Pohľad spoločnosti Parallax

Hudba: Michael Small *Malou roli poslední oběti atentátu hraje Jim Davis (John Ross 'Jock' Ewing Sr). *Warren vypadá dobře ve všem, proč jenom nehrál ve více filmech? V Parallax view se prohání v ukradeném šerifském voze, když před tím šerifa pohladil kamenem po hlavě a utopil v řece. Ve rvačce dokáže skvěle zdemolovat hospodu a pak to s třesoucí se rukou zapije sklenicí mléka:-) *Výborné krimi s ještě lepší hudbou, která mi chvílemi stylově dost připomínala Planetu opic (ovšem verzi 1968). Některé záběry jsou lehce syrové, nejsou v nich propracovány detaily, především u rvačky Josepha Fradyho se šerifem pod přehradou vidíme jen náznak jeho útoku. Myslím, že je to tak autentičtější, více to vtahuje diváka dovnitř. To podobné platí i o téměř ikonickém záběru v závěru v okamžiku, kdy Joe běží do světla a ve dveřích se objeví postava se zbraní.... *Test v Parallaxu je dost dobrej masakr, působí to velmi obřadně, jak se Warren na konci zvedá ze židle. A Fidela kupodivu zařadili do kapitoly "Enemy", hned po bok Adolfa Hitlera.. *Jedná se o poměrně náročný film, který nutí diváka naplno přemýšlet, i tak jsem se ale chvílemi ztrácel a například nechápu, proč Joseph nejprve napíše mýdlem na zrcadlo záchodku "v tomhle letadle je bomba", pak to rychle smaže, podstrkává letušce popsaný ubrousek s touže zprávou, což se taky nepovede, ale přesto se letadlo vrátí a k výbuchu dojde až "bezpečně" na zemi. *Atmosféra jednoznačně vítězí nad narací. ///Ten rychlý nástup bez letenky už vysvětlil ripo. Nesouhlasím zcela s komentářem bouncera, u nás zabili Aloise Rašína, 5. ledna 1923.-) Podle zorra bylo zabito 18 svědků atentátu, já jsem však vyrozuměl, že jich bylo 6. (18.06.2008)

Pakula se opět ukazuje jako bravurně amorfní filmař, jenž nemá určitý svůj pevný styl, kterým by realizoval různé příběhy či žánry. Ale díky tomu také může každému dílu vetknout ideální podobu, která vznikne ve spolupráci s dalšími osobnostmi tvůrčího týmu. Zde to je geniální kameraman Gordon Willis, který dostal maximální prostor pro své typické snímání postav v prostoru. Konkrétně to znamená, že figury tu nevystupují oproti svému okolí, ale jsou jím obklopovány. Tyto povětšinou industriální a městské prostory, potažmo prostranství (která se otevírají i pohledem zvnitřku interiérů ven) jednak stupňují skličující atmosféru, ale také ilustrují zastřešující ideu širších souvislostí a vazeb, které přesahují vhled jednotlivce. Současně s tím vyprávění působí záměrně odtažitě, protože divákům odpírá absolutní vševědoucí pohled na situace a ústřední příběh. Předkládá nám fragmenty, dílky, situace zahlédnuté jakoby mimoděk, u nichž nejprve netušíme jejich význam. Ten pak přichází o to úderněji a se zneklidňujícím efektem, když se vyjeví se zvratem, zpravidla tvrdě konstatovaném v ostrém střihu. "Pohled společnosti Parallax" je geniální paranoidní thriller, který divákům odpírá tradiční iluzorní rozhřešení konvenčních příspěvků žánru i v jádru konejšivou náruč konspiračních teorií. Naopak dokonale vystihuje neklid, neuchopitelnost a skličující bezmoc Ameriky přelomu 60. a 70. let sužované politickými vraždami. (08.01.2023)

Inspirace aférou Watergate a celou krizí důvěryhodnosti americké politiky za prezidenta Nixona je zcela zřejmá. Ale hlavním zdrojem při psaní scénáře byl evidentně atentát na prezidenta Kennedyho a následné konspirační teorie o mnohavrstevném spiknutí. Na to, že jde o ve své době známý a ceněný thriller, jsem byl celkem zklamaný scénáristickou nedotažeností. Scénář totiž řadu věcí neřeší a v mnoha ohledech rezignuje na logiku vyprávěného příběhu. Pokud se společnost Parallax zabývala logistikou antentátů a jiných nezákonných operací, pak nejspíš ve své branži nepatřila mezi elitu, jinak by se nedopustila tolika kiksů. Už pro úvodní atentát na senátora si atentátníci nemohli najít obtížnější místo z hlediska úniku z místa činu. No a přijde mi poněkud jednodušší zbavit se jednoho atentátníka, místo aby se horko těžko v průběhu několika let likvidovalo 18 očitých svědků. Zvlášť když to jediné, co mohli prozradit, byla tvář nájemného vraha, kterého tak jako tak zachytily teleobjektivy. Režisér Pakula taky nepředvedl, pokud se režie týče, ten nejoslnivější výkon, ke své nejlepší práci, což jsou Všichni prezidentovi muži, se teprve chystal. Celkový dojem: 55 %. (02.04.2010)

Po obsahové stránce jde za mě spíše o průměrný (a občas i zmatený) konspirační thriller 70. let, u něhož jsem ze začátku dlouho ani nepřepokládal, že ho ohodnotím tak vysoce. Střihy ve vyprávění mi občas připadaly podivné a nedomyšlené, např. po dlouhé honičce, kde hlavní hrdina projede s autem přes skleněnou zeď, utíká a zašpiní se, ho najednou vidíme ve svém bytě čistého, odpočatého a odhodlaného do další akce. Ale ta kamera, ta si tentokrát vážně zaslouží hvězdičku navíc. Spousta velkých celků zabíraných povětšinou statistickým způsobem, k tomu s přímo geometricky promyšleným aranžmá snímaného prostředí, přináší fascinující vizuální podívanou a zároveň pomáhá vytvářet jedinečnou pohltivou atmosféru. Už kvůli té atmosféře a poslední 20-timinutovce ve velkém amfiteátru se budu chtít podívat na film znovu, byť zdaleka netvoří jedinou filmařskou atrakci v tomto pomalém politickém thrilleru. Krátký experimentální snímek složený z jednoduchých titulků a fotografií, který je promítán hlavní postavě při vstupu do společnosti Parallax, se režiséru Pakulovi rovněž povedl, a to i pokud jde o působivost z něj pramenící myšlenky. [70%] (12.06.2021)

Jsou filmy, které jsou tak hloupé, až jsou zábavné. Tento však, ačkoliv je nadmíru hloupý, zábavný moc není. Děj je pitomý, plytký, nelogický a postrádá jakoukoliv dynamiku. Podivná kamera a střih působí amatérsky. Trochu "pobaví" vyřešení vyobrazeni výbuchu letadla švenkem kamerou bokem a zatřesením s ní. Hlavní hrdina je sice trochu lúzr, všechny ale přepere, všechno ihned prokoukne a má nehoráznou kliku, Místy jsem nevěděl, jestli se koukám na špionážně-konspirační film, poldu a banditu, nebo nějaké béčko s Chuckem Norrisem. Pardon, ale nešlo to ani dokoukat do konce. (17.09.2009)