Kaili blues

Utekly mi všechny souvislosti. Možná proto, že jsem o nich nepřemýšlel a nepídil se po nich, možná proto, že mi byly lhostejné, ale také možná proto, že mě přemohla obrazová stránka filmu nebo drobné děje, do kterých se mi nakonec rozpadl. A ruční kamera už také není ruční kamerou minulosti, a také už slouží jinému zobrazovacímu výrazu. Myslím, že se Gan Biovi podařilo natočit snímek mimo všechny běžné žánry, není to drama ani mysterie, je to BLUES. Film s lomenými tóny (blue notes), čili "tóny záměrně zahranými v jiném ladění, než zbytek skladby, aby vytvořily určité napětí" (Wikipedie). Pozn.: Jedním z kódových prvků bluesové řeči je "telefon", zde mě napadla podobnost s jednou z nejlepších bluesových písniček, Elmore James – I Can't Hold Out (nejzábavnější je verze se starým Jeremym Spencerem - https://www.youtube.com/watch?v=gNxPY_ZdYFI) (24.04.2019)

komentáře: https://www.nytimes.com/2016/05/20/movies/kaili-blues-review.html?_r=0 https://criticsroundup.com/film/kaili-blues/ http://www.eyeforfilm.co.uk/review/kaili-blues-2015-film-review-by-jennie-kermode http://www.hollywoodreporter.com/review/kaili-blues-lu-bian-ye-872299 výstižná rekonstrukce nejednoznačného děje: http://www.slantmagazine.com/film/review/kaili-blues http://www.scmp.com/culture/film-tv/article/2008250/film-review-kaili-blues-bi-gans-art-house-gem-blends-memories-and http://366weirdmovies.com/capsule-kaili-blues-2015/ zasvěcený výklad děje i jeho smyslu: http://cinema-scope.com/spotlight/kaili-blues-bi-gan-china/ http://www.imdb.com/title/tt4613272/criticreviews?ref_=ttexrv_sa_5 (20.02.2017)

Prekrasna filmova poezie. Moc nevim, co se tam delo. Ze zacatku jsem se nechal unaset snovou kamerou a potom jsem se nechal preject trictvrte hodinovou jizdou, behem ktere jsem valil oci nad technickou strankou, uzival si epizodu v zivote doktora a dalsich vesnicanu a vzpominal, jak jsem kdysi cestoval po Cine. Presne takto si ji pamatuju. (21.07.2023)

Len plynutie a nič viac. Vo vnútri Činy, kde je vlhkosť, rozklad a folk tales, ktoré sa dostávajú do hlavných správ putuje človek s cieľom. Cieľ má možno svoje opodstatnenie ale počas tohto putovania nás ako diváka zasahuje kolorit, prostoduchosť, drobné osudy malých ľudí, silná atmosféra upršaných uličiek a nepekných obydlí, ktorej dominuje silná jednozáberovka. Cieľ pre postavu je niečo iné ako cieľ pre diváka. Nemáme tu popisné dialógy. Ani nejakú výraznú dejovú štruktúru. Predsa mám ale pocit, že som sa o postavách dozvedel veľa. Boli smutné. Boli sklamané. A možno sa im nikdy ich cieľ nepodarí dosiahnuť. Aspoň nie tak ako chceli a túžili. Ale aj tak sa neviem zbaviť toho uhrančivého pocitu, že silá každého záberu, bola ako sila úderu hlavného tvorcu do vášho vedomia, pretože túži aby ste ako divák vnímal. A nechal sa niesť. A nesúdil. A uveril. Kaili blues je manifestom poetiky. Aj priamej, aj tej čo sa skrýva ako plynutie času na stene vagónov prechádzajúceho vlaku. Gan Bi je tvorca ktorý si môže s Tsai Ming-Liangom a Wong Kar Waiom podať ruku. Pre mňa pohladenie. (06.04.2019)

Evidentně půjdu proti proudu, jelikož mi to zas tak snové nepřišlo. I tak ale uznávám, že Kaili blues je zdařilý debut, především svojí precizní kamerou, která sice místy (nejvíc je to znát v té tři čtvrtě hodiny dlouhé scéně, ale překvapivě je i tak celkem podmanivá) působí amatérsky, ale i tak, většina záběrů je úžasná. V některých je dost znát inspirace Weerasethakulem (který své filmy má hodně snové), ale Gan Bi zatím jeho kvalit podle mě nedosahuje. Taky mi tu chyběl nějaký trochu větší příběh, chvílemi to bylo nudné. Konec se mi ale líbil, včetně té svojí myšlenky. Poslední večery na Zemi se mi líbily víc, ale i tak uznávám, že Kaili blues je zajímavé a myslím si, že Gan Bi se s každým filmem bude čím dál tím více zlepšovat. 3* (01.05.2020)