Pohár

Butánský vysokojakostní filmový export. Na celým filmu se nejvíc povedly dialogy. Ty věty jsou říkány takovým nenápadným způsobem, vůbec na sebe nestrhávají žádnou pozornost a přitom jsou geninální. Protože aby první část souvětí byla tvrdá realka o Tibetu a druhá naprosto vtipná hláška a ještě to k sobě sedlo a mělo účinek. Tomu nevěřím ani když to píšu, ale je to prostě tak. Navíc do filmu je ještě zapleteno fotbalové téma a to je pro každýho fotbalovýho fans vždycky plus. Nicméně vy co by jste nejradši viděli vynálzce kulatýho nesmyslu smažit v pekle nelekejte se, tenhle film je opravdu pro všechny, teda krom Čínských komunistů. Přál bych Tibetskýmu národu fotbalovej tým a vítězství v derby s Čínou v poměru 10:0, ale co bych Tibeťanům fakt nepřál, aby jejich nároďák trénoval Michal deBílek. (07.12.2010)

„Když můžeme problém řešit, tak to udělejme a pokud jej řešit nemůžeme, má smysl být nešťastný?“ Na začátku si skupinka mnichů čutá se symbolem konzumní společnosti – plechovkou coca-coly –, následuje pěkná prolínačka na sochu Buddhy, rovněž symbolu, ke kterému mnozí vzhlížejí. A o těchto dvou věcech celý Pohár je – o poznávání kapitalistických poměrů, o uplatňování metody cukru, nejen metody biče a také o obyčejné lásce k tomu výstřednímu běhání za jakousí kulatou věcí. Není to žádný Shaolin Soccer, ti mniši vědí, že nikdy nebudou blafovat jako Beckham, což jejich snu, jejich skromnému přání, přidává na dojemnosti. Je to film smutný skutečností, že komerce má moc ovládnout skutečně každého, zároveň však plný naděje a s nebývalým optimismem popírající oblíbenou větu všech slabětí, není v něm ani děj v typickém slova smyslu, ale nese pěkné poselství a jistě potěší nejen všechny (všechny dva) milovníky Bhútanské kinematografie a osoby vyznávající (ochů „to nejde“. Jde to, všechno jde, když se chce, jen se toho nesmí chtít mnoho. Politických otázek se dotýká pouze okrajově (trpký závěrečný titulek „a rýže v Tibetu je stále čínská“), věrný buddhistické filozofii upřednostňuje mírumilovné soupeření na fotbalovém hřišti. Jde o extrémně asketický film, není v něm mnoho humoru, není v něm mnoho napětí, není v něm ani děj v typickém slova smyslu, ale nese pěkné poselství. 75% (14.10.2007)

Zase až tak komediální to není...ještě když si uvědomím, že to je neskutečně přísná realita, kterou Tibetští mniši prožívají. Nicméně každý je strůjcem svého osudu a v tomhle filmu to ti mniši ukázali naplno. Koukalo se na to hrozně hezky, se zájmem. Nenapadlo by mě, že právě Tibetani tak šíleným způsobem podlehli fotbalu, ale já jim fandil. Celý film jsem jim neskutečně fandil. Všecko jsem prožíval s nimi a doufal, že to všecko dopadne dobře a scénárista ve výsledku divákovi nenaloží. Pohár je pro mě naprosto neobvyklým filmem, se kterým se každý den nesetkávám, a zaslouží si pozornost především těch, kteří fotbal mají rádi, a často ho v televizi sledují. V tu chvíli totiž pochopíte, jak moc si vážíte toho, že si v televizi můžete pustit prakticky jakýkoliv zápas, který si namanete, a největším problémem je maximálně tak manželka a nevypitá basa piv. (04.12.2010)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $1,079,108║Tržby Celosvetovo $1,096,108║ (07.02.2009)

