako protiválečný snímek už Peckinpahův projekt nepůsobí tak jednoznačně, na to je jeho hlavní hrdina příliš komplikovaně napsaný a jeho chování je v nejednom případě v příkrém rozporu s jeho výroky. Bez války by tenhle protřelý válečník byl vlastně ničím, a tak je jeho protiválečná rétorika pokrytecká. Navíc umělecké prostředky, kterými chce režisér podpořit svou vizi, jako jsou krátkodobé flashbacky nebo halucinogenní scény, mě spíš vadily. No a konečně jako film zasazený do konkrétního prostředí a snažící se tvářit realisticky pak Železný kříž selhává úplně. Je to typický scénáristický konstrukt člověka, který píše z pracovny vzdálené země a o desítky let později, aniž by byl schopen se vcítit do poměrů a myšlení svých hrdinů. Film obsahuje desítky nesmyslů, o kterých by se dalo sáhodlouze vyprávět. Steiner například v jedné scéně seřve velitele i s jeho zástupcem v době, kdy v tzv. demokratických armádách by za totéž v čase úspěchů putoval do zařízení, o kterém pojednává britský Pahorek, v čase neúspěchů pak rovnou ke zdi. V totaliťáckých armádách, ať už šlo o Japonce, Němce nebo Sověty, si s takovými ptáčky dokázali poradit ještě nepoměrně účinněji. V trestních jednotkách byla úmrtnost fascinující a takový Solženicyn by mohl vyprávět, za co že to dostal svůj pobyt v gulagu. Některé dialogy a nejvíc asi plukovníkova řeč ke svému kapitánovi zavání patosem a šustí papírem. Řada dalších motivů taky neobstojí, když např. Steiner zajme sovětského chlapce, není to akt milosrdenství, jak si možná tvůrci představovali, ale opravdu zlomyslný ortel smrti. Sověti podobné navrátilce pravidelně stříleli... Celkový dojem: 60 %. (24.04.2010)

Honba za kusem železa, které mnozí staví nad morální hodnoty i lidský život. Peckinpah silný v dramatických scénách, ale překvapivě chaotický a nepřesvědčivý v těch bojových. Holt východní fronta není Divoký západ. Nejen vizáž psychopatického vraha dělá z Davida Warnera velmi zajímavého herce a zde mu zdatně sekunduje prošedivělý kovboj Coburn jako božský sadismus postrádající četař Steiner. V závěrečných titulcích tvrdá pravda od Bertolta Brechta: „Don´t rejoice in his defeat, you men. For though the world stood up and stopped the bastard, the bitch that bore him is in heat again.“ (09.01.2009)

Jsem pacifista, který ani při dětském válčení nedokázal zastavit špuntovkou nepřátelský tank. Přesto se občas na nějaký ten válečný snímek mrknu, tedy obzvlášť na takový, který si najde čas na podumání o nesmyslnosti válečného běsnění. V tomto případě byla volby jasná, neboť Sam Peckinpah patří mezi mé nejoblíbenější režiséry a tak nebylo pochyb o tom, že dokáže válečnou řezničinu zobrazit naprosto dokonale. Překvapením pro mne však bylo, že solidně zvládl i názorový souboj rozumného Steinera s křížechtivých aristokratem Stranskym. A ačkoli mám drobné výhrady k několika scénám, tak mi nezapomenutelné kousání ruské zajatkyně do nacistického penisu umožnilo hodit tyto výhrady za hlavu. (29.06.2013)

Tento film mám ve své filmotéce a tudíž jsem ho již několikrát viděla a musím přiznat, že hvězdy jako James Coburn, James Mason a Maxmillian Schell, dodávají tomu dílu neobyčejnou působivost. Je to dílo o různých lidských charakterech, které se absolutně vymezí v krajních situacích jako je například válka. Zatímco někdo zůstane člověkem i vůči svému nepříteli, jiný zůstává vypočítavým egoistou i kdyby mu zvonila hrana. Výborný psychologicky válečný film. (24.09.2007)