Kytica z tisíc a jednej noci

Jeden sen je nahodilý a bezvýznamný, teprve soubor snů dává smysl. A tak jako je možno čáru integrovat v plochu a plochu v těleso, ztělesňují se sny v podstatu, v pravdě o člověku. A ona pravda má dvě podoby (pro PPP asi neslučitelné); jedna leží v samé podstatě sexu; druhá někde zcela mimo něj. Fantazie prožité za Šeherezádiných nocí nám poskytují pořád ještě jeden den navíc, byť noc je už u konce. Podobně jako další mistrovská Pasoliniho díla, včetně neorealistického "Mama Roma", neodbytně vnucují koncepci (ve smyslu početí), že PPP viděl někam dál, kde se odehrává ještě něco jiného, něco navíc, co jsme vytěsnili ze svého vědomí, a co neodbytně klepe na dveře v našich snech - kytice tisíce a jedné noci. (21.06.2017)

"Moje filmu nie sú vulgárne sú o živote. Nepleťte si autorské dielo s lacnou gýčovinou," tak to háji P.P.Pasolili svoju Trilógiu života. Kytice z tisíce a jednej noci je posledným filmom trilógie inšpirovaným Rozprávkami tisíce a jednej noci. Prostredie Orientu použil ako zdoj erotického nádychu pre svoje prevažne homosexuálne príbehy glorifikujúce nahé mužské telo. Nosnou story je heterosexuálny vzťah mladého Núrredina a jeho čiernej otrokyne Zumurrud, na pozadí ktorej fungujú nezávisle aj ďalšie príbehy. Pier proste zobral knížku, vypichol svoje najobľúbenejšie a poskladal. Toto vo výsledku tvorí veľmi nekonzistentnu zmesicu prevažne nudných (štýlom rozprávania) historiek. Dielo miené rozprávky pre dospelých, bohužial postráda dôležité ingrediencie rozprávkového (napätie, dobrodružstvo) a explicitné erotické scény, ktoré mohli byť v konzervatívnom Taliansku 70-tych rokov ako koľvek poburujúce (a že si na tom strážcovia mravnosti zgustli a na ich tlak musel byť film zostrihaný), dnes jednoducho zo stoličky žiadneho dospelého nepostavia. Tragicky vo výslednom efekte pôsobia výkony prevažne nehercov a to ma vracia k úvodu komentáru. Nech sa snažím ako sa snažím, tak autorské dielo v tom naozaj nevidím. Lacný gýč a nuda. (03.10.2006)

Určitě menší zvrhlost než Canterburské povídky (zde alespoň nebyli obcující satanáši), možná o trošičku lépe zrežírované než Dekameron a se zajímavě propletenou vyprávěcí strukturou, stále však film zasazený do pro mne nepochopitelného Pasoliniho světa, kde mít někoho rád znamená vyspat se s ním, kde se herci dělí na nesympatické a ošklivé, kde je násilí dovedeno do takových extrémů, až působí směšně, kde se to jenom hemží otevřenými homosexuálními narážkami. Za nepatrnou snahu o povýšeni příběhu nad „každý chce ošustit každého nehledě na pohlaví“ se odvážím hodnotit průměrně, ale moc jistý si tím nejsem. 60% (30.08.2006)

Tak, tenhle Pasolini se mi líbí ze všech nejvíc. Film nese klasický rukopis režiséra, takže je to asi předloha, která mě tak zaujala. Nebo, že by se jeho styl hodil právě pro Pohádky tisíce a jedné noci? Tak či tak, ty dvě hodinky utekly jako voda a kdo tam vidí jen souložící lidi, tak je sexista a nebo zakomplexovanec... (25.08.2006)

Po režisérské stránce je to fantastické, některé povídky jsou víceméně nudné a nějak více vynikají pouze odhalenými těly. Většina až na povídku o Zummurud, ta povídka je krásná. I atmoféra orientálního světa je vykreslena dokonale. Přesto když pominu "Saló aneb 120 dnů Sodomy", musím usoudit, že Pasolini neby zase takový úchyl jak jsem si původně myslel. Byl to velice inteligentní člověk a své postoje k danému tématu dělal naprosto po svém a doslova bez příkras. Tento film mě nudil a na druhé straně zaujal. S hodnocením jsem velmi na vahách. Tak dám za čtyři a hotovo. (26.08.2006)