Il Boemo

příběh jednoho z nejslavnějších českých rodáků, kterého ovšem dnes až na milovníky klasické hudby skoro nikdo nezná. Il Boemo je filmem, který rozhodně není pro každého, ty skoro dvě a půl hodiny jsou chvílemi dost ubíjející a kdo by čekal českého Amadea tak ten bude zklamán (a měl by raději sáhnout jinam), ovšem na druhou stranu je třeba smeknout před Petrem Václavem, že našel odvahu v našich podmínkách stvořit podobný, divácky celkem nevděčný kousek ve kterém se 90% času mluví italsky. Upřímně si nevybavuji jiný podobně laděný film s českým podpisem. Il boemo rozhodně není bez chyby, občas se k divákovi chová dost macešsky a třeba ženské postavy mi úspěšně splývaly většinu filmu, ale za ty koule tohle natočit, navíc tak, že klady přeci jen nakonec převažují, tomu s chutí lehce přidám...70% (26.02.2023)

Petr Václav natočil téměř scorseseovský příběh o vzestupu a pádu s dokonale vystiženou atmosférou 2. poloviny 18. století, který bych nesrovnával s Formanem ani Kubrickem, ale s Jáklem. Vysněné, dekádu připravované historické projekty českých tvůrců, z nichž jeden je ukázkou nadšeného amatérismu a jeho PR začínalo a končilo u obsazení "slavných" zahraničních herců, druhý, který nabízí uměleckou vizi, zajímavá témata a jistou pokoru (Interview ČT24), s níž je dílo divákovi předkládáno. V obou pak účinkuje Karel Roden a za způsob, jakým se zjeví na plátně, přihazuju tu pátou hvězdičku. (24.10.2022)

Je dobré, že v rámci současné české filmové tvorby vznikne i podobný film Il Boemo nebo Jan Žižka.  V obou případech je tak znát zahraniční vliv.  Nicméně u vyučeného mlynáře Josefa Myslivečka působícího v slunné Itálii je to pochopitelné a přínosné. Italština s titulky mi nevadila. Účast českých herců, je spíše epizodní. Samozřejmě až na Vojtěcha Dyka, který zvládne všechny český mluvicí, obě.  Jsem zvědav na přijetí a úspěch filmu v Itálii. (20.11.2022)

Amadeus z Wishe. Divák vycvičený Formanem, zvyklý jeho skvost zachytit v jakékoli scéně a zůstat přikovaný k bedně, se těžko ubrání srovnání. Je mi jasné, že Amadeus je jiná galaxie i filmově, i Mozartovou hudbou, ambice se k tomu přiblížit by měl jen blázen, takže nezbývá než ocenit snahu vytvořit životopisný film o dalším skladateli, navíc našem, jenomže výsledek je bez jiskry, obsazení slabé, z herců nevyzařuje nic, cosi tam mdle deklamují, hudba drnká na pozadí, nebo hledíme ba nekonečné- otravné árie, atraktivní masky, nápad dobrý, realizace kostrbatá. Nemá to šťávu. (23.02.2023)

Těžko říci, o čem vlastně tahle sbírka výjevů ze života jednoho z bezesporu největších českých talentů vypráví. Podstatnou úlohu hraje samozřejmě hudební dílo, jehož úryvky také vyplňují podstatnou část nemalé stopáže, avšak ústředním motivem se zdá být spíše skladatelův nepříliš uspořádány život, za nějž si zřejmě vysloužil své přízvisko, v kontextu zhýralosti společenských vrstev, v nichž se musel prosadit nejen svým uměním, a jejich do jisté míry absurdních zákonitostí, jež mu prakticky neumožňovaly zcela se zbavit chudoby. To podporuje i místy trochu bulvárnější pojetí s využitím některých poněkud bizarních scén, upozaďující možná jiné zajímavé okamžiky mistrova života, včetně jeho odchodu z domova do daleké cizí země, a nesnažící se příliš o bližší pohled na komponování samé. 75 % (05.11.2022)