Réžia:
Pier Paolo PasoliniKamera:
Tonino Delli ColliHrajú:
Franco Citti, Silvana Corsini, Adriana Asti, Monica Vitti, Ferdinand Guillaume, Sergio Citti, Renato Terra, Piero Morgia, Luciano Conti, Mario Cipriani (viac)Obsahy(1)
Debut talianskeho režiséra Piera Paola Pasoliniho je drsným portrétom života lumpenproletariátu na periférii Ríma. Spodina, zlodeji, prostitútky a pasáci tu žijú v chudobe a izolácii, bez nádeje ale i bez akejkoľvek vôle na zmenu svojich životných podmienok. Pasák Vittorio Accattone si zarába na živobytie ako "ochranca" prostitútky Maddaleny. Keď však Maddalenu zatknú, musí si Accattone nájsť nový zdroj obživy. Ťažko sa pretĺka až kým nestretne pôvabnú a naivnú Stellu a nahovorí ju na prostitúciu. Pasolini film nakrútil na motívy svojho románu "Zbesilý život". Do hlavnej úlohy Accattoneho obsadil talentovaného neherca a bývalého recidivistu Franca Cittiho, ktorý aj v ďalších režisérových filmoch vytvoril rad pôsobivých postáv. S poetizovanou surovosťou prostredia a rozprávania kontrastuje Bachova hudba, ktorá zdôrazňuje mystický rozmer príbehu pasáka. (STV)
(viac)Videá (1)
Recenzie (41)
Perfektně zachycená atmosféra, která zároveň lemuje Accattoneho zbídačený charakter. Pseudo-pompéznost podtrhují nádherné úryvky Johanna Sebastiana Bacha a odrbané chatrče mezi panelovými domy nabourávají tehdejší politickou korektnost. Samotná smyčka závěru nakonec poukazuje, že ani samotné hladovění nedokáže přetavit chuligánský charakter na civilizovaný způsob života. ()
Pozdní debut může - a samozřejmě také nemusí - znamenat kvalitu. Kvalitu lidskou i uměleckou. Prožitek opřený ne o prvotní pocity, ale o zázemí vlastních zkušeností a zážitků, vítězství i proher, hvězdných okamžiků i šedi početně vždy převládajících všedních dnů. Život na okraji periferie, na rozmezí chudinských čtvrtí a jako houby po dešti vznikajících velkých - i na Západě panelových - sídlišť na okraji velkoměst, život žitý na pomezí světa, polosvěta i skutečného podsvětí je téma, které má také svou dnešní tvář. Nevystačíme tu s černobílým pohledem černobílého filmu, který až krutě přesně zrcadlí bezútěšnost této životní pouti. Určitě také nevystačíme s konstatací o tom, že lidé, postižení tímto nechtěným údělem, jsou pouze oběťmi. Příživník zůstává příživníkem a nechuť sdílet práci, která neodpovídá vlastním nadneseným představám o sobě samém a již pevně zakořeněnému obyčeji-způsobu života je rubem tohoto pohledu a odvrácenou tváří takto životem proplouvajících lidí. Lidská nicotnost určitě není lidskou nulitou. Anatomie této nicotnosti - mně osobně se spíše vybavují Felliniho přece jen lépe hmotně saturovaní DARMOŠLAPOVÉ - může burcovat i dnes. A také varovat. Drsně a nesmlouvavě. ()
Pokud Fellini snil nad realitou, Pasolini se do ní chtěl ponořit. Zajímavé je, že realistická linie filmu je vynikající (stávání se prostitutkou, návštěva u rodiny), zatímco snová scéna je nevěrohodná a ve filmu působí nepřirozeně. Tento slušně natočený debut sráží k zemi nepokrytě marxistická kostra příběhu - podmínky proletariátu a lumpenproletariátu se nezlepší, pokud nejdojde u nich k uvědomnění si své historické úlohy. Bez tohoto vědomí je totiž každá revoluce odsouzena k neúspěchu. Prvním krokem je obrat k práci. A ten je velmi těžký. ()
Accattone (po slovensky: Žobrák), považujem za jeden z vôbec najsilnejších, a zároveň i najsmutnejších režisérskych debutov v dejinách kinematografie, a to vďaka i samotnej melancholickej, pôvodnej hudbe J.S. Bacha, ktorej emocionálny účinok dosahoval neuveriteľne možného maxima, a k tomu i podtrhoval samotné prostredie, ktoré priamo kontrastovalo s mimoriadne fantastickou kompozíciou obrazu prostredníctvom čiernobielej vizualizácie T.D. Colliho, keď som mal vskutku naprosto reálny dojem, že sa zrovna nachádzam, zväčša v beznádejnom dianí, a to spolu s titulnou postavou Vittoriom "Accattoneom" Cataldim v podaní talianskym (ne)hercom Francom Cittiom, ktorého herecký prejav sa veľmi často vyznačoval úplne autentickým vcítením sa do svojej postavy, až to miestami normálne zachádzalo do najvyššieho predstaviteľného extrému (v pozitívnom slova zmysle). • Skrátka, P.P. Pasolini, vytvoril obzvlášť hodnotný počin, v ktorom stelesnila jednu z vedľajších úloh i pôvabná talianska herečka Monica Vittiová, vidíte teraz, ako sa to parádne rýmuje; Citti/Vitti. • Nerozumiem tomu, prečo mi vlastne toto vysoko umelecké dielo, tak dlho unikalo... ()
Nechceš nic dělat? Zaměstnej prostitutku. Jen se do ní, prosím tě, nezamiluj! Zvláštní film, ze kterého ten existencialismus a materiální nedostatek některých obyvatel Říma není na první pohled tak zřejmý, protože se zpočátku jeví jako ten nejpříjemnější a nejpohodlnější stav. Ale to se postupně mění a hlavní hrdina, nejdřív frajer, se začíná propadat až na dno. Tomu je přizpůsobena i podivná atmosféra, jakási směs pohody a zároveň smutku, výborně dotvořená Bachovou hudbou. A pak ten konec…zajímavý snímek, který hodnotím silnými 4*. ()
Galéria (10)
Fotka © Carlotta Films
Zaujímavosti (13)
- Volba využívat převážně neprofesionální herce vyjadřuje Pasoliniho přesvědčení, že je nemůže „reprezentovat“ nikdo jiný, než oni sami jako nekontaminované, čisté subjekty, postrádající nadstavby uložené společností. (classic)
- Film měl produkovat Federico Fellini, který však na poslední chvíli ustoupil v obavách z Pasoliniho nezkušenosti s technickými detaily média, ke kterému se tímto projektem přibližuje poprvé. V roli producenta ho nahradil Alfredo Bini. (classic)
- Vytvořením filmových plakátů pro Itálii byl pověřen malíř plakátů Sandro Symeoni. (classic)
Reklama