Evanjelium sv. Matúša

Tady Pasolini projevil zajímavé zpracování látky: nechal text Evangelia bez výrazných změn strhujícím způsobem doslova přednášet hercem, který představaoval Ježíše Krista. To vše podtrhuje imaginativní kamera a výběr ze slavné klasické hudby. Celek je obdivuhodý a dopadá na diváka s o to větším výsledkem, než jiné, více "vybavené" filmy. (18.04.2003)

65% - Tento film je zajímavým pokusem o přenesení textu Bible na filmové plátno. Mám s ním jeden zásadní problém: Omezuje představivost. Člověk si při četbě nejen Matoušova evangelia vytvoří představu imaginárního filmu s ideálním hereckým obsazením, nekonečnou minutáží a neuvěřitelnými efekty. Od filmu pak naivně čeká důstojnou konkurenci, jakési zpestření své vlastní vize... a občas se nedočká. To je však problém u všech filmových adaptací knih. Mnohem větším problémem mi zde byla hudba. Ta je tu STRAŠNĚ nápadná, protože vizuální stránkou (díky Pasoliniho očividnému rozhodnutí bahnit se ve statických záběrech na detail a jejich věčném opakování) film na příliš dlouho nezaujme. Na samotné hudbě tu závisí tedy všechno: Forma, dynamika, práce s napětím... Autoři podle mě nabyli dojmu, že se o větší uměleckost celku postará, když ho na náhodných místech podbarví m.j. Bachovými Matoušovými pašijemi. Nápad zajímavý, ale provedený velmi prvoplánově a se silným zápachem kalkulu. Pasolini si zde zahrál na nešťastného DJe s hudbou, jíž podbarvoval slova, a úplně zapomněl, že tato hudba je ANTI-slovo, že sama o sobě obsahuje příliš mnoho vlastní formy, vlastního sdělení a vlastních symbolů , než aby mohla sloužit jako jakýsi zvukový koberec, který když nepasuje do místnosti, jednoduše se ustřihne, a nebo naopak nastaví kouskem z téhož materiálu. Místo spolupráce hudby s obrazem se zde konal jejich vzájemný duel, kdy jedno znásilňovalo druhé. Bach tady v mých očích zvítězil nad Pasolinim (který chtěl využít jeho umění k vlastnímu prospěchu) a odhalil skutečnost, že chce-li někdo přesvědčivě používat klasiku ve filmu, musí k ní mít úctu a pochopení. Pak, pokud to bude umět, mu začne klasika fungovat i jako filmová hudba. Můj vkus mi zkrátka zase jednou zabránil v hlubším prožitku. Škoda, třeba z toho vyrostu ;o) (06.11.2007)

Dovolte mi komentář začít úslovím, jež vychází z nedávné aféry českého společenského klimatu, tezi, kteréžto má za úkol uvolnit atmosféru, jelikož chápu, že následující text může budit nesouhlas, některé mé názory jsou holt kontroverzní a tenhle k nim pravděpodobně bude patřit. Nezbývá než doufat, že mi výrok, jehož se chystám použít, nezlomí u adminů vaz, což v obdobném duchu platí u dalšího textu, který by mohl ovlivnit pohled čtenářů . :-) Takže nebudu to zbytečný protahovat, samotný Pasoliniho film by se dál shrnout i takto: Marxistická buzna zdraví Vatikán. ___ A teď možná k tomu provokativnímu, musím přiznat, že jsem se filmu bál. Přece jen jsem o Evangeliu sv. Matouše četl mnohé, prý se jedná o nejkontroverznější Pasoliniho film, kontroverze prý budí v zobrazení Krista, jenž je zde vylíčen jako revolucionář. Bál jsem se, že bude Pasolini žonglovat s Písmem a zachytí Ježíše Nazaretského ve špatném světle. Naštěstí se zde tak neděje. Kristus je zde sice opravdu radikální (alespoň radikálnější než v ostatních biblických adaptacích), ale to nic nemění na mém kladném vztahu k němu. Nebojím se tvrdit, že byl Ježíš Kristus největším mužem světové historie, a ne li tím největším, tak bezpochyby jedním z největších, samozřejmě v tom pozitivním duchu. To je prostě axiom přes něhož nejede vlak. ___ Nejsem znalec hudby, ale zvuky, které nám jsou předkládaný nemohu nazvat jinými, než nebeskými. Zkrátka úchvatná složka, palec nahoru. ___ A ještě jedna věc, Kulmona si pro některé věci velice vážím, ale nemohu souhlasit s jeho tvrzením, v němž říká, že v blablabla buřičství převažuje ukrutná nuda, to snad ani není možné. Nesmíme zapomínat, že zde bylo zfilmováno evangelium, biblický motiv - IMHO evangelium by nebylo nudné, ani v případě, kdy by kamera snímala pouhého recitátora (v běžném případě kněze, pastora), v Písmu se vždy najde cosi zajímavého. 85% (16.06.2013)

Na příslušníka radikální levice a člena komunistické strany jde o poněkud netradiční námět, se kterým se ale Pasolini popral se ctí. Na můj vkus pojal své biblické vyprávění až příliš komorně a poněkud mi vadila i přepísklá stopáž filmu, takových 110 minut by bylo adekvátních. Na druhou stranu, je dobré porovnat tenhle 45 let starý kousek s nepopiratelnými filmařskými kvalitami s mnohem známějším a médii propíraným Umučením Krista a hned je znát, jak zoufale povrchní a prázdný film Mel Gibson natočil. Celkový dojem: 65 %. (11.08.2009)

(1001) "Kdo miluje svého otce nebo svou matku více nežli mne, není mne hoden." K filmu toho moc co říct nemám, ale prostě si musím přisadit, že opravdu nemám ráda sebestředné a majetnické lidi. A vůbec celkově lidi, co mají tendence předělávat ostatní k obrazu svému a ty nepředělatelné spálit věčným ohněm. To se mi na tom našem světě líbí, přátelé, že si každý můžeme říkat, co chceme. (28.12.2009)