Vlak detstva a nádeje

Několik filmů od Karla Kachyni mám velmi rád a nedám na ně dopustit (Smrt krásných srnců, Zlatí úhoři, Ucho), seriál Vlak dětství a naděje mi ale moc nesedl. Má svou zvláštní poetiku, na kterou jsem se nedokázal naladit. Pohled na válku očima dítěte je osvědčený způsob změny vnímání a může přinést do příběhu oživení. Tady se to bohužel moc nestalo. Žaneta Fuchsová už tratila roztomilost dítěte a do krásy ještě nevyrostla. Prohození s Terezou Brodskou v dalších dílech chápu, ale taky to působilo divně. Na chuť jsem nepřišel ani ostatním postavám. Většina byla až moc bláznivá. Bylo to tím dětským pohledem, či snahou se vyrovnat s válkou? Co bych seriálu naopak nevyčítal (jako některé komentáře tady), je nějaká oslava komunistů, Rusů apod. To, že se na konci války vítali Rusové s otevřenou náručí, byl fakt. Tehdy to byli skuteční osvoboditelé. Navíc samotný seriál si pobyl nějakou dobu v trezoru. Jsem rád, že jsem tuto klasiku viděl, ale jednou stačilo, slabší tři hvězdy. (27.06.2023)

Nakonec se někdo pěkně popral s realitou II. republiky a s okupací/politika a některé důležité reálie se tam ...prostě neřeší./..... Tohoto tématu se bojí do dnes i učitelé /pokud nejsou specialisté/ a to na všech úrovních škol...skvělé od A po skript....Je třeba si uvědomit, že tato látka byla a je jen velice málo zpracovávána - opomíjí se. Dítě prožívá přeci jen realitu trochu lehkovážněji a proto je tento "koncept" výborným nápadem. "každý vidí to své" ..aneb další z úniků Pana Kachyni, jakým zůstala koza celá a vlk se nažral.Část děje je zasazená do Brna, které bylo, ostatně jako většina menších měst než je Praha, spíše opomíjeno ( i když reáliíí je tam minimum..) Narativní, velice hladivé, rozhodně prožité a velice sdělné... (09.05.2009)

V detstve som to miloval. Dnes to pozerám a je to trocha smiešne. Chápem, že Kachyňa chcel všetko priblížiť detskému divákovi a preto sa mu veľa vecí zredukovalo na vysvetľovaciu ilustratívnosť. Čo však zostáva silné sú hudba, herecké obsadenie a voiceover už dospelej hrdinky, ktorý s veľkou empatiou komentuje vojnové udalosti. A Růžičková tu padáva životný výkon. Jej replika Na tragickej život jsem já pes! ma vie ešte stále dojať. (06.08.2012)

Možná je můj nekritický pohled na tento skvost daný hodně nostalgií a tím jak moc mě to vzalo v dětství, ale i kdyby, tak co. Každá z postav zde je výborně napsaná i zahraná. Přes období, ve kterém se seriál odehrává, celkovou posmutnělost a jedno zkažené dětsví má neuvěřitelně optimistický náboj. Je milý i klasicky česky tragikomediální. Asi jediný (a vlastně zcela bezvýznamný) zápor je, že první část je oproti ostatním o něco horší. A nebo ani ne tak horší jako spíše se zbytečně pozvolným rozjezdem. (20.03.2005)

Vrcholné klasické dílo českého televizního seriálu podává truchlivé události krizového, osudového českého desetiletí očima nejprve malého osiřelého děvčátka a pak rychle dospívající dívky. Režisér, který v čase potřeby uměl být stejně zdatným scénáristou a námětářem, literární předlohu podle všeho nejen zachoval, ale naopak ještě zvýraznil a prohloubil. Ať už jde o pohraniční izolované město (Jeseník-Frývaldov) nebo potom Brno, vidíme na pozadí neutajeně se odvíjející historické reality pozoruhodného tatínka z rodu hrabalovských pábitelů, vášnivou mateřskou macechu, která by pro svou svěřenkyni vykonala víc než pro své vastní dítě, nebo cudný, uměřený projev v té době rychle k herecké velikosti vyzrávající Brodské. Velikost lidské prostoty, jíž není nic lidského cizí, promlouvá i k nám. Natahuje ruku a my cítíme, že odmítnout ... nelze. Nebudeme přece hrubí a necitelní vůči sobě samým. Viď, Věrko. (17.09.2007)