Réžia:
Jiří Sequens st.Scenár:
Jiří Sequens st.Kamera:
Miloslav HarvanHudba:
Zdeněk LiškaHrajú:
Jaroslav Marvan, Josef Bláha, Josef Vinklář, František Filipovský, Gustav Nezval, Helena Růžičková, Luba Skořepová, Jaroslav Mareš, Jaroslav Raušer (viac)Epizódy(13)
-
Prísaha (E01)
-
Malý a veľký vrah (E02)
-
Lady Macbeth z Vinohradov (E03)
-
Odtlačky prstov (E04)
-
Čierne rukavice (E05)
-
Prípad nepárnej črievice (E06)
-
Lodný uzol (E07)
-
Telegram z Neapolu (E08)
-
Turecké náušnice (E09)
-
Smrť Kapra (E10)
-
Hra (E11)
-
Špión príde o siedmej (E12)
-
Svedomie (E13)
Obsahy(1)
Třináctidílný seriál kriminálních případů ze třicátých let 20. století podle povídek Jiřího Marka. Pražská "mordparta" policejního rady Vacátka bojuje s podsvětím. Ani ten nejrafinovanější zločinec nemá šanci uniknout dedukčním schopnostem inspektorů Mrázka (František Filipovský), Brůžka (Josef Bláha) a Boušeho (Josef Vinklář). Jejich práci si ze svého postu kriminálního rady hlídá Karel Vacátko (Jaroslav Marvan). Se stejným obsazením vznikly v letech 1970 - 71 čtyři celovečerní filmy - Pěnička a Paraplíčko, Partie krásného dragouna, Vražda v hotelu Excelsior a Smrt černého krále. V roce 1986 byl jako volné pokračování natočen seriál Panoptikum Města pražského. (mibara)
(viac)Videá (20)
Recenzie (273)
Naprostá česká detektivní klasika s nenapodobitelnými hlavními představiteli v čele s panem radou Vacátkem a detektivy Mrázkem, Boušem a Brůžkem. Případy, které řeší, sice nejsou nijak záhadné a napínavé, ale jsou řešeny s takovou noblesou, klidem a pohodou, že si divák neznalý poměrů musí myslet, že to byla velká pohoda být kriminalistou v době první republiky. Dnes už samozřejmě se těmto příběhům můžeme jen pousmát, ale to nic nemění na tom, že z pohledu historie je tohle jeden z nejlepších krimi seriálů v české filmografii. ()
Pokud nám hříšní lidé něco dokazují, tak to, že v kriminálním příběhu není důležitá složitá zápletka či nadpřirozený hrdina. Ale často k dokonalosti stačí jen výborně napsané a zahrané postavy a prostě dobře vymyšlená atmosféra podpořena solidním příběhem či diverzitou jednotlivých případů. Ráda se k Hříšným lidem města pražského vracím. Pravá klasika. ()
Doba, kdy ještě "policajti" brali své zaměstnání jako poslání, kdy každý z nich znal dokonale svůj rajón a svojí autoritou v něm dokázal udržet pořádek. Doba, kdy špatnost tušila, že dříve či později bude odhalena a potrestána. Za skvělou atmosféru, výborné herecké výkony a za vzpomínku na "relativně" poctivé časy a lidi - 5. ()
Za jedinečnou atmosféru starý Prahy, za případy plné napětí, za herecké výkony, za partu ze štyrky v čele s radou Vacátkem, za to že se člověk prostě těší na další díl. A mohl bych tady to "za" vláčet z věty do věty a pořád by to "za" bylo před co psát, ale jako odůvodnění proč dávám pět hvězd vlastně stačí poslat "za" před jedinou větu..... . Za ten báječně prožitý čas ve společnosti hřísných lidí. ()
A dejte mi zahrát, pane inšpektóre. Dejte mi zahrát, už jsem zase dóle. Dejte mi zahrát v čistým dur, než přišijou mi číslo na mundur, na mundur, šedivej, vošklivej. Zákon, zákon šlape jim na pérka. Brání se, brání, pražská galérka. Jo, člověk míní, ten nahoře to změní a potom zbejvá jen mřížový snění. A dejte mu zahrát, pane inšpektóre. Dejte mu zahrát, než vypadne z róle. Dejte mu zahrát v černým mol, ať pozná sám ten velkej lidskej bol ze zrady, velikej, falešnej. A dejte jim zahrát, pane inšpektóre. Dejte jim zahrát, a každýmu sóle. Jeden zná pravdu, druhej lež, malér je svázal k sobě za faleš, na řetěz, za faleš, na řetěz, za faleš. Hříšní, hříšní, hříšní hříšníci. Hříšní, hříšní, hříšní viníci. Vini, vini, viní viníci. "Hříšní lidé města pražského". **** ()
Galéria (300)
Zaujímavosti (79)
- Vacátko (Jaroslav Marvan) oslovuje v samém závěru příběhu inspektora Bouše (Josef Vinklář) „pane vrchní“. Je to nejspíše narážka na možné povýšení, za pomoc jeho syna s případem. (sator)
- Natáčelo se šest povídek najednou ve stejných interiérech. (M.B)
- Osud Jedové chýše byl zpečetěn někdy na přelomu 19. a 20. století, kdy ji okupoval německý Burschenschaft. Vznikl zde i nevěstinec. Stavení začalo chátrat. Před svou smrtí v roce 1927 ho zakoupil Antonín Heveroch, český psychiatr a neurolog, aby po jejím zbourání mohl rozšířit sanatorium pro duševně choré. (Zdroj: Jaroslav Šerák) (Cucina_Rc)
Reklama