Pred dažďom

"Balkán - to je, nebo spíš byl, veselý polostrov plný bujarých lidí, kteří jedli ostré jídlo, pili silnou kořalku, nosili pestrobarevné šaty, snado milovali i zabíjeli a měli úžasný talent rozpoutávat války" (C.L.Sulzberger, 1950). Tak vitajte v srdci Balkánu, v tom začarovanom kruhu násilia, vášne a výbušnosti. Prvý príbeh je trošku nudný a patetický, druhý je zase trochu od veci, ten tretí to ale riadne dvíha. Macedónsko si zaslúžilo Oscara. (12.04.2017)

Rád si Před deštěm někdy pustím znovu, abych se přesvědčil o jeho (ne)kvalitě, ale ve finále z něj mám poměrně průměrný pocit. Fajn je rozdělění děje do tři propojených povídek, nesmírně super je jejich časová souslednost - druhá musí logicky následovat po první, třetí po druhé a zároveň první po třetí. S odstupem si však vskutku odnáším pouhý "evropská válečná filmová klasika" pocit... 70% (27.12.2020)

"Čas nikdy nezomiera a ani kruh nie je guľatý." ___ Príbeh do kola v troch dejstvách o tom, aké absurdné a bolestné boli balkánske konflikty 90. rokov - tu konkrétne v prípade spolužitia Macedóncov a Albáncov (1), ako ich jedovaté ostne vybiehali ďaleko za hranice regiónu a zasahovali do životov aj nezúčastnených ľudí (2), a ako sa im nijako nedá uniknúť, ak je v nich raz človek akýmkoľvek spôsobom zakomponovaný (3). Kruhová narácia nápadito ruší zavedené poriadky chronológie a kauzality, maže zjednodušujúce vysvetlenia fungujúce prostredníctvom hľadania príčiny a následku a súčasne metaforicky výrazne poukazuje na to, aké ťažké je zastaviť rozbehnutý kolobeh nenávisti a násilia. Srbi a Chorváti neboli jediní... (17.12.2017)

Hmmm..zklamání. :( Čekal jsem mnohem víc. Já vím, ty předsudky a očekávání bývají málem zárukou toho, že to neklapne. A tentokrát to teda dost drhlo. Co se mi na tom mělo líbit? Zachycení atmosféry té doby? OK, ale počítejte s tím, že to bylo hodně přitažený za vlasy. Atraktivní lidský příběhy? Může být... Ale jaká je šance, že se někdo zbaví nechtěného manžela díky tomu, že ho ve chvíli nejhorší rodinné krize zastřelí nějaký pomatenec v restauraci? Tohle se taky běžnýmu životu zrovna nepodobá... Azyl v klášteře, u mladýho mnicha, který se zavázal k mlčení... Jo, takových případů mám všude kolem sebe moc a moc... Zkrátka filmovej film. Vyvolávající jedinou otázku: proč se Angličance dostala na stůl fotka té zabité holky? V době jejího vzniku už byl fotograf v pánu..? Někdo by mi to třeba vysvětlil, ale je mi to vlastně buřt. (18.06.2015)

Působivá mozaika tří téměř existenciálních povídek, které se nakonec spojí v jedinou, přistoupíme-li na elasticitu času. Je mnoho důvodů, proč zhlédnout tenhle film. Skvělé herectví téměř všech obsazených a najmě pak Grégoira Colina, který je opravdu neodolatelný. Zajímavá hudba, ladění snímku do teplých a měkkých barev (tu a tam, pravda, až lehce se dotýkající kýče), črty makedonských povah a fatalismus jejich společenského fungování. To vše je orámováno nádhernou symbolikou deště. Hned na začátku první povídky slyšíme jednoho starého kněze, který nad vyprahlou zemí tvrdí, že bude pršet a v dálce se ozve hrom. Na déšt si ale počkáme až na samotný závěr filmu. Závěr, kdy už i divák je vyprahlý a zničený ze vší té bezvýchodnosti, neochoty domluvit se a fungovat, ze zbytečného násilí a paradoxů všech válečných konfliktů. A v tu dobu se na zem snesou konečně první kapky deště, které ochladí zdusanou a vyprahlou zem. Deště, který by mohl smýt válečné hříchy a očistit duše všech zůčastněných, stejně tak jako duši divákovu. (15.12.2009)