Jednorozený

Stylizace filmu je naprosto fantasticka. Kdybych byl reziser hororu urcite bych se alespon trochu inspiroval u tohodle snimku protoze to vypada opravdu depresivne a spinave. Hodilo by se nejaky surrealisticky zrychlovani ale to uz bych asi chtel moc. Lehce sem nepobiral pribeh i kdyz uz sem dopredu vedel o cem to je ale mozna to bylo tim ze nektery zabery byly az neskutecne natahovany a chvilema sem myslel ze budu pretacet. Proto nedam plnej pocet. Kazdopadne kdo ma chut se podivat na kvalitne vypadajici horurek kterej mozna nepochopi,begotten je jasna volba (09.10.2012)

Jo takhle...AHA ! Přirozená reakce každého, kdo film nevypnul po 5ti minutách a zvládl ho k závěrečným titulkům. Žádná Bible, žádný Darwin...BEGOTTEN ! Zvrácené a zlé? Není vlastně ten svět kolem nás už miliony let také zlý, plný bolesti a jisté zvrácenosti v boji o přežití? Neukojitelná a stále plodící Matka příroda, nám ke kolíbce přinese rovnou i rakvičku a nechá nás na pospas světu, ve kterém zůstává ten silnější. Zůstává proto, aby časem zemřel. Až nepříjemně reálná zlá atmosféra Tě chytí a nepustí. Dunící tlukot života a naprosto jedinečné vyobrazení. Silný zvuk, čistý obraz=ojedinělý filmový zážitek. Begotten buďto dokoukáš, nebo zavrhneš. (17.11.2012)

Pokud existují nějaké žebříčky nejpodivnějších filmů všech dob, jsem si celkem jist, že surrealistická vichřice Begotten (1990) se s přehledem vždy vydrápe minimálně do prvních tří čelných pozic. Nezpochybnitelná vnitřní síla tohoto díla zůstala i více než třicet let od své premiéry neměnná. Stále jde o směsici znepokojivých černobílých obrazů, které drásají mysl nebohých pozorovatelů svou syrovostí a vizuální respektive významovou nejednoznačností. Jakoby stál Begotten uvnitř uzamčené časové kapsle, na kterou okolní události, společenské proměny ani vývoj kinematografie nemají absolutně žádný vliv. Film je to dokonce natolik osobitý, že povýšeně odmítá jakékoliv žánrové zařazení, byť se jej někteří nepoddajní horlivci umíněně snaží uvěznit do hororové škatulky. Já osobně dokážu žít s tím, že jde zkrátka o jedinečný audiovizuální experiment s myšlenkovým přesahem, který však od sebe svým odpudivým šarmem odhání téměř všechny zvědavce. Pokud dokážete proniknout skrze nános slizu, proplést se změtí zatuchlých podzemních kobek a zapálenou loučí porazíte okolní temnotu, tak vám možná tahle zhmotněná noční můra poodhalí kousek ze svého tajemství. Více. (17.03.2023)

Začátek slibuje krásnou avantgardní zvrácenost (skvostně natočená/zahraná sebevražda & to, co tělo bezprostředně po smrti udělá), která se však ukáže být "pouhým" lehce hypnotickým, třebaže v určitém úseku snad až příliš zdlouhavým a celkově nepříliš úchylným experimentem, u kterého je popuštěna uzda divákovy fantazie až škodolibě hodně - a to jednak díky schválně "nekvalitnímu" obrazu (občas může vážně chvíli trvat, než divák rozpozná, na co že to kamera právě míří) a jednak díky sympaticky nekonkrétnímu a hlavně nepolopaticky předkládanému ději - kterýžto je však dokonale vysvětlen v závěrečných titulcích jmény postav. ...Gott hat sich erschossen, ein Dachgeschoss wird ausgebaut... (11.12.2007)

Hodně okrajová záležitost, jak z "jiného světa" a ne pro všechny zcela koukatelná. Ať už pro někoho z důvodu znechucení, zdeprimování, nepochopení nebo dostavující se nudy. Myslím, že to ocení málokdo, ale to je naprosto bezpředmětné, protože tenhle experiment je svým způsobem zcela unikátní. Nejzajímavější na tom je, že je film založen na zážitku "blízko smrti", který režisér E. Elias Merhige prožil po autonehodě, ze které naštěstí vyvázl živ a zdráv. Tím, že je snímek natočen na 16 mm materiál, má černobílý charakter (absence šedé!), je němý (jen ruchy s obskurní hudbou) a v drtivé většině musí divák lovit, co vůbec vidí, získává na opravdu zvláštním nádechu, který se nedá s ničím jiným srovnat. Někoho to může fascinovat a naopak někomu to hlava úplně nepobere. Takhle jednoduchý to je, podobně jako příběh, který bez přečtení informací předem trochu docvakne až při závěrečných titulcích, jestli vůbec docvakne. Ten, kdo se Jednorozenému otevře a přijme ho, tak nejspíš zažije neopakovatelný zážitek. Na každého to bude působit jinak, ale já osobně ho neměl ani pozitivní a ani negativní - a to jsem si pouštěl po tmě zcela sám za doprovodu buřiny. Pro mě to není na vícero shlédnutí, ale jinak než na plný počet se mi nechce. (21.07.2014)