The Wire - Špína Baltimoru

Pokud se Vám nebude líbit prvních pár dílů, kašlete na to. Ono to nakonec přijde a dáte jednu sérii za druhou, tak jako já, to mi věřte. A vlastně si ani nikoho nemusíte oblíbit. Tady se totiž nehraje v rukavičkách a už vůbec ne čistě. A je úplně jedno, jestli jste politik, novinář, policajt, nebo obyčejný, drogový pěšák. Všichni si jedou to svoje a když je potřeba, neváhají udělat cokoliv, jen aby se dostali ke svému cíli. Takové krutě nastavené, naprosto realisticky natočené zrcadlo o tom, že ať jste na kterékoliv straně barikády, ve finále to hlavně z morálního hlediska vyjde skoro nastejno. Geniální seriál, který mi po těch 60 hodinách sledování bude moc a moc chybět. (22.08.2016)

The Wire může z nejrůznějších důvodů vyvolávat pocit, že se jedná „pouze o poctivý, civilní, realistický a nepřehypovaný seriál z kriminálního prostředí“, kde je kromě drogových dealerů pozornost věnována taktéž policii, justici, politice i osobním příběhům, ale to by bylo velmi zjednodušené, nepravdivé a zcela neadekvátní vůči tomu, jak obrovskou kvalitou celý seriál oplývá. Prvně je třeba zmínit, že tempo je po celou dobu v podstatě velmi rozvolněné (rozhodně ale ne v pejorativním slova smyslu), pozornost je často věnována zdánlivě nepodstatným detailům, které však ve spojení s ostatními „zdánlivými nepodstatnostmi“ mnohdy rafinovaně vyústí v nečekanou pointu. Trošku bych kecal, kdybych tvrdil, že se děj občas (zejména ke konci série) nevyhrotí, ale zkuste to srovnat se špičkovými kriminálními seriály např. z produkce ShowTime, kdy většinou dvě až tři poslední epizody v rámci probíhající série často opravdu ponoukají k infarktu. The Wire se soustředí na realistický/naturalistický popis prostředí, dává mnohdy až děsivě nahlédnout jak do detailů a způsobu fungování policejního vyšetřování, tak do principů a „pouličních zásad“, na kterých stojí obchod s drogami. Atraktivita a jedinečnost zde tkví opravdu v něčem jiném, než ve „vyhrocenosti děje“ a infarktových scénách. Občas si budete říkat (nebo alespoň já jsem si to říkal), jestli byste nechtěli od tvůrců ještě něco více – ještě hlubší vhled do toho samostatného světa plného hnusu, vydírání, ukojování osobních ambicí či naprosté bezohlednosti, pokud jde o prosazení vlastních zájmů. Finální dojem po pěti výtečných sériích Vás ale přesvědčí (mě tedy určitě přesvědčil) o tom, že The Wire je natolik komplexním, rafinovaným a jedinečným projektem, že se do něj více už prostě nemůže vejít. Takový pocit se dostaví opravdu jen ve výjimečných případech, kdy si na konci nějakého seriálu říkám, že jsem vlastně viděl všechno, co se v rámci daných témat dalo obsáhnout. The Wire je vedle Six Feet Under a první série True Detective dalším seriálem, o kterém to mohu s čistým svědomím prohlásit. A i když nadpozemsky miluju postavu Dextera, tak jsem stejný pocit uspokojení po zhlédnutí všech sérií rozhodně neměl. The Wire hned od prvního dílu nasadí vysokou laťku a až do samotného konce ji bez větších výkyvů udrží. Pozoruhodná kombinace scénáristické geniality, parádních postav, perfektně padnoucího soundtracku a až neuvěřitelně konsistentní kvality všech sérií. (15.03.2015)

