Hříšní lidé města pražského

Kdybychom se rozhodli zahrnout do poněkud obecného pojmu česká detektivní škola zástupce z domácí literatury, tvořilo by ji maximálně deset autorů, jejichž díla přesahují rámec podprůměrného zábavného odpočinkového čtiva. Tak trochu paradoxně k nim zcela nepochybně náleží i spisovatel a scénárista Jiří Marek, pro něhož tento žánr rozhodně nebyl typický. Na sklonku šedesátých let však napsal nejprve několik povídkových cyklů pod názvy Panoptikum hříšných lidí a Panoptikum starých kriminálních případů, které se téměř vzápětí po značném čtenářském ohlasu objevily i ve scénáristické podobě pro plánovaný třináctidílný seriál Československé televize. Režisér Jiří Sequens měl šťastnou ruku zejména při výběru hlavních hereckých protagonistů. Jaroslav Marvan v roli policejního rady Vacátka mistrně variuje své bručouny s dobrým srdcem, inspektorská dvojice Boušeho a Brůžka vytváří prototypy policejních úředníků, snesitelně servilních k nadřízenému a sympaticky familiárních k příslušníkům tzv. galérky. Ale nejsou to tupí byrokrati: Bouše (Josef Vinklář) je sice trochu směšný ve své buřince, kulatých brýlích a těsném sáčku, ale hýří nápady a nepostrádá intuici; sekundující Brůžek (Josef Bláha) motivuje někdy váhavého Boušeho rozhodností. Čtvrtým ze slavného týmu je starý inspektor Mrázek, ztvárněný mistrovským způsobem Františkem Filipovským, který působí mezi svými mladšími kolegy tak trochu přebytečně, ale jeho postřehy jsou ucelené a prozrazují, že přesluhujícímu penzistovi s nepostradatelnou dýmkou a omluvným pohledem to stále pálí. Zkušenosti, důvtip, mazanost a buldočí vytrvalost uplatnil ve "vlastní" epizodě s názvem Hra. Ostatně, právě jednotlivé epizody nabízejí širokou žánrovou vyhraněnost, od vysloveně komediálních, kam lze zařadit jak defraudantskou romanci Telegram z Neapole, tak bláznivou holešovickou road-movie Kaprova smrt, přes příběhy ryze kriminální, jakým je třebas úvodní Přísaha, až po společensky ožehavá témata, úzce související s dobou a jejími mravy (drogová aféra v Případu lichého střevíce). Ruku v ruce s tím jde znamenitá Liškova hudba, výjimečná už nezaměnitelnou úvodní znělkou, a samozřejmě celá plejáda vynikajících českých herců, kteří se svých rolí zhostili s neskrývaným elánem (Zázvorková, Fialová, Růžičková, Skořepová, Hlaváčová, Sovák, Menšík, Kopecký, Brzobohatý, Landovský, Fišer, Skopeček, Libíček, Satoranský, Hanus, Růžek, Ráž, Holý, Řanda, Neumann, Záhorský, Bek, Kemr a řada dalších). Kromě nesporných tvůrčích kvalit k úspěchu a trvalé oblibě přispěla i skutečnost, že seriál je apolitický. Na poměry první republiky se sice díval někdy až příliš blahosklonně, ale v podstatě v ní personifikoval neoddiskutovatelnou spravedlivost a čistotu masarykovské policie. A lidskost je jedním z hlavních rysů tohoto seriálu, jehož kvalit žádný pozdější projekt obdobného zaměření nedosáhl a patrně již nedosáhne. (21.06.2010)

Český detektivní seriál z období první republiky je tak úctyhodným dílem, že se stal doslova kultem. Když se řekne rada Vacátko, je všem okamžitě jasné o koho jde a zároveň se vybaví zbytek osazenstva. Případy typické na svoji dobu a v jistém smyslu i obdivuhodné. Policejní zbor ze 'čtyřky' a honosná galerka jakoby se ve všem doplňovali. Každá epizoda je uzavřená a tak je možnost sledovat případ od případu. Seriál poutavost nezapře. Škoda, že ke konci vypadá, jakoby vyjížděl z vlastních kolejí. Prostě se už ze svého zajetého konceptu vybočovalo a tak je snad dobře, že se dál již nepokračovalo. Seriál jakoby nestárnul. Byť se v současnosti krimi seriály tváří přeci jen poněkud jinak, rada Vacátko stále dokáže oslovit. (19.04.2015)

