Volanie divočiny

Nesmrtelný příběh lvice Elsy je pro mě srdeční záležitostí.Nádherný a silně emocionálně působící film o obrovské lásce člověka k přírodě a naopak i o lásce přírody k člověku.A jelikož je román Joy Adamsonová podle skutečných příhod s lvicí Elsou,tak mi nezbývá,než před manželi Adamsonovými smeknout.O to horší je pak to,jaký je oba potkal osud.Film o nádherné lvici Else jsem viděl minimálně již 50x a pokaždé jsem z něj naměkko a některé scény mě znovu a znovu dohánějí k slzám.Zejména scéna,kdy se manželé už vzdávají naděje na opětovné setkání s Elsou a ona se nakonec přeci jen objeví i se svými lvíčaty-to už brečím jak želva a konec scény už skoro nevidím.Ale vždy při té scéně toužím pomazlit se taky s tou nádhernou a hrdou lvicí Elsou.A závěrečná píseň Born Free je krásným vyvrcholením filmu a moje dojetí se ještě umocňuje.Vlastně hudba v celém filmu je velmi pěkná.Samozřejmě se dá říct,že dialogy nejsou nic moc-ale o to ve filmu přeci vůbec nejde.Pro mě to je a vždy už zůstane bezkonkurenčně nejzamilovanější film.Navrhuji 6*. (31.12.2011)

Jen co vysuším a vyčistím polštář od nudlí, napíšu toho více :o) Takže po probrečené a probdělé noci je tady: Někdo chová křečky, papoušky, kočky, psy, nebo králíky, prasata, koně, hady nebo dokonce opice a někdo si za domácího mazlíčka pořídí lva. A jak už bývá zvykem najde se někdo, komu se to nelíbí, sousedům. Jenže normální domácí zvířátko nepůsobí takové pohromy jako lvice, naše milovná lvice Elsa. Co tedy dál? Život v kleci, nebo smrt v divočině? Ale každý milující chovatel pro svého miláčka chce to nejlepší, tak najde řešení. A tak se kočička Elsa začala učit býti šelmou :o) Příběh věru zajímavý a pro mě silně emotivní, který mi i teď vhání slzy do očí. Nejenže nám Volání divočiny nabídne sympatické postavy, krásou a kouzlem celého filmu je příroda s nádhernými zvířaty (až na tu kobru, brrr) a samozřejmě životní příběh Elsy. Nezapomenutelné :o) PS: SPOILER Sebemenší vzpomínka na scénu, kdy Elsu vysadili a odjeli, mi trhá srdce na tisíce kousků. Představovala jsem si, jaké by to bylo, kdybych tahle vysadila tu svoji lvici a opustila ji. Infarktové! (23.06.2010)

Tehdy bych mu dal pět hvězdiček. Ale dnes? 1)  Lvici Elsu si pamatuji někdy z šedesátých nebo sedmdesátých let. Bylo to fantastické. Černobílá Československá televize nás odnesla do tajemných exotických krajů, prý nějaká Keňa, v životě jsem o ní neslyšel, kde každý záběr kamery představoval neskutečné dobrodružství. Mít doma lvíčata - jaká to báječná představa pro pubertálního kluka, byť ti lvi byli pro nás jen, jak bychom dnes řekli, virtuální._____ 2)  Ve skutečnosti se asi čtyřdenní Elsy a jejích dvou sourozenců ujal George Adamson poté, co zastřelil její matku. Stalo se to v únoru 1956. Lvice žila pět let. Opavská rodačka Joy Adamsonová pak celý příběh sepsala ve třech knížkách v létech 1960 - 1962. A brzy poté následovalo i filmové zpracování._____ 3)  Knihy jsem nečetl. Film jsem viděl jenom tento z roku 1965. Opětovné zhlédnutí mě zklamalo. Kouzlo je pryč. Možná je to tím, že pro mě exotické krajiny již příliš exotické nejsou, možná proto, že jsem filmů s podobným námětem už viděl více. Ale nejspíš je to proto, že ten film sám o sobě není nic světoborného. Ale jeho význam pro popularizaci a osvětu ochrany přírody je obrovský. To ovšem není, co mě jako diváka primárně zajímá. Inu, tak to dopadne, když člověk konfrontuje sny svého dětství či mládí s realitou dneška. (18.02.2023)

Dlouho jsem tento film neviděl a musel jsem si ho připomenout. Je to krásně zfilmovaný příběh Opavské rodačky, která milovala Africkou přírodu, zvířata, které v ní žijí, místní kultury a lidi, kteří zde žijí. Je to opravdu krásný a dojemný film s velmi podmanivou hudbou. Film jsem miloval jako dítě a miluju ho dodnes. (17.03.2023)

Tak tu skutočne dôležitú úlohu hrá nostalgia. A to nielen spomienky na vlastné pozretie spred niekoľko desiatok rokov, ale aj preto, že išlo o najobľúbenejší film mojej mamy. Príbeh je patrične rozprávkový, ale zároveň aj uveriteľný, i keď sa vyhýbame drsným záberom krutej africkej fauny ako to len ide. Až na pár výnimiek. Záver ale musí dojať snáď každého, kto má rád kinematografiu a zároveň má aj nejaké tie city, čo je umocnené ešte odvysielaním filmu deň pred Štedrým dňom. Obávam sa však, že pre nasledujúce generácie pôjde dosť možno o film o prehistorických stvoreniach, ktoré kedysi, pred pár desiatkami rokov, žili na našej planéte... (23.12.2019)