Fotbal, to není jen hra, fotbal, to je posedlost. A tahle komedie to výtečným způsobem ilustruje. Vidět tibetské mnichy, jak jsou zcela posedlí hrou, která je jejich uzavřenému světu tak vzdálená, je náramná pokoukaná. Našinec zpruzený častým sledováním televize si už ani neumí představit, jaké by to bylo v den finále mistrovství svět nemít tu kouzelnou bedýnku na stolku a muset si ji stůj co stůj opatřit... Dobrá, odpočinková komedie, která má hlavu i patu a je především oslavou fenoménu fanouškovství. Pro spolek přátel kulatého nesmyslu, Tibetu a dobrých komedií správná volba. (25.01.2004)

Film o tom, kde jsou hranice globální kultury a jak to vypadá v místech za popkulturní oponou. Anebo také cesta proti proudu času (anebo možná mimo čas). Asi nejde jen o fotbal samotný, i když jeho ,,misionářskou" vyvolenost dokážu logicky pochopit, jeho nenavázanost na jazyk a univerzálně akceptovatelná pravidla ho přímo předurčují do role popkulturního pionýra. Pro západního diváka je zvláštní reflektovat svět, ve kterém téměř neexistují média a kde televize není součástí běžného denního života, ale z jejího sledování se stává jakýsi pohanský rituál. Zvláště když je tahle reflexe zprostředkována právě televizí:-) Silný akcent jsem cítil i z politického podtextu filmu - zoufalé situaci v okupovaném Tibetu a jeho smutném nejenom buddhistickém exodu. Bezesporu vynikající a obohacující film, který nejednomu divákovi může zrelativizovat jeho pevně zakořeněný smysluplný svět a odpovědět na otázku, jestli příchod fotbalu, televize a dalších globálních věrozvěstů pomůže zvětšit harmonii koloběhu života třeba tibetských mnichů... (28.04.2007)

,,VĚCI NEJSOU CO BÝVALY. NYNÍ JSOU NAŠI MLADÍ MNIŠI VYSTAVENI MNOHA VĚCEM, O KTERÝCH SE STARŠÍM MNICHŮM JAKO JÁ, ANI NESNILO“...... /// Asi nepřekvapí, že nebudu pitvat nějakou symboliku. Já jen vím, že takovej Němec – když se hraje MS, koupí lupen a valí. Čech zase lahváče a skrátí manželce řetěz. A tibetskej mnich? Jo tak to mě zajímá…. Film o tom, že láska ke kulatýmu nesmyslu překoná i ty největší překážky. Vono totiž tam nahoře v kláštěře nejde jen tak zasednou k telce a zmáčknout knoflík. A jako vždycky – i když jde o fotbal, tak nejde jen o fotbal. Ale to pochopěj jen ti, pro který je tenhle sportl náboženstvím. Nečekejte nějakou hlubší sondu do života, jen fotbalovou epizodu a seznámení s Bhutánskou filmařinou. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Mám rád filmy podle skutečnejch příběhů. 2.) Kvůli hře, ve který dva civilizovaný národy bojují o míč jsem ochotnej udělat cokoliv. 3.) Sním o založení národní mužstva Tibetu (fotbalovýho samozřejmě…). /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * (14.02.2013)

Velice zajímavý bhútánský příspěvek, který sleduje splynutí dvou odlišných prvků, budhistického duchovního života a fenoménu fotbalového mistrovství světa, přičemž nereflektuje ani jeden z těchto světů. Snímek, který překvapí jak svou hloubkou, tak i čistou a vyspělou filmařinou. Je překvapivé na kolik se tu pracuje se sledováním televize jako s jistým druhém rituálu. (04.07.2013)

Zjistila jsem, že buddhističtí mniši jsou taky jenom lidi a že umí prožívat fotbalová utkání stejně silně jako my tady v Evropě. (08.08.2004)

Futbal je celosvetový fenomén bez ohľadu nato do akej kultúre patríte, či k akému náboženstvu sa hlásite. Akonáhle Vás raz chytí za ❤️ - ste “v pasci”. “Phörpa” je snímok o štipke slobodného myslenie či úniku pred “realitou” na mieste, kde sú disciplína a viera absolútnymi prioritami pre holú existenciu. V závere poučné, vo svojej podstate minimálne vtipné, ale to hádam ani nikto nemôže očakávať. (17.02.2021)