Letitý český komplex, vylučující možnost vzniku kvalitní původní detektivky (chcete-li krimi, thrilleru, gangsterky, akčního filmu; dobrá detektivka z toho všeho má v sobě kousek a zpravidla cosi nevyslovitelného navíc k tomu), byl již před drahnou dobou překonán. Literární Markova předloha umožnila vznik atraktivního, skutečně divácky vděčného a přitom umělecky suverénního seriálu, který v požehnané době svého vzniku - byla to zlatá léta šedesátá a jejich vrchol, legendární Pražské jaro - přinesl jakoby mimochodem nevratný průlom do čínské zdi mlčení, lží a polopravd o prvorepublikovém Československu a jeho hlavním městě Praze. Jakoby důvěrně sousedská atmosféra pražské galérky a její servisní kontaktní organizace - pražské kriminální policie - vedle čtyř hlavních postav, ztvárněných dnes již bez výjimky mrtvými velikány našeho hraného filmu Marvanem, Bláhou, Vinklářem a Filipovským, v jehož případě to byla role životní navazující vlastně bezprostředně na jeho nezapomenutelný cruchotovský dabing, umožnily další příležitosti pro podstatnou část tehdejší české herecké thálie: Bohdalovou, Zímu, Brzobohatého, Kopeckého, Lipského, Prachaře, Kodeta, Zelenohorskou, Zázvorkovou a k tomu nádavkem přidaly přesvědčivou drobnokresbu všech vrstev tehdejší prvorepublikové společnosti. Aniž upadali do sentimentální nostalgie, dokázali HŘÍŠNÍ LIDÉ a jejich hlavní tvůrcové - režisér a spluscénárista Jiří Sequens s dalším scénáristou Jiřím Markem - podat nezkreslený obraz vysoké profesionální i lidské úrovně klíčových osobností i ostatních pracovníků tehdejší kriminální policie. Vzoru, ze kterého posléze po celou komunistickou éru žila i kriminalitou se zabývající část policie jiné - VB SNB. Nezapomenutelná vzpomínka na kruté zločiny, nápadité zápletky i až idylicky působící evokovanou provorepublikovou společnost v nás zůstává, ať už jsme pamětníky tohoto pozoruhodného členitého díla, nebo naopak jeho prvními, dychtivě nadšenými fanoušky objevujícími krok za krokem tuto klasickou, osvědčenou ameriku našeho národního filmového dědictví. (01.01.2008)

Naprosto úžasná klasika, kdy už herci dávno nehraji „komicky“ jako po přechodu od němého filmu ke zvukovému, ale je znát jejich profesionalita. Kromě reálií „Staré Prahy“ potěší fakt, že tehdy ještě nebylo nutné, aby dílo bylo zábavné... Sledování tohoto seriálu je vždy pohlazením duše. Jelikož na ČSFD jsou problémy se „schvalováním“ Zajímavostí, informace připojím sem. V epizodě č. 6. Případ lichého střevíce, jde pan rada vyšetřovat na zámeček, kde proběhla bujará oslava narozenin továrníkova syna, při které nešťastně zemřela místní učitelka. Zámeček se nachází v obci Líšno sousedící s Bystřicí u Benešova. Zpustlý hrad (zvaný Léštno) pro svoji rodinu přestavěl Čeněk Daněk z Esse, spoluzakladatel firmy ČKD. Po válce mu byl zámek odebrán a přiklepnut Českému červenému kříži, momentálně je opuštěn. Zahrál si i v jisté detektivce. Tennisové kurty, kde zlatá mládež předstírala, že je svěží tam ovšem nenajdete. Filmovaly se na slavných kurtech na Vyšehradě vedle Jedličkova ústavu. V jednom záběru je vysoko nad kurty vidět Leopoldova brána. (30.11.2015)

Tenkrát se ještě vyšetřovanému neříkalo soudruhu, ovšem tykalo se mu tak jako tak. Nebyl-li to ingeňjerž, dochtor, nebo jiný poddruh ,,lepšího člověka". A tak to má být, na dělný lid platí přísnost, pane rado. Kouzelná směska téměř humorných a skoro děsivých příběhů, z nichž na observanta dýchne atmosféra Prahy let třicátých (točená s občasnými renoncy v pokročilých šedesátkách). A právě onen hlavnoměstský genius loci přehluší toporné šaškarády některých herců, kupříkladu úprky podezřelých.... bych zařadil spíše do dokumentu o tanečnících svatého Víta, že. Snad jen chorea minor může zajistit, aby se zasloužilý vrah vrhal čtyřmi směry současně a když už se mu cukatůrou vykloubené údy konečně pohnou kamkoliv, překvapeně se po několika krocích zastaví a záchvat vypukne nanovo. I ten blbej šprt Mazánek by Vám na to dal razítko z brambory, že takhle se skutečně neprchá, leda pokud nechcete vyběhnout rejžovi ze záběru. Konec blábolení, klasika z největších, milujme ji. (24.07.2014)