Po první sérii: Nikdy bych nevěřil, že tak rychle narazím na seriál, který se v řadě ohledů minimálně vyrovná skvělému Dexterovi. Zatímco Dexter je na první pohled vybroušená, velmi přitažlivá pohádka (se stále více pohádkovými prvky zvláště v dalších sériích, což může představovat problém, protože nás dospělé, co si budeme povídat, pohádky dříve nebo později začnou nudit, a pro děti Dexter rozhodně není), The Wire stojí na až fotografickém zobrazení ryzí reality - a představte si, že v těch tisících fotografií každodenní policejní práce není snad žádná nudná, naopak - každý díl obsahuje několik scén, kde si budete říkat omfg, to je skvěle udělaný a budete si je vracet v přehrávači několikrát (jako třeba již v komentářích zmíněná scéna s rekonstrukcí vraždy, skvělá scéna z odvykacího centra nebo úžasná scéna se zmatkem poté, co to SPOILER koupila Sonja Sohn a ta následná s hromadou poldů poslouchajících nahrávku přepadení nebo scéna s rybími akvárii nebo scéna SPOILER s Wallacem po návratu z výletu atd.atd. ). V Dexterovi je pár originálních a divácky velmi vděčných postav, tady je sice možná ne tak originálních, ale o to realističtějších a stále velmi zajímavých postav, se kterými budete prožívat jejich osudy doslova minutu po minutě, několik desítek(!), respektive není tu snad jediná, která by vám příšla navíc nebo účelově vytvořená pro diváka. Zatímco Dexter ve vás zanechá pocit skvěle odvedeného díla a brilantní thrillerové zábavy s hrdiny, které jste si (většinou) hodně oblíbili, The Wire vás zahltí kolosální propracovaností obrovského divadla o dvou navzájem prostupujících jevištích se dvěma paralelně účinkujícími orchestry, z nichž jeden má na programu symfonii na bicí z policejních fucků a shitů a druhý do mnoha akordů rozprostřené variace úžasného černošského slangu. A na závěr - úmyslně porovnávám s Dexterem, protože uboze průměrné Kriminálky, CSI a podobné pro porovnání vůbec žádné styčné body nenabízejí. A berte to i jako varování - pokud máte CSIshity rádi pro jednoduchost, rychlost a námětovou prostotu, díky které můžete při sledování paralelně psát esemesku, neztrácejte s The Wire čas - ztratíte se v ději během čtvrthodiny a nikdy nepochopíte, o čem to tady jahol nadšeně vykřikuje. (28.03.2010)

Po první sérii jdu rovnou na plný počet. Tohle je krimi s koulema. Vtipný a barvitý scénář, skvělé herecké výkony, pevně držená příběhová linie. Rozjel jsem druhou sezónu a kvalita neklesá. ---------- Po druhé sezóně: Malaka! Opět za pět. Efcharisto, těším se na další epizody. ---------- Třetí sezóna bez debat zatím nejlepší. -SPOILERY- Mladý ambiciózní běloch se tlačí na místo starosty černého Baltimoru. Polda, co už to má za pár, se rozhodne po svém vyčistit ulice od drog, ale gorily nad ním mu to dají sežrat. Rozprášení Barksdaleovic gangu! Doslova. Když to schytal Stringer Bell, řval jsem jako děcko. Omar na hrad. Kdyby tohle bylo zakončení seriálu, nemohlo být lepší. Jenže ono není, následují dva další nášupy. S hajzlíka McNultyho je pochůzkář zářící jako sluníčko - může to fungovat? Laťka je zatraceně vysoko. ---------- Ve čtvrté sérii nám McNulty začal sekat dobrotu a byl odklizen na vedlejší kolej. A to nás nezajímá. Nevadí, baltimorští školou povinní spratci jsou dostačující náplastí a politické intriky na radnici také nejsou k zahození. Drug lord Marlo Stanfield vraždí všechny, co mu nevoní a stará jednotka pro vyšetřování závažných zločinů se opět dává dohromady, aby mu to dala sežrat. Kruh se začíná uzavírat, McNulty se vrací! Začne opět chlastat a píchat jako za starých časů? A bude Omar Little příštím starostou Baltimoru? Zjistíme v poslední sezóně jednoho z nejlepších seriálů vůbec. ---------- McNulty se vrátil, začal chlastat a píchat a pak mu ruplo v kouli. Doslova. Baltimorská pobočka novin Sun má díky tomu o čem psát. Škoda, že celou její redakci tvoří samí nesympatičtí pisálci. Oproti charismatickým detektivům a grázlům z nároží rozhodně neobstojí. Místní bezdomovci se stávají populárními, starosta Carcetti přerůstá svůj stín a Omara ‘zhasnul‘ maličký delikvent. Nevadí, už má nástupce. V jednotlivých medailoncích se uzavírají osudy všech zúčastněných. Snoop, nejošklivější ženská v hraném filmu (i Vasquezová má menšího ptáka), konečně zaklepe bačkůrkama, Bubblesův únik z temnoty vás potěší a osud mladého Duquana vás naopak možná rozpláče. Poslední sezóna baltimorských taškařic skončila, nezbývá než zamáčknout slzu a doufat v to, že podobně vynikajících seriálů bude přibývat. Po jednotce pro vyšetřování závažných zločinů se mi bude stýskat. (28.01.2011)