Šeptej

Tomu říkám generační film (zároveň Šeptej nemohlo vzniknout v jiné dekádě než v devadesátkách, které jsou vlastně takovým mládím té naší porevoluční demokracie), film každou svou částečkou doslova zhmotňující zmatenost a nejistotu mládí, jeho zběsilost, jeho otevřené možnosti. Bohužel mně nesedlo herectví (s čestnou výjimkou Martina Myšičky), minimálně Muchow s Čechtickým děsně přehrávají, civilní herectví Samotářů (ke kterým Šeptej v mnoha ohledech připomíná předvoj; podobnost se Samotáři je zároveň druhým faktorem, proč mně stačí vidět tento film pouze jednou) mě oslovilo mnohem víc. 60 % (19.10.2022)

Ťažko písať komentár k niečomu, čo nemá hlavu ani pätu a je tak zbytočné ako chcieť naučiť slona stepovať. Obsahovo tak nevýrazné a tak nudné, že som skoro od nudy zošedivel. Kľudne som si mohol doniesť pred telku vedro zemiakov a začať ich šúpať, určite by to bolo zmysluplnejšie. Postavy sa tam len tak bezprízorne mihali, šuchtali a medzi sebou jalovo plkotali. Sem-tam sa tam mihol nejaký postarší škaredý homosexuálny úchylák s pokazenými zubami a to by asi čo sa týka pútavosti bolo všetko. Vďaka aspoň naznačenému milostnému trojuholníku dávam tomuto "veľdielu" slabučký podpriemer, ale aj to som musel zažmúriť obe oči. Proste nezáživná zbytočnosť. 30/100 (21.06.2017)

Ach ti Ondříčkovi hrdinové. Snaží se být ztělesněním podstaty našeho pozemského trápení, ale v reálu se o nich nedá nic dozvědět, než to, že zřejmě mají strach říci cokoliv o nich a jejich vztahu k okolí cokoliv vypovídajícího. Není tedy divu, že mezi nimi často dochází k nedorozuměním. To v případě, že chci být hodný. V druhém případě jsou to pouze žvanící fleky, které v touze hovořit zajímavě deklamují různé fráze a naprosto není nutné se o oněch postavách cokoliv dozvědět. V Samotářích to (alespoň mě) nějak zásadně nevadí, protože přílišnou jednoduchost postav schovává pod pláštíkem vtipných hlášek a velkého množství protagonistů, v komornějším Šeptej mu úkryt skýtá pouze krátká stopáž a lyrické hudební vsuvky. Schválně, s kým jsem se tu potkal. Irma - Je nešťastná a opuštěná. Občas uvaří čaj. Speedy. Je vysmátý a nablblý. Kytka. Šlape, miluje, má strach ze ztráty lásky. Jeho Zákazník. Nabubřele žvanící nic. Anna. Vlastně ani nevím. Nevím, proč utekla z domova, nevím, proč jde s někým do postele, nevím, proč k někomu nastoupí do auta, proč u někoho spí... (23.02.2009)

Když vezmeme v potaz, že ústřední dějová linka je dilema, jestli má větší prsa Vilhelmová, nebo Myšička, není to zas až tak zlé.. Muchow je sice lepší skladatel než herec, Ondříček když najde pěkný záběr v parku s podzimním listím, vydržel by u něj klidně i hodiny a vysvětlení, kdo dotuje tento klub přátel demence, THC a depresí zůstalo na podlaze střižny, ale i tak pod povrchem Šeptej něco je. Svým způsobem je to generační výpověď, která svou vyprázdněnost vždycky může připsat prázdnotě zobrazovaného. Teď už sice žijeme na jiné planetě, ale vesmír je stejný.. (28.08.2017)

Šeptej začíná velmi nadějně. Klasicky ondříčkovská divná atmosféra a ještě více švihnuté postavy. Vše graduje až k parádní scéně na diskotéce a pak se vše jakoby rozsype. Budování postav a příběhu jde do kopru a nakonec se mi zdá, že film nic neuzavírá a fakt nemá konec. Prostě závěr je zničehonic. Ale za 3/4 filmu, která mě dostávala, dávám aspoň ten průměr. (21.04.2020)