Môj príbeh

Emotivní snímek odvyprávěný komorním stylem za podpory působivé kamery. Další křižovatka života, kde si hlavní roli zahrála Vlastina Svátková. Příběh o domácím násilí mající své následky a životní nejistotu. Pocit osobního zoufalství a smíření s osudem zároveň vede až k divácké diskuzi o daném případu. Hrdinka příběhu se statečně pokouší poprat s nepřízní osudu a to se zájmem svých rodičů i za pomoci přítelkyň. Prostředí baletek nijak nepřekvapí, ale je vkusné.  Příběh se zaměřuje na problematiku domácího násilí na ženách a typické ženské přirozenosti danou problematiku řešit. Snímek je natočen v uměleckém dojmu, což přináší i vizuální koncept na celém zpracování, i když to poměrně dost často zadrhává. Tvůrci se zřejmě snažili natočit atmosféricky a emočně něco podobného, jako je ´Příběh '88´ (1989), ale i když je snaha hodně znatelná, jakoby tomu chyběl ten správný tah na branku.  Milan Knažko v roli otce vyznívá přirozeně, ale dva bodyguardi u něj, kterými si s násilníkem vyřídí mafiánským způsobem účty, aniž by jeho postavení bylo vysvětleno, je hodně laciný výjev. Nejedná se tedy o komedii, romantiku či drama. Jedná se jen o pouhou zpověď mladé ženy, jejichž osud je reálnější, než by si kdo myslel. (01.09.2021)

Námet tak silný, že z tohto išlo vytrieskať ďaleko viacej. Síce to nebol prepadák, ale potenciál zostal tatam. Prvých cca dvadsať minút je ťažkou depkou, dobre rozohranou partiou, na ktorú keby sa lepšie navázalo, výsledok by bol perfektný. .... A práve tam sa všetko začalo lámať. Flashbacky na rodinné martyrium film nezachránilo od plkov ženských, ktoré asi nemajú stále čo robiť a schádzajú na na lattéčko. ... Chápem, že aj táto životná etapa bola pre hlavnú hrdinku vlastne kľúčová, ale zostrihanie týchto pasáží o polovicu a následné randenia by filmu len prospela. (29.04.2020)

No jo, dal jsem hvězdičku, přestože jsem si myslel, že budu pokračovat ve své odpadové výpravě za zocelením vnitřního já. Ale aby nedošlo k omylu; ta pěticípá neznamená, že bych byl jakkoliv spokojen, já jí jen dávám najevo, že jsem v poslední době viděl mnohem větší hrůzy. Jsem pevně přesvědčen o tom, že čeští tvůrci neumí natočit thriller takovým způsobem, aby nevyzníval směšně, zároveň jsem si stejně tak jistý, že dobrou komedii nebo dobré drama naši filmaři opravdu umí. Umí, ale ne všichni. No, a ti, kteří natočili tohle pro mě bezemoční drama to asi tak úplně neuměli. Za mě šlo o pocitově absolutně plochou záležitost, která ve mně nevzbudila odpor k hlavnímu padouchovi, nepopíchla mě, abych držel palce hlavní hrdince, a nechala mě vlastně úplně chladným. Míval jsem hodně rád Vilmu Cibulkovou, ale už nějaký čas z ní mám dojem, že jsou její postavy emocionálně buď na nule nebo na stovce. Nic mezi tím. Škoda. Hlavní hrdinka byla hodně mdlá, celý ženský spolek by byl vhodnější spíše do jedné z těch odpadových komedií a Pavel Kříž... Darmo hovořit. No, a kromě toho, že ve mně snímek nevyvolával žádné emoce, disponoval i největší slabinou naší současné filmové tvorby- zoufalými dialogy. / Poučení: Instant vysypávej vždy po větru. (14.03.2023)

Vlastina Svátková v podstatě účinkuje v raritní hlavní roli a v raritním českém filmu. Realizační tým si o unikátním výsledku ale může nechat zdát. Během devadesáti minut absolvuje sympatická herečka znetvoření obličeje v téměř "cronenbergovském" ladění, zapříčiněné jejím tyranským mužem, posléze se v započaté nové fázi života schází s novými upovídanými kamarádkami jak z nejpitomějšího seriálového šuntu a na golfovém hřišti její churavé city vzplanou k muži s úchylnou vizáží, který je kupodivu ženatý, navíc stihne o svém turbulentním životě informovat celý internetový svět. Tvůrčí tým, který povětšinou čítá samé debutanty na poli scénáře a režie, ji vrhá do žánrového mišmaše, který má značně nevyrovnanou fazonu i strukturu. Počáteční neotřelý psychologický ráz je necitlivě vystřídán scenáristickou nemohoucností, která vzorně plní to nejhorší z filmů pro ženy, kdy se herecky málo snesitelné pizdy scházejí u latte a debilně řeší řadu debilit. S nástupem Pavla Kříže na green už je nadmíru jasné, že se realizační tým vymaní z jakékoliv působivého psychologického ševelení, a šance na částečně originálně pojatý film se definitivně rozplynou. A přitom Vlastina Svátková se zhostila své role týrané ženy, která si prochází životním traumatem a následným vývojem, poměrně zdatně, násilnický Saša Rašilov jí zdatně sekundoval (stěžejní scéna znetvoření probíhá prostřednictvím četných flashbacků, načež sledujeme jakýsi pokus celou "záhadnou" událost vypointovat), ovšem řada realizačních neduhů, zejména nešťastně zvolený odklon od psychologického bujení, postupně pohřbila zajímavý námět a přetavila jej do upoceného průměru, kde si především naivní divačky přijdou na své a na konci jim v titulcích zapěje Lucie Bílá. A Vlastina už poprsí filmové kameře neukazuje. 5/10 (11.06.2020)

Tak to si děláte srandu?! Tohle měl být příběh o týraných ženách? Rozmazlená baletka díky tetě a bohatému příteli si může dovolit bohaté sanatorium kde čeká na plastické operace xichtu a tváří se přitom jako by ji vlastně obtěžovali. Pak se najednou zjeví parta přiblblých kámošek, které jsou strašně hepy a dávají jí rady jako jak má žít a chovat se. Přitom všem celou dobu nebyla schopna poslat násilného manžela - čuráka do basy a začala chodit na golf, kde poznala novou lásku o které, ale pochybuje. Vždycky jsem nesnášela červenou knihovnu, ale tenhle film ji dokonale předčil a to jsem se donutila dívat až do konce na rozdíl od četby kterou jsem nikdy nečetla. Za mě 35% (13.12.2020)