Šeptej

Když se podívám na filmografii Davida Ondříčka, musím konstatovat, že to o co se snažil se mu povedlo pouze a jenom v Samotářích. Myslím tím tedy dokonale vykreslit život "post-pubertálních jedinců". Šeptej postrádá hloubku, dialogy jsou velmi prázdné, atmosféra unylá. Jako plus vidím herecké výkony a dobře zvolené hudební motivy. Celkově spíše nuda. (31.01.2013)

Bezprostředně po zhlédnutí mi unikají příčiny jisté proslulosti, jíž se tento snímek těší mezi celou řadou mých vrstevníků. Ten film je divný, nudný, prázdný a působící starší než ve skutečnosti je - za těch 17 let od svého vzniku strašně zestárnul. Místy jsem se neubránil občasnému uchechtnutí a Tatiana Vilhelmová se mi snad v žádném filmu nelíbila víc, ale za sebe nemám problém prohlásit, že mi Šeptej přijde spíše jako stylistické cvičení před Samotáři než jako plnohodnotný celovečerní film. Tímto si mimochodem mohu odškrtnout obeznámenost s kompletní Ondříčkovou režijní filmografií, z níž mě nejvíc oslovila adaptace Rudišova románu "Grandhotel" a samozřejmě Samotáři, jinak zbytek tedy nic moc. Mimochodem milostná scéna mezi Vilhelmovou a Muchowem v závěru je vážně trapas, stejně jako herectví některých protagonistů snímku. (24.02.2013)

Od Davida Ondříčka jsem viděl pouhopouze zřejmě jeho nejlepší, nejprosazovanější a nejznámější film Samotáři. K Šeptej se ale také váže dlouholetá tradice kvalitního a hlavně kontroverzního filmu tehdejší doby a něco na tom pravdy rozhodně bude. Je tu pro mě ale jedna jediná scéna, která se z mysli diváka nevymaže nikdy. Jan P. Muchow prostě vybral skladbu, která pohotově hraje do not jak příběhu, tak atmosféře takové tak dokonale, že se na ní nedá zapomenout. Kdykoliv jí uslyším, vzpomenu si na tento film. Jasný je, že mluvím o Wubble U a jejich skladbě, jediné skladbě, která je dokázala tak proslavit. Minimálně u nás se nadobro slavná stala a není chvíle, kdy bych v rádiu neslyšel o její zažádání. Každopádně filmu toto rozhodně pomohlo, protože jinak mě nijak zázračně neoslovil. Post kontroverznosti v něm rozhodně je, ale to v Samotářích taky. Každopádně já jsem vše přečkal v klidu a s radostí, že jsem takový film mohl vidět. (19.04.2008)

Šeptej, ač k podobnému typu lidí nemám nijak blízko a v tehdejší době jsem je docela i nesnášel, mám hodně rád. Přijde mi to trochu zvláštní, on ten film pojednává o stylu a životě, který mě vždycky tak trochu míjel, na druhou stranu si z té doby pamatuji docela dost. Vilhelmová je zde naprosto skvělá, stejně jako Winterová (od tohohle filmu jsem si ji zamiloval), Špalková mě rozsekává. Film je místy zábavný, místy dost ujetý (z pojídací scény ve vlaku se mi zvedá kufr jen si na ni vzpomenu, scéna se slunečními brýlemi v parku je fakt úlet), líbí se mi, jak je barevný. Vnímám ho trochu kontrastně, zatímco tihle lidi si užívali, jen o pár ulic dál v Mandragoře si kluci stavěli péra na natáčení. "Rány se samy zacelí." (08.08.2016)

Ondříček naozaj nie je moja krvná skupina. Film príliš mentálne zaseknutý v skorom kapitalizme 90tych rokov (tj. zle zostarnutý), podľa mňa má bližšie k póze ako ku generačnej výpovedi. Roztomilá Dyková je skvelá, no väčšina ďalších postáv sú karikatúry ako zo sitcomu (Čechtický napodobňuje Codyho zo Step by step?) o ktorých sa veľa nedozvieme, iba sú na smiech (nie vždy príjemným spôsobom). Príjemná indie atmosféra je prítomná, deväťdesiatkami to dýcha, no obsahovo je to za mňa podobný tažký priemer ako jeho preslávení Samotáři. 2,5* a keby si mám vybrať, stokrát radšej si vyberiem Indiánske leto. (11.10.2022)