Réžia:
Ivan OstrochovskýKamera:
Juraj ChlpíkHrajú:
Samuel Skyva, Samuel Polakovič, Vlad Ivanov, Vladimír Strnisko, Milan Mikulčík, Tomáš Turek, Vladimír Zboroň, Martin Šulík, Vladimír Obšil, Zvonko Lakčevič (viac)Obsahy(1)
Píše sa rok 1980. Michal a Juraj sú študenti kňazského seminára v totalitnom Československu. Vedenie fakulty sa zo strachu pred zatvorením školy snaží formovať seminaristov do podoby vyhovujúcej režimu. Každý z mladých bohoslovcov sa musí rozhodnúť, či podľahne pokušeniu a zvolí si ľahšiu cestu kolaborácie, alebo cestu svedomia a dostane sa tak pod drobnohľad cirkevného odboru Štátnej bezpečnosti. (Filmtopia)
(viac)Videá (1)
Recenzie (72)
Při nejlepší vůli se nedokážu doopravdy napojit na film, při jehož sledování mám pocit, že jej režisér netočil proto, aby vyprávěl příběh, nýbrž jen organizoval mizanscénu, aby dosáhl dalšího dokonalého (černobílého statického) záběru v klasickém formátu. V hraném debutu Koza aspoň sem tam při vší té zobrazované bídě probleskl humor, ze Služebníků na mě dýchá jen odosobněný chlad. ()
Tvůrcům se povedlo dokonale vykreslit stísněnou atmosféru doby, čehož dosáhli především díky výrazné černobílé stylizaci, tíživé hudbě a znepokojivému zvuku. Značně skličující snímek Služebníci však v konečném důsledku doplácí na skutečnost, že příběhu chybí spád, trochu více rozvinutá zápletka a propracovanější charaktery postav. (65%) ()
Já si nejsem úplně jistý, k čemu vlastně tenhle film dneska slouží. Vyjadřuje se k něčemu relevantnímu? K něčemu, co může dnes lidem bát nějak platné? Filmaři mi často říkají o styku se západními producenty, že cítí tlak točit pořád dokola o "vyrovnávání se s komunizmem", protože to se od nich čeká. Služebníci by byly skvělý film na takovou zakázku - z pohledu člověka naprosto mimo je těžko jiné téma, které by se dalo na Slovensku řešit. Vždyť co máme "tady na východě" dělat jiného než od rána do večera přemýšlet o zločinech komunizmu? Troufám si říct, že skutečnost je taková, že po těch třiceti letech už jsme někde jinde a zrovna katolická církev čelí úplně jiným výzvám. Samozřejmě se dá namítnout, že film nemusí ničemu sloužit a nemusí se vyjadřovat k ničemu aktuálnímu - budiž. A co jsou pak Služebníci? Pusťte si trailer a představte si, že místo 80 vteřin trvá 80 minut - dojem z filmu je stejný. Statické, sošné (a velmi krásné!) obrazy kladené za sebe. Ta topornost hraničí se směšností, ale naštěstí nikdy nepřekročí hranici. Je to film, na který se krásně dívá, jeho příběh je celkem přímočará anekdota a jeho smysl... vážně nevím. Má dneska někdo podobné vnitřní konflikty? Kdy? V jaké situaci? A pokud to mám vnímat prostě jako inspirativní příběh o boji za svou víru, bylo by aspoň dobré představit nějaká pozitiva toho, za co se bojuje. Když ke konci hrdinovi vtloukají do hlavy "Udělej X, jinak jsme bojovali za nic", tak jsem se musel pousmát, protože v kontextu toho filmu rozhodně bojovali za nic - z víry tu nevyplývá nic pozitivního, netušíme, jaký má smysl pro hrdiny, jak pomáhá společnosti. I když teda odhlídnu od jakýchkoliv požadavků na film v kontaktu s realitou a budu se soustředit výhradně na realitu, jakou mi to nabízí, budu zklamaný. Upřímně řečeno by mi tenhle projekt dával větší smysl jako fotografická výstava talentovaného kameramana - všechno ostatní tu je tak nějak z donucení. Těm krásným obrazům se moc nechce ani hýbat, natož víc. 2 a 1/2 ()
Tak tento pokus o art film nevyšiel. Dobrá téma zabitá zlým a nudným spracovaním a prázdnymi obrazmi bez vyznenia. Problémom bolo aj otrasné ozvučenie, nehercom ani hercom nebolo rozumieť, musela som zastavovať film a dávať naplno pomaly, aby som aspoň niečo zachytila, naopak hudba úplne zbytočne revala. ()
Vítězství formy nad obsahem, to bych napsal na úvod tohoto komentáře, věřit v nesouměřitelnost (protikladnost) obsahu a formy, takhle však – věře, že v těch nejlepších filmech formální prostředky zakládají (předurčují) obsah (fabulí), a naopak; vztah těchto dvou konceptů je pro mě tudíž komplementární – si musím postesknout, že je škoda, že ke krásným obrazům (záběrům) nepřibyl pozoruhodný (tj. emočně vzrušující a strhující) obsah. A musím říct, že se jedná o škodu přímo dvojitou, přihlédneme-li k tomu, že téma vztahu komunistické moci k církvi a jejím představitelům je tématem, který český/slovenský film doposavad příliš nevytěžuje (napadá mě pouze Zapomenuté světlo). Z odstupu přemýšlím pouze o tom, nakolik o tom, že tenhle film působí tak děsně unyle, distancovaně, akademicky (ano, teď to myslím pejorativně) rozhodlo to, že ho Ivan Ostrochovský natočil tak, jak ho natočil, totiž jako modelový evropský arthouseový film, a nakolik je chyba na straně scénáře. Tím, že zápletka na papíře nevypadá špatně (témata kolaborace s mocí, odvahy, vlastního svědomí jsou vždy nosná), mě to nutí do odpovědi, že to, co mělo být hlavním kladem filmu (a v jistém ohledu prostě je!), totiž příznaková kvalita obrazu, film „rozbilo“, odsoudilo obsah k úloze pouhého přívažku. Musím se opakovat, škoda. 60 % ()
Galéria (32)
Zaujímavosti (6)
- Postava kňaza Přemysla Coufara je odkaz na reálneho rímskokatolíckeho kňaza Josefa Toufara, ktorý sa stal, rovnako ako filmová postava, obeťou komunistického prenasledovania Cirkvi v Československu na začiatku 50. rokov 20. storočia. (Biopler)
- Výrazná vizuálna štylizácia diela, smerujúca sčasti do strojenosti, je adekvátna pre charaktery postáv – všetci zúčastnení nie sú sami sebou, sú predovšetkým služobníkmi, či už ide o Boha či o komunistický režim. (Biopler)
- Film je veľmi úsporný čo sa týka dialógov či skrátka hovoreného slova. Ostrochovský chce formou diela dať do kontrastu realitu, v ktorej predstavitelia komunizmu mnohokrát používali prázdne frázy, ktoré masy po čase i vďaka ich odkazu ignorovali či brali s rezervou. Robí tak napr. formou zobrazenia schôdze komunistických funkcionárov, ktorú sníma bez jediného slova a poukazuje na prázdnotu, kde každý účastník poslušne zdvihne ruku. (Biopler)
Reklama