Polnočný expres

Chytlavé drama z istanbulského kriminálu, se dvěma velmi výraznými něžnými erotickými scénami, přičemž v jedné účinkují dva muži a sprcha, ve druhé pak muž, žena a plexisklo. Z mého pohledu film trochu shazuje Stoneův scénář zejména tam, kde se očividně odchyluje od původní knížky (závěr) a tam, kde dělá z Turků bez výjimky bandu prasat (za film se jim omluvil i reálný Hayes). Směrem nahoru ho naopak táhnou výborní herci, oskarová hudba a šestihvězdičkový úvod. (26.11.2010)

Všechny filmy Alana Parkera jsou politikum, nejinak je tomu i u Půlnočního expresu. Mají-li ale jeho ostatní filmy politické opodstatnění, pak tady se Parker zřejmě dal do služeb studené války. Půlnoční expres zavání propagandou na sto honů. Nepochybuji o tom, že turecké vězení, zvlášť v 70. letech, bylo peklem na Zemi, ale natočit film o příčinách a pobytu v něm takhle tendenčně, za tím je patrný zřejmý ideologický záměr - vykreslit Turecko coby prohnilou totalitu a amerického ,,hrdinu" coby nevinou oběť. Ani jeden jediný Turek v celém filmu není normální, slušný, charakterní; relativizuje se vina, jako by pašování drogy bylo vlastně něco normálního; věci, které se běžně dějí i v amerických věznicích a existují z podstaty této instituce (viz třeba jen o dva roky mladší Brubaker), jsou připisovány charakteru turecké reality (drsný bachař zneužívající své moci, násilí, homosexualita...); navíc mne uzemnila americká arogance a nerespektování tradic a místních zvyků (řeč u odvolacího soudu; Američanka jde navštívit hlavního hrdinu do vězení, navíc v 70. letech, bez podprsenky jen v bílé průsvitné halence, u soudu zase sedí v minisukni...verbální odsuzování homosexuálních praktik mezi tureckými vězni je pak korunováno romanticky inscenovanou milostnou scénou mezi americkým a skandinávským vězněm...což je pointováno něžným! odmítnutím). Oceňuji atmosféru snímku i profesní kvality (úvodní scéna má grády), navíc sám film je legenda, etalon subžánru vězeňských dramat, ale při jeho zhlédnutí mi bylo smutno spíš z jeho podstaty, než z osudů v něm zobrazených, teprve po přesunu do ,,sekce 13" jsem začal mít pocit, že míra viny mladého arogantního Američana není adekvátní míře trestu. (24.05.2015)

Brutální nelíbivé vězeňské drama z tureckého vězení - příběh mladého pašeráka drog odsouzeného na více než 30 let. Filmové kvality jistě má, zvláště silně působí kruté mučení ve vězení, život v oddělení pro nesvéprávné zločince nebo erotická scéna z návštěvní místnosti. Nelíbil se mi ale oscarový scénář s typicky nadřazeným přístupem Američanů proti ostatnímu světu, kde celý film cítíme silné, ale podle mne neoprávněné rozhořčení, jak si ta špinavá turecká "prasata" (to cituji) mohou dovolit zavřít na tolik let za drogy Američana i přes tvrdé dolary, kterými se snaží proces a vězení ovlivnit. Zatímco ostatních 90% vězňů, ne Američanů, kteří taky za drogy pobývají v témže kriminále, ať tam klidně hnije dál. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=eAY4aADKk08 (02.05.2009)

Musím se přidat k ostatním. Parkerův režijní um je bez debat. Angel Heart nebo Hořící Mississippi jsou parádní kousky a z hlediska filmového, i Půlnoční expres je kvalitní kus s precizní atmosférou. Bohužel z hlediska ideového je to trochu horší. Týpek se obalí od hlavy k patě hašišem a od diváka se očekává, že s ním bude maximálně soucítit. Zároveň je z filmu opravdu cítit trocha té americké propagandy, aneb černobílé rozdělení na: všichni Turci jsou prasata, pašerák amík je chudák. 6,5/10 (15.07.2015)

Samozrejme, že démonizáciu všetkého tureckého v tomto filme treba brať s nadhľadom a ako dramatizáciu s úmyslom poskytnúť divákovi čo najstiesňujúcejší zážitok. Ak si niekto bude myslieť, že to tak stopercente bolo, tak je to jeho problém. Hayes si ale aj podľa filmu za svoje problémy môže sám a to, že je bábkou medzi Tureckom a Nixonom, je aj chyba americkej administratívy. Treba vyzdvihnúť casting, ak by som ako väzeň uvidel hlavného bachára, radšej by som sa hneď prvú noc obesil. Paul L. Smith je génius. Veľmi, veľmi sugestívny zážitok, ktorý som prvý krát v živote absolvoval niekedy, keď som mal desať rokov a neskôr až teraz. (24.03.2017)