P.U.L.S.E. Live at Earls Court 20.10.94, London

Mám rád hudbu, která "je o něčem", a tahle přímo vypráví fantastické příběhy.... A když se k ní ještě přidají různá světýlka, efekty, lasery, (létající prasátka) a skvělý zvuk - nádhera. Nepamatuji a ani dobře neznám ty nejstarší kousky PF, ale zde hraný výběr písní mi sedl. Nebyl jsem sice osobně přítomen, ale dvoudisková edice DVD s digitalizovaným a remasterovaným 5.1 zvukem mi přinejmenším přiblížila celou atmosféru. To příjemné mravenčení v zádech a to zvláštní lechtání v žaludku mi rozhodně stojí i za občasné zabouchání na zeď od sousedů, že si to pouštím moc nahlas;-) Byl jsem na The Australian Pink Floyd Show v Ostravě a nebylo to špatné. Ale možná právě proto, že se snažili být přesně jako Pink Floyd, necítil jsem už tu šťávu a energii, už to prostě nebyli Pink Floyd.... (13.11.2012)

7.září 1994 byli Floydi na Strahově a následně je v Londýně kočíroval David Mallet při tomto koncertě. Kdo to neviděl, o moc přišel. Hudba Pink Floyd, sama o sobě fantastická, inspirující a krásná a co terpve, když se k ní přidají světýlka, zrcátka, ohně, kouře, výbuchy, barvy a projekce. Každá skladba je důkladně propracovaná, choreografie efektů není nahodilá, všechno je precizní, nikoli však sterillní. Vtáhne vás to tak, že nedýcháte, jen myslíte na to, že už to ani nemůže být lepší. Omyl. Každá další skladba je o stupínek výš. Koncert graduje jak výběrem skladeb, který sestával převážně z mé milované Dark side of the moon a ze Zdi, nechybí ani skladby z v té době nové desky Division Bell, tak i odvazem efektů. Neotupíte, nezvyknete si, neuklidníte se. Při Pigs se objeví nezbytné nafukovací potvůrky (v té době velkými produkcemi v oblibě), během On the Run proletí halou letadlo, při Comfortably Numb se obří kolo, na kterém šla celý koncert projekce, začne pokládat a když už myslíte, že vás nic dalšího nemůže překvapit, rozzáří se pod stropem koule měnící se během Gilmourova sóla na jakýsi bizarní, leč krásný květ. Konec? Nikoliv! Konec přijde, až si řeknete "...a teď by mohl nastat konec světa..." A to je při poslední skladbě Run Like Hell, kdy se vzedme veškerý světelný, zvukový i lidský potenciál a snad ve snaze zlikvidovat vše živé dovalí koncert do extatického konce. UF! Wish you are here....Again, again, again. (30.01.2005)

No samozřejmě. Mistrovské zpracování dokonalé hudby, mých nejmilovanějších písní stejně milované skupiny. Ne, není to jejich nejlepší koncert. Já osobně preferuji ty starší nahrávky, watersovskou a barrettovskou éru. Ale protože Waters spolupracoval (aspoň trochu) i na tomhle turné, protože jejich hudbě roky nijak neubírají, a protože i světelná show byla bezchybná, plný počet je na místě. (23.07.2007)

Neskutečně působivá surrealistická hudba poskládaná a rafinovaně koncentrovaná ve velkolepém show. Nejúžasnější jsou instrumentálky bez textů, to je výtvarné umění v tónech! (přiznám se, že texty raději nechci znát). Pink Floyd pro mne zůstávají absolutně nejlepší, nejzajímavější rockovou skupinou mého mládí... se všemi výhradami a nebezpečími, kterých je třeba se vyvarovat. (26.12.2013)

Pro mě je tohle asi nejlepší koncert všech dob. Parta kolem Davida Gilmoura neskutečně válí a předvádí 110 % výkon ve všech ohledech a místy opravdu dost těžko uvěřit, že je tohle živák, tak dokonale přesně jsou jednotlivé skladby zahrané a zazpívané. Přidejte si neuvěřitelnou světelnou show, která vrcholí audiovizuálním orgasmem na druhou který musel odpálit elektřinu půlce Londýna a vyjde vám neskutečný zážitek po jehož zhlédnutí nezbývá než závidět těm, kteří měli tu čest být na místě. Tohle není koncert s velkým K, tohle je koncert s velkým K, O, N, C, E, R i T. (21.06.2010)