Dekalóg

Velmi konzistentní seriál, který sice reflektuje desatero přikázání, ale krom prvního dílu není nasáklý křesťanskou tematikou, což je (právě vzhledem k prvnímu dílu) jedině dobře. Dekalog je záměrně schematický a modelový, ale přepjatý naštěstí jen místy. Mrzí mě, že se díly víc neproplétaly, byly tu jen náznaky, jež nabízely mnohem znatelnější hrátky s promícháním osudů. Víc v komentářích k jednotlivým dílům. (19.10.2013)

Jako celek nelze desateru neudělit plný počet. I když obsahuje i méně dobré filmy, pořád se jedná o unikátní výtvor a sérii brilatních hodinových filmů. Každý nabízí úžasný příběh volně inspirovaný jedním z přikázání a každý film je událostí sám o sobě. Předvádí se zde celá polská herecká elita. Každý díl točil jiný kameraman. Některé díly jsou zdrcující, některé odlehčené. Navíc jsou příběhy zasazeny do všech možných oblastí života, od nemocnice po školství, a také různými koníčky od filatelismu po horolezectví. Pokaždé je film vytvořen a napsán realisticky. Jsme svědky neobyčejných příběhů obyčejných lidí. Postavy se také občas setkávají, ale nejzajímavější postavou je "kdosi", který tajemně a beze slov proplouvá téměř všemi díly a jeho přítomnost vždy symbolizuje blížící se katarzi. Dekalog je skvost teleivzní tvorby. (20.12.2006)

Co se formy týče, Dekalog je pro smysly koncertem. Kde ale přichází na řadu pochopení vždy nekonvenčně vypointovaných příběhů, rozum nejednou zapláče. A to je obrovská škoda, protože v kontrastu s povídkami, jejichž smysl ani dnes nepozbývá na síle pak odvolávání se na rigorózní a pružnost pozbývající etický kodex desatera působí jako pěst na oko. Přestože totiž na zcela jednoduché poučky roubuje opravdu komplikované životní situace, díky kterým je mnohem patrnější, že morálka se nedá shrnout do pár konkrétních vět, nemohl jsem se celý seriál zbavit pocitu, že mi i přes své volnější vyznání pan autor pointami (tresty) káže co je správně, a co je špatně. Jsou to právě takové momenty, jenž zub času nahlodal nejvíc, a které by si dnes nedovolil natočit nikdo jiný, než náboženský fundamentalista. Nicméně i tyto slabší kusy je radost sledovat (snad jen Nepokradeš mi nepřirostlo k srdci). Ten zbytek je pak možná tím nejlepším, co se televizním obrazovkám přihodilo, a to jednoduše proto, že materiál je to ryze filmový, jen kvůli své rozsáhlosti jiným způsobem téměř nerealizovatelný. Těch deset vzájemně propletených osudů spojených jen jedním malým betonovým městem v polské metropoli totiž víc působí jako filmová série. A je to možná trochu škoda, protože kvůli té (střízlivě) krátké stopáži sotva stihne zkoumaný byt přirůstat k srdci, už už nastupují titulky a přesun o patro dál. I tak má ale většina povídek nevídanou sílu, snad je jen škoda, že tehdá někdo někde nepopletl čísla a nevyměnil devítku za desítku. Zvláštně jinaký poslední díl totiž jinak srdceryvný cyklus uzavřel v trochu odlišném duchu, než mají jeho předchůdci, obzvlášť právě ten předposlední. (23.12.2014)

Dekalog je velice dobrý televizní seriál. Kieslowski nezaujme nějakými invenčními prvky nebo přílišnou kreativitou, ale poctivostí a precizností s jakou vytvořil seriál, dá se říct, v obvyklém dobovém hávu, a přesto vyčnívající nad jakoukoli televizní produkci předrevoluční doby. Deset přikázání, deset lidských příběhů, přičemž všechny se odehrávají na (jednom?) sídlišti. Tomu by nasvědčovalo několik pojítek, které připomenou předchozí díl (morální dilema těhotné ženy, které umírá muž, se znovu připomene v osmém díle), zdánlivě nevýznamná vedlejší zápletka v jednom díle je plně rozvinuta v některém z dílů následujících (série německých známek, se kterou se filatelista chlubí v osmém díle, poté hraje zásadní roli v díle desátém), hlavní protagonisté se také často zmiňují o tom či onom aktérovi některého z dalších dílů jako o svém sousedovi. Omezeností na oblast jednoho sídliště tak Kieslowski navozuje dojem obecnosti problémů, které prožívají zde náhodou vybraní obyvatelé sídliště, ale mohli by se odehrávat kdekoli jinde. Příběhy více než k moralizujícímu křesťanskému pohledu inklinují k osudovosti antických tragédií. Celkově je celá série docela vyrovnaná a vizuálně sladěná. Výjimku tvoří pátý díl – Nezabiješ, který je pouze zkrácenou verzí předchozího Kieslowského filmu Krátký film o zabíjení. Vzhledem k jeho výrazné stylizaci a expresionistickému nádechu tak úplně do konceptu ostatních dílů nezapadá. To by mi ale nevadilo tak jako to, že už původní film se mi zdál krátký a seriálová mutace ho ještě zkracuje. Tady měl Kieslowski natočit asi úplně nový materiál a původní skvělý film nechat na pokoji. Zcela opačně to pak vnímám u dílu šestého – Nesesmilníš (zkrácená verze Krátkého filmu o lásce), kterému nový konec a sestřih do televizního formátu vůbec neuškodil, spíš naopak. Nejslabší díl série je asi osmý díl, který čerpá z dílů předchozích a nastiňuje události dílů následujících, samotný jeho děj je pak průměrný a ve své zbytečné komplikovanosti snadno zapomenutelný. Mírně vybočuje i poslední díl se svým veskrze smířlivým a pozitivním závěrem. Jinak se Kieslowskému podařilo vzbudit pocit naléhavosti, který je patrný v každém jednotlivém příběhu. Naléhavost v jeho podání však nevychází z dogmatismu desatera, ale z relativnosti a složitosti situací, kdy se porušení přikázání jeví jako jediná šance, jak za daných podmínek a okolností přežít a uchovat si zdravý rozum. (07.09.2010)

Dekalóg je partikulárnou ukážkou rozdrobenosti hlavných kresťanských téz na menšie príbehy, kde sa podrobnejšie prejavujú jej zemské podoby. Prístup K.K. je obdivuhodný. Dokáže primäť všetky vaše zmyslové bunky a nasávať účinky filozofickej, psychologickej či spoločenskej stigmy a viesť nad ich povrchom závažné metafyzické i prosto racionálne polemiky. Ukazuje i hranicu, dokiaľ sme schopní prijať ľudskosť a odkiaľ sme už len pozemské stroje, ohlupené a pritom svojské. Kde zasväcuje tú povestnú hranicu nami merateľnej cnosti, ktorú si neustále posúvame do nižších a nižších dimenzií a prijímame nové a nové pravidlá spoločenských noriem. (27.06.2018)