Hříšní lidé města pražského

V naší krásné vlasti už klasický detektivní seriál z doby první republiky. Byly to krásné časy, kdy páni z kriminálky znali všechny kasaře a kapsáře ze svého rajónu jménem... Kam se hrabou všichni Komisařovi Rexové, Kobra 11, ale i drtivá většina epizod všech CSI a podobných kusů. Zde platí - co příběh, to unikát. Co role, to kus herectví. Úžasná dobová atmosféra, stejně jako tu veselá, tu zas tísnivá nálada dýchající na diváka z obrazovky. Díl s Jiřím Sovákem a daktyloskopickým skandálem jako vystřiženým z Čapkových povídek nikdy nevynechám. 100% a nikdy jinak. (02.04.2003)

Spolu s Atentátem opravdový Sequensův majstrštyk. Nezaměnitelná a kouzelná atmosféra, grandiózní herecké výkony, tématická hudba Zdeňka Lišky a legendární písničky. Kultovnost celého díla je naprosto zasloužená a nesmrtelnost pánů ze čtyřky je zaručena ! "A dejte mi zahrát, pane inšpektóre, dejte mi zahrát, už jsem zase dole, dejte mi zahrát v čistým dur než přišijou mi číslo na mundur - na mundur, šedivej, vošklivej." (09.09.2007)

A dejte mi zahrát, pane inšpektóre. Dejte mi zahrát, už jsem zase dóle. Dejte mi zahrát v čistým dur, než přišijou mi číslo na mundur, na mundur, šedivej, vošklivej. Zákon, zákon šlape jim na pérka. Brání se, brání, pražská galérka. Jo, člověk míní, ten nahoře to změní a potom zbejvá jen mřížový snění. A dejte mu zahrát, pane inšpektóre. Dejte mu zahrát, než vypadne z róle. Dejte mu zahrát v černým mol, ať pozná sám ten velkej lidskej bol ze zrady, velikej, falešnej. A dejte jim zahrát, pane inšpektóre. Dejte jim zahrát, a každýmu sóle. Jeden zná pravdu, druhej lež, malér je svázal k sobě za faleš, na řetěz, za faleš, na řetěz, za faleš. Hříšní, hříšní, hříšní hříšníci. Hříšní, hříšní, hříšní viníci. Vini, vini, viní viníci. "Hříšní lidé města pražského". **** (15.11.2017)

Kdybychom se rozhodli zahrnout do poněkud obecného pojmu česká detektivní škola zástupce z domácí literatury, tvořilo by ji maximálně deset autorů, jejichž díla přesahují rámec podprůměrného zábavného odpočinkového čtiva. Tak trochu paradoxně k nim zcela nepochybně náleží i spisovatel a scénárista Jiří Marek, pro něhož tento žánr rozhodně nebyl typický. Na sklonku šedesátých let však napsal nejprve několik povídkových cyklů pod názvy Panoptikum hříšných lidí a Panoptikum starých kriminálních případů, které se téměř vzápětí po značném čtenářském ohlasu objevily i ve scénáristické podobě pro plánovaný třináctidílný seriál Československé televize. Režisér Jiří Sequens měl šťastnou ruku zejména při výběru hlavních hereckých protagonistů. Jaroslav Marvan v roli policejního rady Vacátka mistrně variuje své bručouny s dobrým srdcem, inspektorská dvojice Boušeho a Brůžka vytváří prototypy policejních úředníků, snesitelně servilních k nadřízenému a sympaticky familiárních k příslušníkům tzv. galérky. Ale nejsou to tupí byrokrati: Bouše (Josef Vinklář) je sice trochu směšný ve své buřince, kulatých brýlích a těsném sáčku, ale hýří nápady a nepostrádá intuici; sekundující Brůžek (Josef Bláha) motivuje někdy váhavého Boušeho rozhodností. Čtvrtým ze slavného týmu je starý inspektor Mrázek, ztvárněný mistrovským způsobem Františkem Filipovským, který působí mezi svými mladšími kolegy tak trochu přebytečně, ale jeho postřehy jsou ucelené a prozrazují, že přesluhujícímu penzistovi s nepostradatelnou dýmkou a omluvným pohledem to stále pálí. Zkušenosti, důvtip, mazanost a buldočí vytrvalost uplatnil ve "vlastní" epizodě s názvem Hra. Ostatně, právě jednotlivé epizody nabízejí širokou žánrovou vyhraněnost, od vysloveně komediálních, kam lze zařadit jak defraudantskou romanci Telegram z Neapole, tak bláznivou holešovickou road-movie Kaprova smrt, přes příběhy ryze kriminální, jakým je třebas úvodní Přísaha, až po společensky ožehavá témata, úzce související s dobou a jejími mravy (drogová aféra v Případu lichého střevíce). Ruku v ruce s tím jde znamenitá Liškova hudba, výjimečná už nezaměnitelnou úvodní znělkou, a samozřejmě celá plejáda vynikajících českých herců, kteří se svých rolí zhostili s neskrývaným elánem (Zázvorková, Fialová, Růžičková, Skořepová, Hlaváčová, Sovák, Menšík, Kopecký, Brzobohatý, Landovský, Fišer, Skopeček, Libíček, Satoranský, Hanus, Růžek, Ráž, Holý, Řanda, Neumann, Záhorský, Bek, Kemr a řada dalších). Kromě nesporných tvůrčích kvalit k úspěchu a trvalé oblibě přispěla i skutečnost, že seriál je apolitický. Na poměry první republiky se sice díval někdy až příliš blahosklonně, ale v podstatě v ní personifikoval neoddiskutovatelnou spravedlivost a čistotu masarykovské policie. A lidskost je jedním z hlavních rysů tohoto seriálu, jehož kvalit žádný pozdější projekt obdobného zaměření nedosáhl a patrně již nedosáhne. (21.06.2010)

Vacátko, Bouše, Mrázek a Brůžek - skvadra ostřílených mazáků, za které by se nemuselo stydět ani dnešní MV. Dotoho všeho skvěle a vtipně napsané dialogy, brilantní zápletky a finální vyústění, srdcervoucí atmosféra, perfektní herecké výkony a především nezapomenutelné hlášky a scény, jakotřeba ta s údajně mrtvým a poté obživlým hercem Janem Skopečkem. Ale byli zde vidět i jiní, viz. třeba Pavel Landovský v jedné epizodě právě s Janem Skopečkem, anebo krásná, smyslná Květa Fialová v charakterní roli nějaké vychytralé, ale na druhou stranu i tak trochu bláznivé pražské dámičky z lepších kruhů, která otrávila svého muže. Velmi kvalitní seriál, společně třeba s pozdějším "Panoptikem města pražského", jedem z nejlepších ve svém druhu, zde navíc s geniální a lehce zapamatovatelnou Liškovou hudbou (která se s oblibou v jednom nejmenovaném disk. pořadu, pouští politikům, všichni asi víme proč..-) (09.11.2007)