Evita

Madonna příjemně překvapila a kromě skvělého zpěvu přihodila i pěknou porci slušného herectví. Když si vzpomenu na ty silné protesty ze strany argentinců, když se dozvěděli že jejich zbožňovanou „první“ dámu bude hrát tahle kontroverzní sexuální bohyně, přijde mi to docela zábavné. Argentinci jsou zkrátka tupci, kdyby měla Madonna hrát Lívii, pochybuju, že by se to nějakýmu čechovi nelíbilo! (07.10.2008)

Všechno to mohlo vyznít sladkobolně, ale Parker se nezpronevěřil svému stylu a Evita nemá daleko ke zbožštělému The Wall...vždyť hrdinka se od začátku do konce prakticky nezměnila a její soucit s Argentinou jako by byl jen další forma plnění si svého chudinského snu. A v tom je ten film tak trochu podvratný - Evitě nešlo o argentnskou chudinu, jako spíš dostat se od ní co nejdál. Dala jim druhotně naději sledováním její stoupající hvězdy. Řekla lidem, že i oni mají šanci, když přestanou ctít pravidla a budou se hnát za svým snem. Źe ani oni nemusí zůstat v bahně chudoby, kterou od dětství tak mocně nenáviděla. Jako by to byla právě Evita, kdo do Argentinců zasel věčného ducha revoluce... A ještě jedna drobnost - všiměte si, že se celý film točil prakticky v jedné dekoraci. Kromě paláce nevidíte skoro žádné budovy, kamera se vždy orientuje dolů, na lidi. Lid stojí v cestě záběrům na okolní prostor. S trochou nadsázky by se dalo říci, že lid stojí vždy v cestě těm nahoře. (09.10.2010)

Neviem, či som si to uvedomila už pri prvom pozeraní vtedy dávno v 1996/1997, taký detail, čo vlastne bil do očí: rytmizačné pasáže - davy, pohyby skupiniek a pod. boli choreografované, snímané a strihané spôsobom veľmi blízkym Pink Floyd: The Wall. (Neuvedomila, lebo The Wall som videla až po Evite.) (09.06.2014)

Tenhle film podle mě stojí na velmi dobrém výběru ústřední milenecké a následně manželské dvojice (prostě jim to spolu sedlo), neotřelém nápadu zařadit postavu ztvárněnou Antoniem Banderasem, která je účastníkem a zároveň komentátorem dění, no a hlavně na skvělé hudbě. Ačkoliv úplně nemusím Madonnu a dokázala bych si asi představit příjemnější hlas, který by mě provedl životem Evy Perónové, ty písně, které ona i její kolegové interpretují (vůbec nejvíce se mi líbil pěvecký výkon Banderase), jsou prostě nesmrtelné, krásné. Neříkám, že všechny, to by asi na dvouhodinový muzikál, kde se skutečně celé dvě hodiny jen zpívá, byl trochu malý zázrak. Jsou tam pro mě i hlušší místa, která mě tolik nebaví a ať již hudebně nebo podáním děje mi nepřijdou až tak zajímavá, ale bohatě to vynahrazují místa jiná, ve kterých se člověku nad tím, jak jsou zazpívaná, zahraná, procítěná skoro až tají dech. 80%. (10.12.2020)

Nadále se budu držet názoru, že svůj nejlepší herecký výkon Madonna podala coby "singing telegram" v BLUE IN THE FACE. Webberovy písně ale moc hezky odzpívala jak ona, tak i Antonio .. jen ten operetní styl, kde se na sílu zpívají i dialogy, prostě nepřekousnu. Pokud jde o vyobrazení samotné Evity Peron, příliš do hloubky se tu nešlo a z letmých střípků jejího životního příběhu se divák nic moc nedozví. Kvůli mě by stačilo vydat jen soundtrack. (30.01.2012)