Recenzie (2)
Krabička poslední záchrany vnímavosti, uložená na venkovské polici mezi sadou dlát a svazkem loňské levandule. – Franco Piavoli mě zas (jako v Modré planetě) potěšil tím, jak jemně magickou filmařinou zachytil jemnou magii Skutečnosti, i tím, že děj filmu ztotožnil s dějem ryzího bytí, bez zápletky, a tudíž bez rozuzlení; inu, milý Piavoli ví, že pravé rozuzlení vede jedině k ryzímu bytí. A konečně tím, že chlapík ve filmu žije na jevišti světa – v přírodě – skutečnosti ne jako herec zapletený do rolí (a jejich úzkých aspektů), ale jako výjev ve Výjevu, příroda v Přírodě, naplněný a upokojený tím, co se skrze něj přirozeně vyjevuje. - Film je kápézetkou i pro chvíli, kdy s úděsem zjistíme, že nám k zarolovaným lidským labyrintům už nepasuje žádné zinscenované rozuzlení. ()
„Ho conosciuto un contadino simile a quello del film. Si chiamava signor Cacaviello e lavorava nei campi di Massa Lubrense, vicino a Napoli. Ho trascorso un anno lì, aiutandolo a raccogliere limoni e olive. Ricordo con nostalgia quel periodo, il profumo e il sapore dei limoni freschi. Che ricordi!“ - My češi, nemáme takový cit, smysl a zaujetí pro vše, co roste a pro plody, které se dají zpracovat a konzumovat, jako lidé pocházející z vesnic jižní Itálie. Tento film to ukazuje přesně. Hlavní roli tu ale hraje zvuk. ()