Pink Floyd: The Wall
Pink Floyd: The Wall
Pink Floyd: The Wall
Pink Floyd: The Wall
Pink Floyd: The Wall
Réžia:
Alan ParkerScenár:
Roger WatersKamera:
Peter BiziouHudba:
Roger WatersHrajú:
Bob Geldof, Bob Hoskins, Joanne Whalley, Kevin McKeon, Phil Davis, Roger Waters, Jenny Wright, Alex McAvoy, Nell Campbell, Eddie Tagoe, Vincent Wong (viac)Obsahy(2)
Režisér Alan Parker nakrútil hudobný film Pink Floyd: The Wall podľa scenára Rogera Watersa, speváka a basgitaristu kultovej skupiny Pink Floyd. Snímka je filmovou vizualizáciou rockovej opery z roku 1979 The Wall, ktorú skupina už predtým niekoľkokrát realizovala vo výpravnej javiskovej verzii. Hudobný námet, hrané pasáže a animované výjavy sú spojené rámcovým príbehom rockera Pinka, Watersovho autobiografického alter ega, ktorého traumy z detstva a frustrácia z úspechu doviedli k úplnej sebadeštrukcii. Počas amerického turné v hlbokých depresiách zostane zamknutý v hotelovej izbe. Vracajú sa mu spomienky na detstvo, poznačené smrťou otca - vojnového hrdinu, ale aj prehnanou materskou láskou a despotickou výchovou sadistických učiteľov. Každý negatívny zážitok sa stal len ďalšou tehlou do múru, chrániaceho Pinka pred okolitým svetom. Postupne sa tak odcudzil nielen fanúšikom, ale aj svojej nevernej manželke. Cestou po špirále depresií a excesov drogovej závislosti upadá do halucinácií, v ktorých vidí sám seba ako nacistického vodcu zástupov. Po precitnutí pred symbolickým súdnym tribunálom skladá účty z rán i previnení a musí sa podrobiť rozsudku: zbúrať múr a otvoriť sa svetu. Film bez lineárne budovaného deja a bez tradičných dialógov len prostredníctvom sugestívnych animovaných obrazov Geralda Scarfea a apokalyptickej hudby z albumu The Wall vypovedá o izolácii, šialenstve a skrytých traumách, ktoré z týraného môžu urobiť tyrana. (RTVS)
(viac)Videá (1)
Recenzie (583)
Nebudu dlouho chodit kolem horké kaše, The Wall je neuvěřitelně působivá a nadčasová záležitost, mnohem víc, než jen hudební film o /nějaké/ kapele. Nemohu s určitostí říct, zda vizuálno je plně podřízeno zvukové stránce s hlavním úkolem - zvýraznit její emocionální dopad, či naopak zvuk podbarvuje fantastické, psychedelické obrazy, kterými nás, múzou přímo znásilněný, Alan Parker bombarduje od začátku do konce. Každopádně, já po tu hodinu a půl zkrátka NEMOHL odrthnout oči (a uši) od obrazovky... Je to odvážné, je to depresivní, je to mnohovýznamnové (pravda, budováno z velké části "jen" na efekt), je to šílené, je to geniální... A nejvíc si cením toho, že k The Wall není vůbec potřeba býti fanouškem Pink Floyd, já se k nim, jako takovým, stavím naprosto lhostejně. 9/10 ()
9 / 10 Pink Floyd: The Wall podľa mňa už ani nie je film, ale obraz - osobná a osobitá výpoveď, spleť motívov a tém, čiar a kontúr, farieb a ich odtieňov, ktoré sa rozlievajú plátnom v pomalom, snovom tempe, ako krv vytekajúca z prerezaných zápästí vyplavujúc všetko zlé a nečisté. A rovnako ako púšťanie žilou, aj sledovanie tohoto kusu umenia bolí a nemusí nám byť vždy príjemné. Kiež by tento film-nefilm nikdy nevznikol. Kiež by na to nikdy nebol dôvod... ()
Tento snímok sa úplne vymiká filmovým štandardám, no napriek tomu ponúka silné emócie a to, čo si z neho odnesiete. Alan Parker je bohový rozprávač a to, čo s nevídanou, partnerskou pomocou grupy, akou je Pink Floyd, vsunuli do pár piesní a zároveň na plátno je dosť silný zážitok. Ani nebudem menovať, čo všetko film kritizuje. Od vojny, cez spoločnosť, školstvo, mravy, etc. Zapasovanie piesní bolo presné a čo viac, okrem jednej, mali všetky explozívny náboj a šťavu. 80%. ()
Začátkem 90 let mě kámoš půjčoval VHS na které bylo napsáno "Pink Floyd - The Wall" a dodal "Tohle tě rozmrdá". A ano, ani Mike Tyson by mě nedokázal srazit větší silou k zemi než tohle nadčasové, po všech stránkách geniální dílo. Dostat ze sebe tolik úzkostí a deprese a převést je do takové formy, že se okamžitě dostanou do každého diváka The Wall je skoro na kriminál. Těžko se mě už někdy vymažou z paměti scény ze školy, kde probíhá hlavní genocida osobnosti každého z nás. Nikdy po mě nepřestane běhat mráz po zádech když Bob Geldof v černé uniformě fanatizuje dav. Ovšem teď mě dochází, že kdybych zde vypsal úplně všechno na co z tohoto díla niky nezapomenu nebyl by to komentář, ale kniha. Tak moc mě to "rozmrdalo". ()
"Floydi" na velkým plátně. Funguje to a hodně. Roger Waters poskytl hudbu a o zbytek se postaral Alan Parker. Waters by se sám postavil do čela, ale jelikož dostal do vínku spíše hudební vlohy, hlavní role se ujal Bob Geldof. Zřejmě poslední vrcholové LP Pink Floyd a jedno z mých nejoblíbenějších (lepší už je snad jen Wish You Were Here). Vysoká kvalita hudby je i dnes nezpochybnitelná, stejně tak filmového provedení. ()
Galéria (57)
Fotka © Metro-Goldwyn-Mayer (MGM)
Zaujímavosti (43)
- Zfanatizovaný dav při koncertě tvořili skuteční neonacisté. Rozhodujícím kritériem pro jejich angažmá nebyla obliba hudby skupiny, nýbrž jejich vizáž. Štáb měl obavu, aby se natáčení nezvrhlo v násilnosti, ale dav se choval disciplinovaně. Na konci 80. let vzniklo neonacistické hnutí nazvané "Hammerskins" - za své logo si zvolilo zkřížená kladiva z filmu. (don corleone)
- Skladba „When The Tigers Broke Free“ měla zajímavý osud – původně ji Roger Waters chtěl zařadit na 2LP „The Wall“, ale ostatní členové skupiny jeho návrh vetovali. Vydána pak byla na singlu s poněkud matoucím dodatkem „Použito z LP The Final Cut“, jenže na tomto albu se také neobjevila. Její původní název měl být „Anzio, 1944“, posléze „When The Tigers Break Trough“ – v textu se Waters vyrovnává se smrtí svého otce. (Robbi)
- Natáčelo se od 7. září do prosince 1981 v Anglii (Londýn a okolí) a v Kanadě. (Varan)
Súvisiace novinky
Zemřel režisér Alan Parker
Po dlouhé nemoci dnes ve věku 76 let zemřel věhlasný britský režisér, scenárista a producent Alan Parker. Smutnou zprávu potvrdil Britský filmový institut. Parker začínal v 70. letech jako tvůrce… (viac)
Reklama