Železný kríž

Válka není peříčko, co si budem nalhávat. Chvíli se vcítíte a přičichnete vůni spálené trávy, jenže Železný kříž je zbytečně dlouhý a chaotický. Nápaditost zde není, je to spíše takové sesmolené do sebe a největší mínus vidím v neustálých záběrech na vybuchující místa, kterých tady je opravdu přebytek a to kazí nakonec dost podstatně dojem. (06.03.2017)

Peckinpahův rukopis naprosto zřetelný i ve válečném filmu.  Místo ód na hrdinství tu máme sice hrdinu, ale válkou unaveného a otráveného.  Kdo viděl finského Neznámého vojáka, mohl by si říct, že Aku Louhimies čerpal inspiraci právě v Železném kříži. Ale neřekl bych, válka je idealistickou hrou o spravedlnosti či právu jen v mysli těch, kteří ji rozpoutají nebo o ni diskutují v klidu kaváren.  Na bojišti je  to úplně něco jiného.  Ale to je tak vše, co k tomu řeknu, páč jsem v žádný nebyl,  tak držím hubu.  Krok zatím tedy držet nemusím, díkybohu. Jako protiválečný výkřik pochopitelně vynikající a závěrečná půlhodina (jak je u Peckinpaha zvykem) opravdu velká síla.  Coburn pak jako  Steiner přesný, jen  etudu po zranění bych vcelku i vyškrtl, byť chápu její kontrastní význam.  Železný kříž má čtyři ramena... (24.11.2022)

Už trošku starší válečné drama, ale celkem mě zaujalo. Ale víceméně to bude hlavně tím, že se většinou na válečná dramata nedívám, čili jednou za čas podobný film neuškodí. Zároveň ale nemůžu říci, že bych si chtěl někdy v budoucnu pustit tenhle film znovu. Hm, ušel, říkám si, ale mohl jsem vidět spoustu pro mě zajímavějších věcí, a když se budu chtít na něco koukat znovu, tak určitě pro takové chvilky se dokážu vybrat zajímavější kousky. (21.02.2008)

Honba za kusem železa, které mnozí staví nad morální hodnoty i lidský život. Peckinpah silný v dramatických scénách, ale překvapivě chaotický a nepřesvědčivý v těch bojových. Holt východní fronta není Divoký západ. Nejen vizáž psychopatického vraha dělá z Davida Warnera velmi zajímavého herce a zde mu zdatně sekunduje prošedivělý kovboj Coburn jako božský sadismus postrádající četař Steiner. V závěrečných titulcích tvrdá pravda od Bertolta Brechta: „Don´t rejoice in his defeat, you men. For though the world stood up and stopped the bastard, the bitch that bore him is in heat again.“ (09.01.2009)

Tento film som si uložil do hlavy ako "americký guláš". Americký preto, že americký pohľad na vojnové udalosti na východnom fronte je poriadne vzdialený nielen od európskeho pohľadu, ale aj od skutočnosti. Trochu som trpel pri tých deklamáciách, chlapáckych gestách, okázalosti a pátose. Ale pri akčných scénach som sa zasa rýchlo zotavil. A za guláš ho považujem pre zmiešanie najrôznejších motívov, takže konzument na výsledku ťažko odhadne, čo bolo pôvodným zámerom kuchára Peckinpaha. Aj keď tým výsledkom je pozerateľný, ľahko nadpriemerný film. (25.06.2010)