Čekající ženy

Ďalší príspevok do Bergmanovskej filmografie. Neupútal ma a jeho sledovanie ma viac vyčerpávalo, ako bavilo. Dokonca som si prečítal, že to bola komédia. Ostatní vychvaľujú príbeh z výťahu, ale k nemu som sa už nedostal, pretože som si krátko po polovici filmu uvedomil, že nie je mojou povinnosťou ho dopozerať, keď ma nebaví. (25.12.2015)

Celkem příjemná podívaná, která však vybočuje z průměru o trochu méně, než by bylo záhodno - ovšem až na poslední "vyprávění"! Mistr Björnstrand (jako vždy naprosto neodolatelný) a zdatně mu sekundující Eva Dahlbeck spolu ztvárnili manžele, kteří jsou jeden k druhému zdánlivě neteční, avšak přitom se k sobě naprosto dokonale hodí. V kontextu několika předchozích, spíše romantických povídek, je jejich závěrečné výtahové extempore více než příjemným zpestřením v podobě celkem solidního polechtání (nejen) bránice - a za to vřelý dík a hvězdu navíc! (22.10.2007)

Jeden z tých Bergmanových filmov, ktoré sú veľmi prístupne aj pre širšiu divácku obec. Film je atraktívny svojou príbehovosťou (v podstate sa jedná o poviedkový film), kvalitnými a väčšinou aj sympatickými hercami, krásnym obrazo-umeleckým stvárnením, témou a aj svojou rozmanitosťou (viacero úplne rozdielnych lokácií). Štyri ženy, švagriné pri čakaní na svojich manželov rozprávajú svoje príbehy, každý z nich je taká mini-poviedka. Spoločnou témou príbehov sú kríza partnerského vzťahu a nevera. Príbehy majú viaceré styčné body, rôzne sa prelínajú a na konci filmu dostane divák výslednú mozaiku. Kvalita príbehov je dosť vyrovnaná, nesúhlasím s názorom, že by bol posledný príbeh s výťahom nejak výrazne lepší. Mne sa rovnako skvelý javí aj druhý, najdlhší príbeh, snáď len prvý príbeh je mierne slabší. (14.08.2021)

Vtipné, lehkonohé, místy mistrovské (scéna ve výtahu patří mezi nejlépe napsané i sehrané komediální scény o krizi jednoho páru). Tak trochu decameronovsky postavený rámec, v němž ženy čekají na manžely a vyprávějí si příběhy o chvíli, kdy se s nimi rozhodly zůstat. Ač tohle téma doslova svádí k dramatickému a vážnému zpracování, Bergman si s ním pohrál překvapivě v komediální tónině. Ovšemže určité momenty a zejména spojení audio-vizuál vykazují typické prvky mistrovy expresivity. Nicméně smál jsem se a kupodivu bez hořkosti na patře. Výborně zkrocená lehčí můza. (22.10.2008)

Motto: "Ženy by měly mluvit s každým více otevřeně. Měly by sdílet své zkušenosti. Neměly by být ovlivněny směšnou mužskou prestiží a jejich tajuplností." Jeden z nejlepších Bergmanových kousků (a navíc autorský, což zatím nebývalo pravidlem), složený z mozaiky tří až čtyř samostatných "scén z manželského života". Manželky čtyř bratrů z rodu Lobeliusů - Anette, Karin, Rakel a Marta si čekání na příjezd (svých) mužů krátí vypravováním vlastních zážitků, a ty si díky tomu skládáš obraz jednotlivých postav a celé rodiny. A nejen to, Bergman má tyto scény jako didaktickou pomůcku pro všechny Maj, které si myslí, že budou "milovat pořád jako teď". Maj je Martina mladší sestra, jakož i očekávaná Anettina snacha a čekání se také účastní. Vlastně je jedinou, která svůj příběh "vypráví" reálně v čase. Ona nemusí mluvit "více otevřeně", ona má totiž všechno ještě otevřeno. Největším mementem by jí měl být Martin vztah, který také započal jako láska do růžova odděná, ale nějak se to pokazilo (nikoli jistě náhodou hrají Martu a jejího partnera Maj-Britt Nilssonová a Birger Malmsten, tedy stejně jako v Letním snu). Marta má dvojitou porci vzpomínek, neboť tu vzpomíná, jak vzpomínala. Tu spatříš i Paříž. První scéna (Rakelina nevěra) a scéna poslední (Karinina výtahová anekdota) pak představují dvě varianty lásky pokročilé, ze které zamilovanost dávno vyprchala. Tedy manželství jako peklo a manželství viděné střízlivýma očima. K tomu jsem chtěl dodat, že jde asi o první a poslední Bergmanův film, kde nikdo neumře, ale teď mě napadá, že umřel otec Lobelius a Eugen se pokusil o sebevraždu. Nicméně jinak naprosto pohodový film. To, co říká Marta, jsou jenom slova: "Měla jsem pocit, že u dveří čeká Smrtka, aby mě vzala s sebou. Byl to podomní prodavač nebo přítel mých rodičů, který nevěděl, že tam nejsou. Ale já byla paralyzována strachem ze smrti. Má samota byla změněna ve smrtelnou samotu. Bylo to jako sen, v němž chcete křičet, ale nemůžete." Asociace: Scény z manželského života, Lesní jahody, Úsměvy letní noci (20.05.2013)