Kytica z tisíc a jednej noci

Mám rád kontroverzní filmy a baví mě, když umělecké dílo provokuje. Miluju všechno od Mechanického pomeranče po Život Briana. Ale Pasolini mi tam prostě nepasuje. Jeho Trilogie života mi nepřijde provokativní, ale prostě jenom hloupá, rádobyumělecká blbost, kde většinu času pobíhají oškliví nebo nazí lidé a nebo úplně nejhůř oškliví a nazí lidé. Nemám nic ani proti sexu ve filmech. Naopak. Ale tohle rozhodně není hezká, umělecká erotika. Je strašně primitivní - tohle je hezkej kluk, fajn, tak jak z něj ty šaty servu tentokrát? Sebere mu je moře, sundá si je, aby si mohl zatrkat nebo z něj prostě jenom spadnou? Žádné velké intelektuální myšlenky tam nevidím, ale je možné, že se mýlím. Každopádně ty dvě hvězdy jsou za scény, které napsané v knize působí nejspíš vážně hezky. (15.10.2006)

Další příběhy z Prasoliniho světa bobrů a žížal. Tentokrát rovnou z Arábie, takže se na tamější obyvatele nekoukalo moc pěkně. Jednotlivé příběhy jsou o ničem, nebudeme si nic nalhávat. Nejstupidnější je asi ten ústřední o šeredném chlapci a odpudivé otrokyni. Herci a herečky, pokud tak lze ty šeredy nazvat jsou do posledního nesmírně oškliví. Netuším, co v obsazování zrůd Prasolini sledoval. V tomhle jeho snímku je snad ještě více teploušů, než bývá jeho zvykem. Nevím, jestli se nám autor snažil sdělit nějaké jiné poselství kromě "Žádná díra nezůstane mojí žížalkou neprozkoumaná!", ale pochybuji o tom, neboť je to retardátor a homouš. Trošku smutný je fakt, že bez výše zmíněných bobrů a žížal by byl tento paskvil ještě daleko paskvilovatější. Dávám hvězdu, protože tento nesmysl byl přeci jen o malý kousek lepší než ten Canteburský průšvih. (18.06.2015)

Další Pasoliniho tvůrčí přehlídka penisů je tentokrát situována do velmi atraktivních reálií a dokonce poprvé má i jakous takous hlavu a patu. Bavil jsem se asi srovnatelně s prvním dílem, ale bohužel, potřetí je potřetí a je nutno přiznat, že Pasolini ukazuje stále to stejné dokola a tím pádem jeho trilogie života působí asi jako barová obsluha nahoře bez - jakmile sundá podprsenku, všichni zpozorní a jsou zaujatí, ale po chvíli ji začnou vnímat zcela normálně a naopak, mnohdy jsou víc vzrušení při správně zakrytých náznacích neviděného... ***1/2 za nesnesitelně dlouhou stopáž, která by se dala bez problémů zkrátit, kdyby tvůrci vystřihali všechny ty zbytečné záběry pobíhajících lidí po poušti či v uličkách města... (31.08.2006)

Il fiore delle Mille e una notte - moje první setkání s Pasolinim, kterému jsem se dlouhou dobu vyhýbala a musím říct, že to byl fascinující zážitek. Film byl natáčen v Etiopii, Jemenu, Íránu a Nepálu. Jedinečnou atmosféru snímku dodává i soundtrack (Ennio Morricone), bez něhož by byl zážitek z filmu poloviční. (05.02.2010)

Láska má mnoho tváří. To je psáno jako podtitul názvu. U Pasoliniho filmů mají snad všechny tváře lásky jednoho společného jmenovatele. Sex. Láska je zde redukována na spoustu nahých těl a souložících dvojic. Kluci , holky, všechno na jednu hromadu. Osobně to Pasolinimu nezazlívám, protože docela výstižně zpracoval frivolní středověké texty, plné erotických příběhů. Ať už jde o Decameron, Canterburské povídky nebo arabskou Kytici. V té době byli lidé asi stejní jako dnes a chtěli se občas pobavit a to byl nejspíš i Pasoliniho záměr. Pokud člověk nehledá nic hlubšího, tak má možnost vidět režisérův osobitý rukopis a užít si film plný neherců, lehké poetiky a specifického koloritu... (08.12.2012)