Noc a hmla

Vůbec neškodí si čas od času připomenout, co se tenkrát stalo. Ne že několik zlých lidí páchalo zvěrstva na těch hodných, ale že to páchal člověk na člověku a ptát se po původu toho zla a hlavně na to, jestli tenhle ďábel nedříme i v nás samotných (což je v podstatě pointa dokumentu, což hodnotím velmi kladně, už vzhledem k tomu, že vznikl pouhých deset let po válce. Obávám se, že drtivá většina dokumentů té doby vyvozovala závěry daleko nenávistnější...). Největším kladem jsou samozřejmě autentické záběry (nejděsivější je pohled na tábory "dnes" - tedy v roce 1955 samozřejmě - kdy kamera přejíždí po zdech a naše představivost pracuje naplno...), trochu vadí zvolená hudba a návodný komentář. (07.07.2009)

Děsivé, mrazivé, otřesné, depresivní, šokující. To vše v silně sugestivních záběrech od začátku až do úplného konce. Vidět budovy napěchované až po střechu dětskými oblečky nebo lidskými vlasy to je opravdu pro silné nátury. Dokument, který na vaši psychiku útočí tou nejděsivější silou, vás nenechá chladnými. To vše jen tak v jiném i třeba podobném dokumentu nenajdete..Určitě se jedná o jeden z nejsilnějších i když ne čistě a vyloženě informativních dokumentů, zobrazujících nám ve svých vizuálně archivních záběrech všechna ta hrůzná zvěrstva spáchaná v nacistických vyhlazovacích táborech za druhé světové války. A co na to tenkrát samotní nacističtí pohlaváři, vojáci, důstojnící a kápa? Tuším, že se nějaká část z tohoto dokumentu pouštěla i při výsleších v Norimberském procesu. Samozřejmě, že se k tomu nikdo nepřiznal, nikdo o tom nic nevěděl, anebo věděl, ale nevěděl, v jakém kolosálním rozsahu se všechny ty kremace prováděly.. Těch třicet minut mi tady připadalo jako celá hodina! (18.11.2007)

To, na co by Hollywood - třeba takový Spielberg - potřeboval minimálně tříhodinovou stopáž, desítky miliónů dolarů a oscarové herce v hlavní roli, to zde zastoupí fotografie, záběry na přírodu, jednoduchá hudba a komentář. A výsledek není jen srovnatelný; je dokonce mnohem lepší. Noc a mlha je ve své jednoduchosti a přímočarosti tím nejsugestivnějším filmem o holocaustu, co jsem kdy viděl. Svou důležitostí a zásadností přesahuje hranice obyčejného filmu. Jeden z filmů, co by měl být povinně promítán. (03.11.2013)

Otevřený a realistický, přesto ne moc informativní dokument mapuje chod táborů tak, že divák jen tiše a nevěřícně přihlíží. Nejlepší dokument to sice není, navíc se snaží skrz vypravěče hrát spíš na emoční strunu, než aby si dali záležet na faktech, ale přesto je to výborné shrnutí toho, co se tenkrát dělo. A to obzvlášť s přihlédnutím k roku, kdy dokument vznikl. (23.08.2012)

Medzi opustenými barakmi hvízda vietor. Osirelé a polorozpadnuté sú desať rokov po konci druhej svetovej aj ďalšie časti táborov smrti - ploty, krematóriá, nevestince. Čiernobiele fotky v kontraste k farebnosti povojnových záberov ukazujú desivé tortúry, slúžiace likvidácii rasy. V časoch, kedy vyhladzovacie koncentráky fungovali. Terajší kolorit nezmazal energiu utrpenia a strachu. Tieto miesta si nesú biľag smrti dodnes. Dokumentárna esej o besoch nacizmu sugestívne ukazuje mašinériu hrôz. Popisuje aj dištanc veliteľov lágrov od procedúr nakladania s väzňami. Akoby sa potrebovali oddeliť od kolotoča tragédií a zmaru tisícoviek ľudí. Úpiacich v preplnených barabizniach. Výhrada sa týka kolektívneho súdenia ľudí ako takých v poslednej tretine dokumentu. Presvedčivý dopad manipulácie kolektívnou vinou, spočívajúcej v slovách "my sme dopustili", zlyhali", "kto zaručí, že nebude repete" a podobne sa prejavil aj v pár tunajších komentároch, hanbiacich sa za celé ľudstvo. Na obranu takýchto tendencií treba povedať, že Arbeit macht frei! má dnes dosť zástancov. Títo slušní ľudia z dobrých rodín a ich politickí líblingovia považujú prácu za zmysel žitia a zároveň žiadajú dať prácu nič nerobiacim lenivcom. Zároveň tvrdia: "Kto nerobí, nech nežere." Odtiaľ už nie je ďaleko k poslaniu Cigánov, smradľavých bezdomovcov a feťáckych sociek za hranice štátov alebo aj do plynu. (16.02.2015)