JAG - Vojenská generálna prokuratúra

Štěstí, že nejsem znovu v pubertě, abych nedala náhodou víc (Harmovi to sekne a hormony jsou bestie), ale protože pomalu spěju do věku, kdy se po mně muži přestávají ohlížet a začínají mě pouštět v autobuse sednout, nepatří milosrdenství mezi věci, které bych si mohla dovolit. Přesto JAG podle mě ani omylem nepatří k tomu nejstrašnějšímu, co lze na obrazovce spatřit, náborové nadšení nám z něj v Čechách rozhodně nehrozí, na ty bílé námořnické uniformy je radost pohledět (a hrůza pomyslet, jak často se to musí prát) a pravidelná vítězství pravdy a lásky potěší, proto se dá občas zapomenout na to, že se jedná o blábol jak vyšitý (na prýmcích). P.S. Nejoblíbenější seriálová hláška mého otce (což zuřivě popírá): "Není to major Mackenzieová? Nahoře bez?" P.P.S. A teď si vy všichni, kteří - často právem - protestujete proti přechylování cizích ženských jmen, představte, jak by to působilo bez přechýlení... (24.04.2008)

Jako malej kluk jsem to zbožňoval. Mělo to chlápky v perfetních uniformách, stíhačky, akci, frajera hlavního hrdinu a jeho sexy kolegyni. Pak jsem to viděl po hodně letech a musel jsem zoufat nad mnohdy stupidním a nenápaditým scénářem, jalovými dialogy a občas neúnosnou mírou patosu. A to nemluvím o dílech, kde se řeší vzájemný vztahy nebo Rabb pátrá po osudu svýho taťky. (28.02.2013)

50%, u JAGa snad nejvíce ze všech seriálů záleží na tom, na který díl zrovna narazíte. U některých dílů se nudíte natolik, že byste si nudou ukousali nehty a z toho vidíte díl, plný vtipů, hlášek, soudních přelíčení a v neposlední řadě také akce. O hercích snad jen tolik, že na seriál hrají velmi slušně. (24.05.2007)

Bez Catherine Bellové by to bylo úplně k nekoukání. I takhle nejde o víc než o vymakanej náborovej seriál z prostředí stíhaček a letadlových lodí. Ale svýho času jsem viděl mraky dílů, a jediná scéna, která mi doteď uvízla v paměti, když Sarah MacKenziovou v jednom baru balila lesbička. Ale o tom ten seriál (bohužel!) nebyl. (19.07.2012)

Tohle už je na mě prostě moc. Seriály z vojenského prostředí mě neberou. Pomatuju si jeden díl ,kdy ten silnější voják byl v Iráku a gránát ho těžce zranil ,pak mu museli amputovat nohu a on umřel. Byl záběr na jeho oči a tam mu proběhl jeho život ve státech ,kde byl jeho malý syn a nák se zadíval na fotku táty a táta rázem zase oživnul. A to mě opět přesvědčilo ,že tohle je opravdu blbost o ničem. (10.12.2008)