Samotári

Film, který se údajně stal generační výpovědí. Ale za sebe musím dodat, že se mnou nekomunikoval ani tehdy, ani dnes. Násilně vložené prvky UFO, hulení a Japonců přinášejí jen prázdné slepé uličky a opět nám zůstává jen klasický oblouk na téma "na počátku se rozešli a na konci zase sešli". Kde je ona přidaná hodnota? Předpokládám, že tehdejší mladí se nijak zvlášť neuměli nadchnout ani pro Němce, ani pro Maciuchovou. Takže souhrnem mi vychází jako hlavní devíza opět jen ta Pragensie a bar La Casa blů. (25.07.2016)

Knoflíkářům se nevyrovná. Pár dobrých hlášek, které se vlezly do anonce v TV. Zbytek nesmyslný žvást. Kdyby to měl být odraz reaity, pak potěš nás všechny pánbůh. Na soudtracky nějak nejsem, nijak mne tu nezaujal. Od odpadu film zachránilo alespoń to něco od Aznavoura. Nehodlám film již znovu spatřit. (21.04.2005)

Umělá hmota. Je lehká, ohebná, univerzálně využitelná; vystavena žáru smrdí a kroutí se. Lepší je tenhle film nekonfrontovat se skutečností a brát ho jako soubor zelenkovských gagů, protože všelijaké ty řečičky o generačních výpovědi a kdesi cosi... Nevím, možná žiju v jiném světě. Ale Samotáři mi připadali jako kulisový konstrukt, kde je to hulení až do zblbnutí vlastně docela zábavná věc, kde jsou všichni mladí, krásní, umělohmotní. I ta samota je něco, co naši mladí a neklidní hrdinové podstupují z nudy, pouze jako další zábavný experiment ve sterilním papundeklovém světě. Vrcholem je pak Jiří Macháček, který je na první ťuknutí opravdu srandovní, ale když jsem film zkoušel znovu, začal mi jeho "vyčazený pohodář" totálně lézt krkem. A to už vůbec nemluvím o některých dialozích, které jsou tak očividně "vtipné", až mě připravují o duševní klid. To už snad ani není film, to je exhibicionismus. K životnějším patří rozhodně linie se skvěle sehraným ztroskotancem Ivana Trojana a několik dobrých a tak trochu mrazivých point (scéna s Japonci)... (28.01.2004)

Nelíbí se mi, že většina lidí je ze Samotářů odvařená kvůli Macháčkovi. Jakub je sice úleťák a jeho hlášky zkultovněli, ale já osobně dávám přednost postavě a hereckému výkonu Ivana Trojana. Za nejlepší zcénu pak považuju dramaticko-komediální hádku v rodině Černých při japonské návštěvě. David Ondříček občas vykouzlí zajímavé obrázky, ale film, který vás zahřeje na duši, nebo při kterém vám zamrazí v zádech, to rozhodně není. (01.11.2003)

Né všechny ,,epizodky'' mi sedly a ne všechny do sebe zapadly aniž by to skříplo, ale to neva. Dobře jsem se bavil a zhulenej Macháček je pro mně doposud nepřekonanej i když mu na paty šlape zhulenej dredař z Vorlova Gymplu :-). Osobně bych to nazval solidním nástupcem Knoflíkářů. Kdo mi tam nesedl byla Labina Mitevska. Ale jinak super a další z filmů, který češtinu obohatil o pár kultovních hlášek. * * * * (22.04.2013)