Ecce homo Homolka

Jeden z nejlepších českých filmů. Dokonale komponovaný, obrazově poctivý, citlivě zacházející s hudbou a spojující v sobě různé formy humoru a společenské kritiky. Až překvapivě novátorský, přelomový; postmodernu předznamenává svou žánrovou prostupností, provokativností (dnes sice možná krotce vyznívající, ale ve své době bezesporu intenzivní) a zejména promyšlenou aluzivností (zde bych vyzdvihl především soustavně připomínaný, variovaný a rozvíjený pašijový motiv vyzdvižený již názvem filmu; poměr malých českých človíčků k Ukřižovanému se promítá do jazyka (od bohapustého klení k promluvám k Panně Marii (scéna, kdy babička ukazuje Madoně krucifix patří k nesilnějším scénám české kinematografie) i do tělesné nápodoby: např. obraz polonahého Ludánka oplakávaného matkou). (23.03.2008)

Nechápu, koho napadlo, že bude tenhle film prodávat jako klasickou českou rodinnou komedii oslavující obyčejný český rodinný život, kterou si pustíte jako kulisu takového klasického nedělního odpoledne. Kdybych nebyl mylně přesvědčený, že se jedná o buranskou veselohru, možná bych se tomuhle filmu tak dlouho nevyhýbal. A kdybych měl film vnímat z této perspektivy, musel bych téhle pecce formanovských kvalit (vždyť ji také režíroval Formanův dvorní scénárista Papoušek a jedné z hlavních rolí se ujal mistrův oblíbený Josef Šebánek) napálit odpad nejodpadovitější. Ecce homo Homolka mě naštěstí zastihlo naprosto nepřipraveného a v takovém rozmaru, že mě tahle freska ze života čtveřice odporných lidských bytostí dokázala fascinovat od první do poslední minuty. Už dlouho mi nebylo z charakteru filmových postav vyloženě fyzicky špatně. Kromě závěrečné katarze zesílené o její bleskurychlé "odkatarzování" si žádný z hlavních hrdinů (ani jejich hulvátská děcka ani milenecký pár odnaproti) nevysloužil ani ždibec mých sympatií. Když už to totiž náhodou vypadalo, že s nimi začnu soucítit, udělali další nechutnou, hnusnou, odpornou zrůdnost na někom ze svých bližních. Tento geniální kousek je přesně tím případem satiry, která možná není - až na pár momentů - vtipná, o to lépe ale odráží svét kolem nás i nás samotné. V Ludvovi, Heduš, dědovi a babičce jsem viděl sebe, členy své rodiny i nějaké ty nepříbuzné známé. Což bolelo o to víc. Smát se legendárním hláškám typu "Jestli si ten fotbal nevybojuješ, tak jsi u mě mrtvej Homolka" sice nedokážu a docela mi je smutno z toho, kolik lidí je miluje, dovedu ale ocenit její zasazení do situace rodina nebo fotbal. (26.06.2017)

Tak tenhle film muzu opravdu videt stale a porad dokola, protoze ani po nekolikatem shlednuti neprestane bavit a udivovat svou jednoduchosti a pritom genialni komicnosti. Jak jednoduchy dej - pouze zachyceni pribehu jedne prazske rodinky, uplne obycejne, jakych najdeme stovky, ale prave to byla z phledu Jaroslava Papouska trefou do cerneho, protoze se o to pred nim jeste nikdo nepokusil. Do hlavnich roli byli obsazeni herci, kteri to zvladli na vybornou, nenasli byste presvedcivejsi rodinku, nez tu ztvarnenou panem Sebankem, Husakem, pani Motlovou a Ruzickovou. Clovek jen musi obdivovat jak mistrne byl film natocen. Opravdu vynikajici vykon tu ale podali dva veterani - Marie Motlova a Josef Sebanek, kteri kdyz se do sebe pustili tak to stalo za to. Krasna komedie z Prazskeho prostredi vam dokaze, ze i v 69 roku cesi umeli natocit skvely film. 90% "Děti!! Nehrajte si furt na toho tátu!!" (16.07.2006)

Děsivý, téměř neusledovatelný horor, jako ostatně všechno pod čím byl podepsán v šedesátých letech Papoušek. Naprostá bravura v popisu "ostatních lidí" se vším tím strašlivým slabošstvím, lítostí, peciválstvím, bonmotováním a ponižováním se. Výborně zaplněná scéna maloměšťáckými artefakty. Vždy když někdo spustí nostalgii po nějaké době, vidí v ní dobře oblečené muže s kravatou, ženy v šatech sedící na půli zadku, děti hrající si s obručí a sousedy zdravící se pozvednutím klobouku. Dvě třetiny lidí však vždycky vypadalo, žilo a následně v zapomnění upadlo takto. Kdokoli se v tomto alespoň trochu vidí, má důvod plakat. PS: kolem České nové vlny se mimochodem pohybovaly nejkrásnější ženy, které kdy česká kulturní scéna měla v nabídce - Yvonne Kodoňová, Věra Křesadlová či Věra Chytilová. Strávit s nimi podzimní odpoledne v družném hovoru nad lahví vína... Sni si chlapče, sni. (14.10.2018)

"Ježiši Ludvo, to si přišel vo moc. To byl zápas, to není k vidění.... To byl konzert, to byla filharmonie. No hele, to je útok.... Sparta má takovej útok teďkon, hele, to je světový. Ty by rozkopali Real Madrid, no prostě všecky. Hele Ludvo, představ si, dlouhej pas od brány, ale takovej jako polovysokej, hele a Andrej...stahováčka....hele, šoup to na bránu.... levačkou na pravačku přehodil....fouk to Veselýmu, a ten (DUP, DUP, DUP, DUP) fofrovačku, rozumíš, hele a gólman stál, no ten byl tuhej.... a do šibenice....A já zařval jak kráva... No co ti mám povídat... :o))))))))))))))) Film tak český, jak jen může být, a ještě k tomu neuvěřitelně vtipný. (19.10.2007)