Ecce homo Homolka

O takzvaných buranoch to možno je miestami vtipné v momentoch, kde sa svojim správaním správajú ešte aj zábavne a sebaparodicky, no nie vždy to tak je, občas je to trápne, občas smutné, občas opovrhnutiahodné a preto by to možno chcelo ešte niečo k tomu vymyslieť. Najhoršie je, keď v tom spoznáte občas svojich blízkych, zrejme za to môže istá doba, ktorá bola svojho času so zaujímavými aj negatívnymi znakmi. Ku koncu film podľa mňa stráca šťavu. (03.07.2015)

Před 40.lety se u nás opravdu tak žilo. Kdo měl chatu, auto , byl král. Kdo měl jenom auto patřil k té střední třídě a vyjel si každou neděli někam do lesa nebo k vodě. A všichni byli spokojeni, protože soused byl na tom stejně, všichni měli všechno a zdálo se, že nikdo neměl nic. O tom tento Papouškův film je. Je velmi zdařilý, nabitý opravdovým humorem, není založen ani na pitomé mimice ani na hloupé gestikulaci a přitom se všichni baví. To je pravý rodinný film jak to vidím já. (04.10.2007)

No jo no, dostal jsem se k tomuhle filmu až hodně pozdě, ale dostal. Tohle je opravdu krásná ukázka české povahy. Je to smutné, ale ani po téměř padesáti letech se nic moc nezměnilo. Všichni máme plnou hubu keců, ale přitom spolu skoro nekomunikujeme. Některé hlášky jsou výborné, ale ten temný tón ke konci je celkem drsný. (26.06.2014)

Kdo by neznal rodinku Homolkových a jejich eskapády?Snímek se odehrává během jednoho dne ve kterém vidíme pražskou rodinku,kteří připomínají spíš nějaký uřvaný burany z italského venkova než civilizované lidi,kteří bydlí na pražském Žižkově.Nejprve se s nimi setkáme v lese,kde se kochají krásou přírody a baletním vystoupením Heduš,vzápětí uprchnou do svého bytu,aby se dohodli,že půjdou jako celá slušná kulturní rodina na koníčky do Chuchle.Samozřejmě to celé dopadne néé podle jejich představ,ale jako seznámení s trilogií je excelentní.Opět zde můžeme vidět jednoduchý příběh,téměř bez zápletky,který spoléhá na estrádu hereckých výkonů s nezapomenutelnými někdy až triviálními dialogy a s velkým množstvím skečů,kde občas nevíte,jestli máte soucítit s tím anebo s tou,protože se furt někdo cítí uražený,což vyústí v řadu komických scének.Hereckým výkonům není co vytknout.Mě se nejvíc líbil Josef Šebánek v roli dědy a to jeho Tě říkám,jestli...,ale samozřejmě Heduš v podání Heleny Růžičkové stojí za to.No zkrátka všichni jsou bezvadný,jak říká ještě přiopilý Ludva svým rodičům.Role dětí si zde zahráli synové Miloše Formana,Matěj a Petr.Za mě nekompromisně 100% (22.01.2021)

Jednoznačně nejlepší film, jaký kdy Papoušek natočil. Osobně jsem ho viděl bezpočtukrát a pokaždé u něho utírám slzy smíchu. A současně lituju postavu Ludvy, že musí žít v takovém pekle, jak už to tak u každého mezigeneračního soužití bývá. Kdo zažil na vlastní kůži, ví své. O filmu se zajímavým způsobem zmiňuje Jan Žalman ve své knize UMLČENÝ FILM: "Film o Homolkových se stane jedním z nejpozoruhodnějších důkazů umělecké vitality české veristické školy jak pokud jde o národní charakter, tak pokud jde o schopnost nalézt si při dodržení stejné metody vlastní jazyk... Jedna rozmíška stíhá druhou, šarvátky plné vzájemných výčitek, invektiv a ustavičného popichování vyplňují život, v němž malé zbabělosti stíhají stejně malé zrady a v němž pocity hořkosti, pokusy o únik či vzpouru mají stejně krátký dech jako představa, že se na tom dá něco změnit. Ve skutečnosti ovšem nejde vůbec o to něco změnit. Smyslem je naopak něco udržet: rodinu, bezpečí, vědomí, že pevné zázemí v klanu je jediné a co je mimo něj, je cizí, nezáviděníhodný svět. Neboť ať už je život Homolků jakýkoli, je to jejich život a všechno to hašteření, škorpení a rýpání se do žeber je jeho nejpevnějším tmelem. Nehádají se, aby nalezli nějaký smysl - smysl je právě v tom, že se hádají. Absurdnost? Jistěže. Ale jen pro toho, kdo stojí vně tohoto kruhu. Pro Homolkovy je to naopak akt seberealizace, sebezáchovy - všeho čím se člověk řídící se víc instinktem než rozumem brání rozpadu pevně utvářeného, spolehlivého světa. Hádáme se a pereme se - ergo sumus, mohl by prohlásit kterýkoli člen homolkovského klanu, a ne bez jistého oprávnění: neboť pudově objevil právě ten princip soužití, který mu umožňuje izolovat se od vnějšího světa a přesto se v něm necítit izolovaný... Ještě Forman a Passer pokládali za nezbytné obeznámit se zázemím svých postav, s poměry, které tak či onak spoluvytvářely jejich sociabilitu. Papoušek se toho úplně vzdává; pozoruje Homolkovy jako biolog svá morčata: jak žijí, jak se chovají, jak reagují na podněty vnějšího světa, slovem: jací chtějí být, bez ohledu na normy přikazující, jací by měli být... Homolkovi dosáhli ideálu lidské malosti: žít ve vlastním neklidu, aby měli pokoj od neklidu obklopujícího je světa."(cit. s.: 144-146). (01.04.2013)