Zajímavý film, který na pozadí atmosféry kolem mistrovství světa ve fotbale dovoluje nahlédnout do podivného světa exilového tibetského kláštera v Indii. Izolace a staletími prověřené tradice v konfrontaci s technikou "vůdčí" civilizace jsou zde podávány velmi civilně, zdánlivě nedramaticky, srozumitelně - a hlavně smířilivě. (27.11.2010)

Bhútánské poetické snění mě baví stále víc. Tahle krásná pohádkově zabarvená příhoda je nejen o skupině mladých tibetských mnichů, kteří se nutně musí podívat na finále MS ve fitbale, ale především je o schopnosti snít a vůli své sny realizovat. (09.04.2020)

Zajímavá a velmi autentická (tedy až na ty mongolské aliktvótní zpěvy) sonda do života tibetských mnichů žijících v nedobrovolném exilu v Indii, a to zejména díky hlavnímu hrdinovi, který svým nadšením pro fotbal nakazí i ostatní mnichy. Vábením moderní společností se holt těžko vzdoruje, i když jste budhistický mnich (nebo možná právě proto). Příjemný film. (01.06.2008)

3* v mém buddhistickém období jsem si našel i tento nejznámější (ne-li jediný ;) bhutánský film. Nejvyšší devizou filmu je představení chodu buddhistického chrámu a lidský pohled na jeho osazenstvo. Příběh je jednoduchý a pomalým dějem plyne nekonfliktně dál a dál... Jemný úsměv na tváři se Vám objeví maximálně při vnímání kontrastu civilizačních rozdílů mezi východem a západem. Doporučil bych film spíš artovým vyznavačům nebo alternativním hledačům. [ PŘÍBĚH: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 0 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (09.10.2016)

Tak seznámení s bhútánskou filmařinou je to zajímavé, to určitě. Snaží se to o komedii s pomalým tempem, pak je v tom pár buddhistických myšlenek, ukázka života v mnišském klášteře, kde se i shánění satelitu kvůli sledování finále mistrovství světa ve fotbale stává jakýmsi druhem "obřadu" a na pozadí i historické reálie a myšlenka "svobodu Tibetu!". Může to působit hutně, ale já si nemůžu pomoct, ale stejně mi přišlo, že je to málo. Ono jde hlavně o ten příběh několika kluků, mladých mnichů, co jsou strašní fanoušci fotbalu a atmosférou i humorem se to snaží být filmem ve stylu Lü cao di, ale na to mi v tom chyběla větší přirozenost, podmanivější tempo a zajímavější postavy. Asi i proto mám z Poháru i přes pár příjemných a vtipných scén spíš průměrný dojem. Ale špatné to rozhodně není. 3* (13.01.2021)

V celku vtipny, avsak najma bizardny pribeh o tibetskych mnichoch v indickom exile, ktori spravia pre to, aby mohli vidiet finale majstrovstiev sveta vo futbale, takmer cokolvek :) (16.06.2008)

Ula, tohle byl příjemnej zážitek. i pro nekoho, komu je kopaci meruna fakt u zadi. (02.11.2010)

Hodně cizokrajná komedie, která se musí líbit i těm, kdo k jakémukoli duchovnu či fotbalu nemají vztah. (10.07.2008)

Film Pohár je úsmevný a jednoduchý príbeh o chlapcoch v budhistickom kláštore v indickom exile, ktorí okrem každodenných povinností a starostí prežívajú futbalovú horúčku vďaka svetovému poháru 1998. Vedenie kláštora ich záľubu najprv nechce akceptovať, ale s blížiacim sa dňom veľkého finále (FRA:BRA) sa aj v tomto kláštore začnú diať "veci"... (11.04.2006)

Banda mnichů která nutně potřebuje vidět finále mistrovství světa.V tomto filmu je ale kromě odlehčené zábavy také mnoho myšlenek a pro nás Čechy nepochopitelná nedosupnost televize. (14.08.2003)