Švestka

Neustálé opakování určitých vět a situací ve hře, byť se tak děje pod záminkou sklerózy, není vůbec vtipné, naopak to nudí a nudí, podobně jako ve Vyšetřování ztráty třídní knihy. Stejně tak trable s podáváním ruky působí hodně vykonstruhovaně a tedy otravně, přeci není takový problém říct, pusť mi ten úd. A vymyslet pak jiný závěr. (26.08.2012)

"Když hovoříme o hře Švestka, nesmíme opomenout jednu skutečnost, je to hra o stáří. Stářím jejího autora je umělecká úroveň této hry také poznamenána." Opravdu je to trochu slabší hra, humor už není tak krásně propracovaný jako v předchozích hrách. Přesto i na tuto hru se pěkně kouká, je plná (trochu povrchnějšího, ale pořád hodně dobrého) vtipu a především s krásnou sklerotickou gradací. http://www.youtube.com/watch?v=219dYct4h9c (20.03.2011)

Švestka, ačkoliv je o stáří, nevypráví o nijak dobře vyzrálé slivovici, ba naopak, ani ty švestky se ještě nedostaly ke sklizni. Hra je strašně zmatená, natahovaná, nejistá, jako by starej Cimrman byl už senilní, ono to vlastně dává smysl, vždyť nás v povinném semináři varovali, že? A přestože je pravda že Svěrák často svým natahováním dokázal otravovat, bylo to zábavné a závěr, kdy Nastoupil vystoupil byl naprosto geniální. Inu, mohu vám nabídnout svoji pravici? (03.04.2019)

Jak začít. ,,Červená značka, jdu po ní a najednou šlus, značka v hajzlu. Á vektrovna. Nazdar mládenci, já jsem Jeny, dramatická spisovatelka a sufražetka a jak právě vidíte taky turistka. Jak se jmenuješ ty? Patka. Křestní, křestní. Kamil. Nazdar Kamile, líbíš se mi. Já jsem Jeny, jak se jmenuješ ty? Nevstávej, klidně seď. Blažej. Nazdar Blažeji, nelíbíš se mi. Já jsem Jeny. Nevstávej, klidně seď a jak se jmenuješ ty? Svatopluk. Nazdar Sváťo, líbíš se mi a co vy kluci, vy se tady držíte, jak dva buzeranti. Mé jméno je Eda Wasrfaul. Ani nevíte, milá slečno. Tykej mi Edo. Ani nevíš, milá slečno, jak rád tě vidím. Edo na rovinu, líbíš se mi, ale tu ruku mi hezky rychle koukej pustit. Vy chlapi v tý ženský nevidíte rovnocenýho partnera, ale jenom ten sexuální objekt a přitom vás v mnoha ohledech převyšujeme, takže mi tu ruku dovopravdy pust, protože to už hraničí s vilností todleto.“ Kamile, už jsem ti říkala, že se mi líbíš? Jeny a ty jsi organizovaná turistka, nebo divoká? Já jsem divoká, Kamile. A taky vobčas píšu. Zrovna dělám na hře Louny. Je to o mladém převozníkovi. Mladý Helmut vozí už 50 let na své pramici..........no, řeknu vám mládenci, na pramici jsme se loni v létě nablbli, tomu snad ani nebudete věřit, no a to počasí, to vám povím nádhera, každý den bylo slunečno, no úplně na procházku, jen tak se vydat po značce do divoké přírody, to je nádhera, víte mládenci, já jsem totiž taky turistka, to byste nevěřili, co na takovém vejšlapu potkávám chlapů. Kolikrát jsou to takový poživační samci, no tudle jsem potkala nějakého, počkejte, jak von se to jen jmenoval, jo Helmut to byl. No,vidíte Helmut, tak se jmenuje i postava z mé nové hry Louny. Víte pánové, že já taky totiž vobčas píšu. Kamile, už jsem říkala, že se mi líbíš? Co dodat, Švestka je má nejoblíbenější hra. No ono pánové, takové švestky nemyslete si, něco zavařím, něco nasuším, většinu vypálím. :oD (13.03.2012)

Cimrmanovské hry jsou vždy záruka skvělé zábavy a hodnocení minimálně tří hvězdy si spolehlivě zaslouží všechny. Nicméně maximální hodnocení u mě dosáhly jen některé a Švestka je právě jedna z nich. Smoljak jako Hájek je nezapomenutelný a u hry samotné jsem se smál prakticky neustále. Navíc má Švestka ten vzácný dar vás rozesmát, i když ji vidíte po druhé, po desáté, po sté ... Bohužel je Švestka zatím jedinou hrou, kterou jsem viděl naživo a k tomu ještě bez pana Smoljaka. (28.02.2018)