Horiace Mississippi

Příběh o rasistických problémech v jižní Americe, který je určitě stále aktuální. Napínavá detektivka o drsném poldovi, který si dělá vše po svém a o tom druhém, který se drží předpisů. Když to všechno smícháte s partou chlapců, oddaných rase, kteří si narazili na palici bílé kapuce a po večerech straší snědé spoluobčany, dostanete výbušnou směs. Výborný výkon Hackmana, kterému obstojně sekunduje Dafoe, a i všichni ostatní herci nezůstali pozadu. Atmosféra ve filmu by se místy dala krájet a celý dojem z příběhu je pozitivní. Určitě bych doporučil jako povinnou produkci do školních lavic. 75% (13.09.2011)

Kvalitní kriminální drama s tématikou rasismu má dva ohromné tahouny: Willem Dafoe a především Gene Hackman si v rolích vyšetřovatelů vražd snadno získají sympatie diváků. Dafoe coby idealistický mladý detektiv je poněkud za ňoumu, Hackman jako zkušený cynický harcovník má roli šitou přímo na tělo, herci ve vedlejších rolích zdatně asistují. Odkrývání kořenů nenávisti v jednom jižanském městečku po většinu času nenudí, atmosféra je správně dusná, motivy k zamyšlení jsou sice poněkud obligátní, ale ve výsledku jde o výborný film. Ráda se na něj někdy podívám i potřetí:-). 85% (04.12.2009)

Snímek v podstatě těží jen a pouze ze zajímavého období ve kterém se film odehrává. Problémy rasové segregace, šikany a utlačování menšin. Parker se samozřejmě především soustřeďuje na hybnou sílu celého tohoto sporu a to jest Ku Klux klan a jeho představitelé. Některé scény jsou působivé, jiné zbytečně natahované. Jestli čekáte Hackmana jako typického drsoně, budete zklamaní. Několik scén zde má, ale jinak je to spíše vysmátý starý mládenec s velkým množstvím úlisných poznámek. Atmosféra maloměsta a faktu, že se něco děje je solidní a ani brutalitě se naštěstí tak úplně dveře nezavřeli, takže je rozhodně na co koukat. Bez příkras a pomocných berliček. Nicméně podruhé už není příliš o co stát. Scénář je jednoduchý a až nepříjemně přímočarý. (06.10.2007)

Tak hneď na úvod zopár malých výtok, aby som to mal rýchlo za sebou. Je už miernym klišé, že pri podobných typoch filmov sú ľudia, ktorí sa ocitnú v nepráve a sú potlačované ich práva, zobrazovaní v podstate ako anonymná masa, ktorej chýba nejaká výraznejšia postava, ktorá by napríklad v tomto prípade spolupracovala s vyšetrovateľmi. Takto je to najma film o bielych pre bielych. Na druhej strane by už možno tých dôležitých postáv bolo na jeden film príliš. Čiernobielosť charakterov nemám zapotreby kritizovať, pretože podobne tupých ľudí je na svete bohužiaľ dosť a nejednoznačnosť charakterov by asi výsledný dojem z filmu kazila. Takže ku kladom. Parker nás dokáže od začiatku do konca prikovať na dve hodiny do sedadiel. Páčilo sa mi reálne zobrazenie vyšetrovania, keď sa miestna polícia nezdráha robiť problémy ani samotným predstaviteľom FBI, ktorí potom jednoducho nevedia, kam z konopy a musia si vypomôcť sami, pretože ako hovorí jedna z postáv, ako môže ochrániť nejaká inštitúcia civilistu, keď nedokáže ochrániť ani prezidenta. No a casting je v tomto prípade priam geniálny, taký ksicht Brada "Gríma Červivcu" Dourifa si zapamatáte do konca života a nezaostávajú ani ostatní členovia policajného zboru. Je paradoxné, že Dafoeho výrazná tvár, tak predurčená pre úlohy zlosynov, bola v tomto prípade (ako aj napríklad v Čate) použitá práve pre ich oponenta. Výslednému hodnoteniu dopomohla sekvencia Hackmana a Dafoea, ktorá končí pištolou pri Hackmanovej hlave. Táto pasáž (ale aj iné) robí z filmu omnoho viac, ako iba protirasistickú agitku. (28.08.2013)

Parker je jeden z mála režisérů, který má jasný názor a hlavně se ho nebojí ve svých filmech sdělit. Ne vždy se s jeho názorem ztotožním (to, když glorifikuje pašeráky drog), ale pokaždé mi nechá něco k zamyšlení. Tahle filmová paráda má neuvěřitelné grády. Možná někdy potkám film s tématem rasismus, který bude lepší, ale příliš tomu nevěřím. V tomto snímku není nic, co by nefungovalo. Postesknu si, že akademici mají zřejmě nějaké problémy se sluchem, neboť Jonesovu úžasnou hudbu ani nenominovali na Oscara. Škoda. Přiznám se, že mi Parker s Hackmanem připravili těžkou chvilku. Když Anderson sedí v kině a ironizuje jeho velikost, žvýká sendvič a navrhuje, že by mohli být další agenti na balkoně, velice připomíná šerifa Raineyho na známé fotografii časopisu Life ze skutečného procesu. A já stále dumám, co mi tím odkazem tihle dva okupanti mého filmového srdce chtěli říct. Třeba na to jednou přijdu, zatím si budu vychutnávat scénu příchodu Andersona do nemocnice, filmovými prostředky, bez zbytečných řečí, jen mezi dveřmi je vyjádřeno vše. (22.04.2019)