Obsahy(1)
Prevzaté predstavenie muzikálovej inscenácie na motívy románu Ivana Olbrachta "Nikola šuhaj lúpežník" z Mestského divadla v Brne. Voľná adaptácia románu rozpráva príbeh o zbehovi z I. svetovej vojny, ktorému sa vďaka čarom vyhýba každá guľka. Napokon zomiera vďaka zrade. V inscenácii sa stretávame s pohanským svetom Rusínov na Podkarpatskej Rusi a židovským svetom Chasidov. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (12)
Jak začít. Hledám slova, abych nějak definovala ty rozporuplné pocity. Vizuální stránka mohla hodně pomoci k akcentování hudby a k příběhu, k dialogům... Byla skromná, jeviště bez zbytečných rekvizit, jednoduché kostýmy v neutrálních barvách, tmavé uniformy. Fajn, říkám si, užiju si to slyšené. Sourozenci Ulrychovi jsou poznatelní a jejich muziku mám ráda. Hanin zvučný hlas mi lahodil, užití židovské melodiky mně sedlo. Přesto myslím, že se z písniček nestanou takové hity jako z písní kultovní Balady pro banditu z roku 1978. A teď k tomu, co mi vadilo. A to tak moc, že jsem myslela, že nedokoukám. Dialogy. Ano, rozumím těm trendům, že se má jazyk divadla přibližovat současnému, že se mají i do klasiky vkládat odkazy na současné dění. Ale dialogy pana Moši byly povrchní, podbízivé, bez humoru. Atmosféru, kterou nabídla vizuální a hudební stránka, dialogy zničily. ()
Nebýt hudby sourozenců Ulrychových je Koločava dokonalý kýč. Takový jaký v Brně umí udělat jen S.M. Vedle Balady pro banditu má jít o další muzikálovou adptaci Nikoly Šuhaje - ačkoliv se obávám, že Uhdeho adaptace je určitě mnohem lepší, mlhavější a Štědroňova hudba komplikovanější, tak to co v Koločavě má smysl je právě muzika. Další z řady inscenací, které v řečisti čistokrevného středoproudu pěkně pluje jako lísteček na splávku pod horskou studánkou... ()
Koločava je působivé představení o nestárnoucím loupežníkovi Nikolovi Šuhajovi. V různých podobách se tomuto příběhu věnovaly filmy i divadla a stále patří k oblíbeným. V Česku obrovsky, protože příběh proslavil Vladimír Sís a hudba Miloše Štědroně a Vlastimila Hály. Proto je tak důležitá hudba v tomto představení. A ta je na tomto divadle vůbec to nejlepší. Petr Ulrych získal cenu oprávněně. Hanka Ulrychová písně interpretuje skvěle. Pro Stanislava Mošu se Koločava stala jedním z prvních režijních počinů a filmové dotáčky jsou parádním doplněním. I když je představení dlouhé přes dvě hodiny, baví. Erik Pardus působí jako takový Miroslav Donutil v národním a jeho improvizace jsou opravdu vtipné. Četnické kreace na kolech mě pobavily. Viděl jsem už představení divadla Husa na provázku z roku 2012 a tato o deset let mladší verze z Městského divadla stejného města je podle mě lepší. ()
Představení Divadla na provázku je taková klasika, že jsem měl ze začátku problém tuhle další verzi Nikoly Šuhaje přijmout. Ale to jen na začátku. Erik Pardus perlí jak o život a ten židovský Sanhedrin v čele se Zdeňkem Junákem je dokonalý. Hudba jede po celou dobu, je velmi žánrově pestrá, musím před Ulrychovci smeknout. 75% ()
Muzikál není můj oblíbený žánr, ale někdy udělám výjimku. Koločavu jsem viděla poprvé před několika lety. Balada pro banditu se mi určitě líbila víc, ale v tomto představení mě zaujal především Petr Štěpán, kterého jsem tehdy neznala. Jeho podání písně Až jednou červánky je velmi působivé. Nádherná píseň! ()
Reklama