Čas sluhů

Je známo, že filmové dílo musí obsahovat nějaký konflikt, aby se mohl rozvinout nějaký děj a aby bylo co řešit, zkrátka se tam kromě dobra musí vyskytovat i zlo. I filmy natočené ve stylu socialistického realismu, kdy byl optimistický pohled na život povinností, takový konflikt obsahovaly. Buď tam figuroval nějaký ideově dosud tápající soudruh, případně vázlo plnění pětiletého plánu, a v pozadí byl imanentně přítomen nepřítel číslo jedna: světový imperialismus. Příběh ukazující šťastný a spokojený život s bezkonfliktním průběhem se prostě nedá zfilmovat, protože takový film by nebyl koukatelný. Ale zkusit by se to mohlo. Navrhoval bych předělat scénář takto: Studentka medicíny Dana není díky svému hezkému zevnějšku žádnou zakomplexovanou stydlivkou. (Proč by také byla, když vypadá jak filmová krasavice Chýlková!) Spousta mužů o ni stojí a ani ona se jich nestraní. Mladé ženy potřebují nasbírat nějaké sexuální zkušenosti, aby později v manželství neměly pocit, že o něco přišly, a aby pochopily, že k fungujícímu společnému životu je zapotřebí nejen uspokojivý sex, ale i souznění duší. Dana posléze obojí najde u studenta ekonomie Marka, který ji navíc vysloveně zbožňuje. Její spolužák Milan se ožení s její nejlepší kamarádkou Lenkou. Obě manželské dvojice spolu udržují přátelské vztahy – spousta příležitostí ukázat, jak je přátelství v lidském životě důležité. Po čase najde Dana zalíbení ve své profesi lékařky a začne ji vnímat jako své poslání. Stane se z ní výborná lékařka, která dokáže využít všechen svůj um, aby pomohla pacientům. Dana objeví nový léčebný postup a neváhá přemluvit svého kolegu Milana, aby jí pomohl vyzkoušet tuto terapii na jednom pacientovi, jehož stav je pokládán za beznadějný. Pacient se uzdraví. Dana se tak zapíše do dějin medicíny, ale i nadále zůstává skromnou a laskavou ženou oddanou své profesi a svému milujícímu manželovi. Otázkou však je, kolik lidí by takový film chtělo vidět. Ale kdyby režisérka položila důraz na to sbírání sexuálních zkušeností, tak by to nějaké diváky přitáhnout mohlo. Nahatých scén tehdy ve filmech moc nebylo. – Zkusil jsem si takto pozměněný film promítnout v hlavě a zjistil jsem, že scénář je třeba doplnit. První třetina filmu zobrazující Danino hledání vhodného partnera pro život by mohla mít didaktický aspekt a měla by ukazovat muže, kteří se pro ni nehodí. Tak třeba jeden z nich by se nezajímal o kulturu, takže by s ním nešlo mluvit o literatuře, filmech ani o výtvarném umění. Byl by to normální hodný chlap, ale jeho hlavními zájmy by byl fotbal a pivo. S takovým by se intelektuálka ukousala nudou. Jiný by jí navrhl sex s obojkem. Dana, otevřená všem možnostem, by na jeho návrh přistoupila. Nechala by si nasadit obojek s vodítkem, lezla by po čtyřech, krmila by se z misky a pak by se nechala ojet zezadu. Zjistila by však, že takto opentlený sex ji nebaví a doporučila by muži, ať si najde ženu, která bude mít pro jeho záliby větší pochopení. Však takových běhá po Praze spousta. No a tak dále. (09.04.2022)

Velmi hluboká studie společnosti končícího socialismu - vlastně však společnosti vůbec. Hlavní hrdinka je dokonalá manipulátorka a jde si za svým cílem stůj, co stůj. Výborné herecké výkony (snad až na Jitku Asterovou, nevím, proč tam to prkno je...) a působivá hudba. K dokonalosti mi tam však malinký krůček chyběl. (21.11.2006)

Poslední zbytky zahnívajícího socialismu, naroubované na psychologickou vztahovou rošádu. Tuhle nerovnou partii však ovládá vypočítává, chladnokrevná a manipulativní mrcha. Film Čas sluhů je ponurá, odtažitá, krajně chladná freska, plná výborných hereckých výkonů a jedovatých dialogů. Nejde o snímek, jaký by si člověk dopřával každý den, ale má své nezpochybnitelné estetické, filmařské a herecké kvality, které debutující Irena Pavlásková podtrhla až překvapivě vyspělou režií. Ivana Chýlková si roli ženského „satana“ vyloženě užívá a nad osudem postavy, kterou ztvárnil Karel Roden, by člověk zaplakal. Znepokojivý portrét zla, jež bezcitně využívá dobroty ostatních lidí, uvězněných v šedivém panoptiku smutného města. Škoda, že odkaz tohoto neotřelého filmařského počinu tak trochu dehonestuje jeho přímé pokračování, které si paní Pavlásková mohla klidně odpustit. (16.08.2023)

Na začátku jsem si myslel, že to snad vypnu. Zhruba tak prvních 30 minut totiž vypadalo jako úplná blbost, kde Chýlková vypadá jak koště a pořád jenom kňourá. Opravdu jsem nechápal, za co ji tady lidi v komentářích tak vychvalujou. Ale pak najednou přijde střih, děj se posune o několik let dopředu a postava, kterou hraje Chýlková, se z tý ukňouraný blbky promění na bezcharakterní svini, která dokáže se všema kolem sebe dokonale manipulovat a využívat je pro svůj prospěch. Osobně bych se s takovou manipulátorkou a lhářkou asi setkat nechtěl, ale ve filmech tyhle asociální postavy úplně miluju, takže jsem asi jeden z mála, kdo tý hlavní postavě nepřál nic špatnýho, ale naopak jsem jí přál, ať ty pitomce kolem sebe využívá dál. Akorát mi to ke konci začalo připadat už trochu stereotypní a film vlastně nedopadne nijak. Navíc tam hraje velice často dost sračkózní hudba. Ale v každym případě se jedná o zajímavý dílo, který se mimo jiné taky lehce trefuje do tehdejšího končícího režimu. Moc nechápu, proč Irena Pavlásková od tý doby nic zajímavýho už nenatočila. (24.08.2022)

Myšlienka so svadbou trochu prehnaná aj na dnešné divoké časy, ale film aj na dnešné časy na úrovni. Trochu sa mohlo ubrať na stopáži a mohli by vypadnúť niektoré zbytočné a rušivé scény, napríklad aj disident Bolek Polívka. „Kdo jen čeká, ten se nedočká. Jestli chceš vyhrát, musíš se umět ponížit.“ - „To se strašně shodím, když se ponížím.“ - „Člověk musí leccos spolknout, když mu o něco jde.“ --- „Rozmysli si: Buď budeš hodnej nebo zlej. Ale hlavně nebuď stranou.“ --- „Maminko, ten pán je taky kretén?“ A zabila ma scéna s banánmi v Arábii, to sa ani nedá citovať. (02.01.2013)