Angel Heart

Zlomky filmu noir v ponuré, mysteriózní atmosféře, kde se kapka deště změní v kapku krve dřív, než si kdokoliv stačí spojit "Lou" a "Cyphre". Velice charismatický a taky trochu oprsklý detektiv Angel se vydá po stopě neznámého muže, ale jaksi zakopává o svou vlastní cestu, až se jednou konečně dozví, proč... Rád bych napsal, že tento film není jen o překvapivém konci, ale on zde opravdu "cíl" značně přebíjí "cestu". Střed filmu má svá působivá místa (díky režii), ale jinak je docela nudný a působí obyčejně, neboť i drobné indicie jsou bez znalosti závěru nepostřehnutelné... Mno, aspoň druhá projekce neztratila tolik ze svého kouzla. 8/10 (29.06.2010)

Jedna z mála detektivek, která mě díky svému okultismu chytla a táhla až dokonce. Výrazná stylizace se výborně hodí k celé té atmosféře, tajemnu, hledání stop po malinkých kouscích. Tvůrci si pohráli se všemi detaily, zvlášť mě pobavila jména postav (nejen Cyphreovo), pointa jako odhalovací třešnička skutečně sedla, pozorný divák ji MÁ šanci alespoň tušit. Ač tomuto druhu filmů příliš neholduji, Angel Heart má šťávu. (20.08.2006)

Parker natočil film s neuvěřitelnou atmosférou, doslova ďábelskou, škoda jen, že to není trochu méně rozvleklé, takhle se nudě chvilkama neubráním. De Niro si ve stejném roce střihl dvě fascinující role charismatických „záporáků“, kdy zde jako Lou Cypher a v Neúplatných jako Al Capone si na malém prostoru strhl většinu pozornosti pro sebe. Mickey Rourke ale taky dobrý!:-) (05.02.2006)

Depresívna atmosféra od začiatočných minút aka Alex Proyas (Vrana, Smrtihlav). Detektív s cigaretou v hube, 50te roky, stále pretrvávajúci rasizmus a dusná pachuť Louisianského juhu. Neviem či viac vychvaľovať skvelého Rourka alebo démonického pojedača vajec DeNira.. nech sa o titul kráľa pobijú radšej v P.. v Paname. (03.07.2011)

Z jedné strany nadprůměrný a hlavně až do posledních pěti minut naprosto nepředvidatelný thriller. Co ale tenhle film dostává u mezi elitu, je pro mě naprosto fantasticky skloubená stylizace, střih a perfektně volená hudba. Alan Parker prostě má cit pro hudbu a pro kameru (nebo pro výběr kameramana) a z některých záběrů podkreslených pomalým jazzem přímo mrazí. Hra stínů, když jde hrdina v noci po schodech nebo když jdou obyčejní lidé po ulici; tajemný woodo rituál, který překypuje barbarskou energií, výtahová sekvence mezi závěrečnými titulkami ale hlavně... Angel v bytě - stepující nohy - Angel hledá - stepující nohy - Angel něco vidí - stepující nohy - otvírá krabici - step - step a ... Prostě neuvěřitelný zážitek. (20.01.2007)