Kytica z tisíc a jednej noci

Láska má mnoho tváří. To je psáno jako podtitul názvu. U Pasoliniho filmů mají snad všechny tváře lásky jednoho společného jmenovatele. Sex. Láska je zde redukována na spoustu nahých těl a souložících dvojic. Kluci , holky, všechno na jednu hromadu. Osobně to Pasolinimu nezazlívám, protože docela výstižně zpracoval frivolní středověké texty, plné erotických příběhů. Ať už jde o Decameron, Canterburské povídky nebo arabskou Kytici. V té době byli lidé asi stejní jako dnes a chtěli se občas pobavit a to byl nejspíš i Pasoliniho záměr. Pokud člověk nehledá nic hlubšího, tak má možnost vidět režisérův osobitý rukopis a užít si film plný neherců, lehké poetiky a specifického koloritu... (08.12.2012)

Yl Fiore Delle Mille e Una Notte je film, v ktorom zas Pasoliniho uchylarny dostali dostatok priestoru. Uznavam, ze to mohlo oslovit nejakeho sexualne dezorientovaneho uzivatela alebo fundov kadejakej zasranej zbuznelej homoromantiky, no ale ja tymto uchylarnam neholdujem. Ba dokonca ich otvorene nenavidim. 5 % (10.11.2015)

Čekal jsem všechno možné jen ne nudu, bohužel ale právě té jsem se dočkal. Může za to hlavně hloupý scénář, který podává původní pohádky promíchané navzájem takže jsem se v ději občas docela ztrácel, nepříliš dobrá režie a až příliš evidentní neherectví většiny zúčastněných. Nechápu také jak může pohled na nahá těla, která se ve filmu hojně objevují, někoho pohoršovat. Po těch komentářích tady jsem se bál že půjde o historické porno jako Caligula a přitom mi ten film přišel docela cudný. Jediné co dokážu pochopit je že spousta lidí nedokáže přenést přes srdce otevřenou homosexualitu tvůrce a to že ji často promítá i do svých filmů. (25.08.2006)

V různých místech, v poušti, v bohatých městech a palácích, exotického barvitého Orientu, se odehrává tento milostný příběh mladíka Núreddína a jeho černé otrokyně Zumurrud. Násilně odtrženi, prožívají oba řadu dobrodružství, stále se hledají a přitom poznávají příběhy jiných. V posledním filmu své Trilogie života se Pasolini zabývá opět erotikou jako základním kamenem lidské přirozenosti. Tentokrát ukazuje spíše něžnou fyzičnost lásky, zasazenou navíc do nádherných exteriérů arabského světa Afriky i Asie. Film "Kytice z Tisíce a jedné noci" je všeobecně ovažován, za jedno z Pasoliniho nejkvalitnějších děl, na MFF v Cannes roku 1974 si totiž dokonce odnesl Velkou cenu poroty. "Kytice z Tisíce a jedné noci" završuje Trilogii života - a symbolicky i život a tvorbu Pasoliniho. V roce 1975, kdy natočil kontroverzní hnusárnu "Saló aneb 120 dní Sodomy", předčasně umírá - násilnou smrtí. Asi to nejlepší od Pasolliniho co jsem zatím viděl. Za 3*. (25.08.2006)

Po režisérské stránce je to fantastické, některé povídky jsou víceméně nudné a nějak více vynikají pouze odhalenými těly. Většina až na povídku o Zummurud, ta povídka je krásná. I atmoféra orientálního světa je vykreslena dokonale. Přesto když pominu "Saló aneb 120 dnů Sodomy", musím usoudit, že Pasolini neby zase takový úchyl jak jsem si původně myslel. Byl to velice inteligentní člověk a své postoje k danému tématu dělal naprosto po svém a doslova bez příkras. Tento film mě nudil a na druhé straně zaujal. S hodnocením jsem velmi na vahách. Tak dám za čtyři a hotovo. (26.08.2006)