1917

Dokonalá ukážka prečo sa filmy netočia na jeden záber. Skratka preto, aby to malo tempo, jednoducho to treba prestrihať. Presne tým trpí Mendesov vojnový film natočený na jeden záber. Keď som sa dopočul o tom, že Mendes plánuje natočiť filmy na jeden zaber a ešte k tomu vojnový, veľmi ma to potešilo. Vojnu mám rád a dlhé zábery obdivujem vo filmoch stále. Toto je v podstate splnený sen, že som niečo takéto mohol vidieť. Aj keď film trpí tým, čo som písal v úvode, je takmer bezchybný, v akciách vyráža dych a určite si zaslúžil byť nominovaný v toľkých kategóriach. Príbeh je len o tom, že treba priniesť správu s bodu A do bodu B, ale vojnové filmy nikdy neboli o zložitých príbehoch. Tu ide o to ako to je natočene a Mendes s Deakisom priniesli niečo, čo tu naozaj ešte nebolo. Aj keď film neobsahuje toľko akčných scén, kamera je stále s hlavnými hrdinami, prechádzame s nimi cez blato, vodu, krv, zákopy, frontu plnú živých alebo mŕtvych vojakov a to všetko a detailne kamera zachytáva. Pár roli si strihli aj väčšie ryby (Strong, Firth, Cumberbatch), čo vždy poteší a veľké plus patrí aj skvelej hudbe, ktorá perfektne navodí atmosféru alebo emócie. Rozhodne skvelý zážitok. Obľúbený soundtrack: Sixteen Hundred Men, Come Back to Us. 85% - 4* (15.02.2020)

Bol som úprimne prekvapený, aké skvelé to bolo. Bál som sa artovej jazdy vyžívajúcej sa v ilúzii jedného záberu, ale tá kamera (zďaleka nie statická a divadelná!) je úplne úchvatná. Vôbec to nepôsobí samoúčelne, naopak absencia strihu a dynamická kamera tomu dodávajú riadne tempo. Príbehovo to pravda nie je nič prevratné, ale je to skvelá zmodernizovaná žánrovka o Veľkej vojne, ktorá filmársky ostala v tieni neskoršej Druhej svetovej vojny. (20.06.2020)

Koulervoucí kameramanská exhibice s úžasnou výpravou, pulzující rytmikou a filmomilskými detaily (nejvíce mě potěšil vstup Marka Stronga na scénu). Platí pro první polovinu. V té druhé se začnou dít méně pochopitelné věci a celá se stane jen nuceným krokem k uzavření příběhu. Nic už v ní dějově nepřekvapí a pouze potvrdí přílišnou jednoduchost a průhlednost námětu, obsahově se opírajícího o klišovité myšlenkové symboly (oběta pro vyšší cíl, mléko (nepřevařené??) dítěti). K filozofii, jakou to předstírá, to má daleko. Ale vizuál byl fakt parádní. I z komfortní zóny vylezlý Thomas Newman potěšil. Zkouknout to jinde než v kině je zhovadilost. Stejně jako onehdy Gravitaci. (09.03.2020)

Čekal jsem na Imax uvedení, ale nakonec od toho Verticalové upustili a mně tak film sklouznul do koronavirových časů. Takže jsem na sebe vylil kýbl dezinfekce, do jedný kapsy dal rejži, do druhý hovězí v konzervě, na záda si dal balíček hajzl papírů a vydal se do kina. Musím ale říct, že za svou odvahu opustit mou jeskyni a jít mezi vašnivé lyžaře z Itálie do kina jsem nebyl dostatečně odměněn. Mendesova snaha dát do blockbusteru co nejvíc artových metafor k pochopení davu těžce narazila na své limity. Film se plouží jak cajdák z Hříšnýho tance, to je strašný, neschopnost skopčaků trefit na 2 cm v úzké uličce chlapa je úplně trapná. V jednu chvíli to vypadalo, že hlavní hrdina to koupil, ale po chvíli se zvedne a běží, to jsem si fakt říkal, že jestli náhodou není z hlediska koronáče pacient nula Sam Mendes a ten dramatický běh uprostřed dělostřelecký palby nepřítele, kdy by byl spíš zasáhnut mravenec než hlavní hrdina, to už byl přepal jak kráva. Jako vizuálně Sam umí, výpověď obrazem taky dobrá, ale tomu podání bych nevěřil ani kdybych měl dva koronáče najednou. (09.03.2020)

Zážitek to je, ale byl by „podstatně“ intenzivnější, kdyby Sam Mendes víc myslel na diváka a méně na poklepání po ramenou. Ano, předlouhé scény bez střihu jsou moc fajn, ale silný dojem navodí v nekonečných zákopech, jakmile ovšem hoši vylezou ven, trochu to ztrácí smysl a hlavně osobitost. Symbolem první světové války jsou právě zákopy plné bláta a hnijících mrtvol i zátarasy z ostnatých drátů. Přes ně se musejí dostat dva mladí britští vojáci, kteří právě zahájili závod s časem, který rozhodne o životě nespočtu jiných mužů. Mendes poctivě střídá žánry a už nejednou dokázal, jak dokonale umí pracovat s příběhem a herci (Americká krása, Nouzový východ) i se samotnou formou (Mariňák). Jím tentokrát zvolený postup ovšem snímku krapet bere tempo a rytmus. A někde v polovině stopáže ztrácí (což mrzí nejvíc) emocionální kontakt s divákem. 75% (25.01.2020)