Kimecu no jaiba - Tanjiro Kamado, Unwavering Resolve Arc

Neskutečně kvalitní a zajímavý příběh, který mě spolu s Death Note - Zápisník smrti (seriál) (2006) přesvědčil o tom, že jsem anime asi trochu podcenil a poměrně jsem anime seriály obecně přehlížel. Tento seriál respektive jeho první série předvádí neskutečné kvality a to v mnoha ohledech. První důvod a stejně jako v jiných seriálech důležitý klíč k úspěchu jsou zajímavé postavy, z nichž některé z nich si oblíbí snad každý, já osobně mám aktuálně nejraději Tomioka, Tanjira a Nezuko. Druhým důvodem proč je seriál tak skvělý je samotný příběh respektive už jen samotná zápletka je velice dobrá, nicméně obvykle několikadílné boje jsou naprosto brilantní a jsou zde zakomponovány opravdu pěkné zvraty, highlightem je pak boj v lese, slabší příběhové úseky jsou naopak v bodě, kdy hrdinové odpočívají, ačkoliv to jsou také relativně OK pasáže. V seriálu mi také úplně neseděla nějaká "modernější" technika, která mi tolik nesedí do celkového stylu seriálu. Neodpustím si nezmínit také perfektní intro, které skvěle sedí k písničce, která je dokonalá. Také bych chtěl dodat jednu věc a to, že jsem s asi až do poloviny sezóny myslel, že seriál je cca z roku 2009 a ne 2019, o to milejší překvapení pro mne bylo, že i v dnešní době dokáže udělat, tak kvalitní seriál, jelikož zlatá éra podobných seriálů byla podle mě právě přibližně v období kolem roku 2009. Závěrem chci jen říci, že tento seriál vřele doporučuji a doufám, že další sezóny budou také podobně kvalitní. (17.10.2022)

(Původní text z 8.1.2021). Shounen, který je přehlídkou všeho, co Japonci milují sami na sobě. ODHODLÁNÍ. CÍLEVĚDOMÁ VYTRVALOST. ODDANOST. NEUSTÁLÉ SEBEZLEPŠOVÁNÍ. PŘEKONÁVÁNÍ VLASTNÍCH LIMITŮ. A bohužel také ŘVANÍ. Zoufalé řvaní při prožívání dramatických emocí, nadšené řvaní při sebemotivačních proslovech, kamarádské řvaní na kamarády, nenávistné řvaní na nepřátelské démony během bojů, nebo prostě jenom řvaní. Kromě toho všeho se dočkáme ještě slušné porce krutosti a krvavých cákanců, nápaditých a promyšlených soubojů a opravdu působivého zobrazení sourozenecké lásky. Těžkou slabinou jsou ovšem postavy – většina jsou buď jednorozměrné klišovité figurky nebo rovnou kandidáti na zabití (Zenitsu a Inosuke rozhodně). Děj je jednoduše přímočarý: tragédie, výcvik, zkouška, několik misí, konflikt s nadřízenými a v závěru příprava na další misi. Zabíjení démonů se ale bohužel časem trochu okouká a navíc je postupně natahované na stále větší počet epizod a doplňované často dlouhými výlety do minulosti postav. Nicméně jako ideální motivační seriál pro všechna změkčilá a rozmazlená děcka doporučuje pět lidožravých démonů ze šesti. Update po dvou letech: Ten seriál zraje jako víno. To, co mi napoprvé přišlo jako uřvaný a jednoduchý shonen, se při opakovaných zhlédnutích stalo zárukou výtvarné, akční a emocionální kvality, na kterou většina ostatních anime může jen závistivě zírat z koutku. Jen je nutné vědět, co od toho máte čekat. I vztah ke všem těm bizarním postavám (hlavně Hashirům) se postupně výrazně zlepšuje, protože v dalších sériích dostáváme jejich kvalitní background. (29.06.2023)

Za mě první sezóna splňuje všechno, co si představuju od dobrého novodobého shounenu. Ať už to je jednoduchá, ale stále zajímavá hlavní zápletka, dobrý humor, velmi často založený na řvaní, ale pořád dobrý, postavy se zajímavým charakterem a minulostí, zajímavé zasazení příběhu, pochopitelný systém schopností a kvalitní souboje (v tomhle případě opravdu hodně kvalitní, animačně naprostá špička, hudební doprovod je taktéž super). Jen jsou příběhové linky trochu moc repetitivní, ale vlastně mi to ani nevadí. Já jsem si to užila, i když to není kdovíjak složitý nebo geniální seriál. 8/10 (06.03.2024)

Demon Slayer vskutku má výbornou animaci, ale příběh je kombinací všeho klišé, co již známe a bylo vytvořeno v jiných "šónenech" jako Naruto, Bleach nebo Fullmetal Alchemist, takže nic nového. Ta klišé, co se tu objeví se mi ani nechce vyjmenovávat, jelikož by se z toho komentáře snad dokonce stala rovnou celá novela. Nicméně, i přes to všechno jsem u Demon Slayera dokázal vydržet a dokázal jsem si ho i mnohdy užít, možná je to tím, že mi klišé nevadí. Měl bych jeden malilinkatý problém a tím jsou některé věčně uřvané, nebo dokonce až příliš stereotypní postavy, jako např. věčně uřvaný a nesympatický Zenitsu, který právě většinou nedělá nic jiného než to, že řve a řve a řve, až to trhá uši a taky mi docela vadilo, že humor zde měl až přespříliš mnoho prostoru na úkor děje, kdy vlastně třeba celých dvě a půl epizody nesledujete nic jiného, než humor. Upřímně, nebýt některých tupě napsaných postav a někdy přebytečného humoru, tak bych si tuto první sérii užil o trochu více, možná bych i přemýšlel o páté hvězdici, ale zůstává to na zhruba čtyřech. Každopádně asi budu ve sledování pokračovat, už jenom kvůli tomu, že se na to dalo koukat a umělo to zabavit. (20.04.2022)