Volanie divočiny

Nesmrtelný příběh lvice Elsy je pro mě srdeční záležitostí.Nádherný a silně emocionálně působící film o obrovské lásce člověka k přírodě a naopak i o lásce přírody k člověku.A jelikož je román Joy Adamsonová podle skutečných příhod s lvicí Elsou,tak mi nezbývá,než před manželi Adamsonovými smeknout.O to horší je pak to,jaký je oba potkal osud.Film o nádherné lvici Else jsem viděl minimálně již 50x a pokaždé jsem z něj naměkko a některé scény mě znovu a znovu dohánějí k slzám.Zejména scéna,kdy se manželé už vzdávají naděje na opětovné setkání s Elsou a ona se nakonec přeci jen objeví i se svými lvíčaty-to už brečím jak želva a konec scény už skoro nevidím.Ale vždy při té scéně toužím pomazlit se taky s tou nádhernou a hrdou lvicí Elsou.A závěrečná píseň Born Free je krásným vyvrcholením filmu a moje dojetí se ještě umocňuje.Vlastně hudba v celém filmu je velmi pěkná.Samozřejmě se dá říct,že dialogy nejsou nic moc-ale o to ve filmu přeci vůbec nejde.Pro mě to je a vždy už zůstane bezkonkurenčně nejzamilovanější film.Navrhuji 6*. (31.12.2011)

Fotbal, Brexit, Silvestr a další mezinárodní události světového významu jsou mi šumafuk, ale co mi vadí, je, když Euro-rouro-kňouro místo podstatných věcí řeší třeba přemnožení mývalů a brojí proti bezbranným medvídkům. O lvici Else jsem četla někdy ve 2. třídě a sama jsem jednu chovala. Jmenovala se Nancy, měřila asi 5 cm v kohoutku, několikrát denně jsem jí měnila vodu a kradla pro ni salám z ledničky. Byla gumová, tak moc nevyrostla, a živou jsem nedostala ani pod stromeček. Každopádně skutečná Elsa je důkazem, že nejen lidi, ale i zvířata můžou žít věčně. A někdy i déle. (30.06.2016)

Krásny romantizujúci film o láske k prírode a zvieratám, ktorý bol asi súčasťou snov každého o Afrike. V podstate dramatizovaný prírodopisný film zabalený do príbehu ochrancov Joy a Georga, prekvapivo v českej verzii premenovaného na Jiřího, Adamsonovcov. Príbeh strieda dialógy a rozprávanie Joy, vtedy je obraz len ilustráciou jej rozprávania. Herecky aj produkčne dobre zvládnutý film svojím emotívnym nábojom mierený na rodinné publikum. 75% (18.10.2023)

Pro notorického vyznavače přírody jako jsem já, (alespoň se za něj považuji), je tématika přírodních filmů ze života divočiny a nádherných zvířat ohromný relax, který jen tak nezevšední. Stačí se jen koukat a zbavit se všech pout denních starostí. Nicméně si myslím, že i přes skvělé výkony britského hereckého páru byli pro mě hlavní fantasticky hrající zvířata, která ve výsledné formě svojí exhibicí dokázala zaujmout i v dnešní přecivilizované době techniky. (30.03.2010)

Poprvé jsem viděl Volání divočiny jako puberťák zblázněný do přírody. Tehdy mě příběh o lvici Else skoro rozplakal. Teď po 20-ti letech jsem otrlejší, ale i tak jsem se neubránil návalu emocí. Někdy mám pocit, že i lidstvo je otrlejší. Raději se díváme na stupidní střílečky a filmy jako je Volání divočiny jsou na pokraji zájmu. Přitom jde o řemeslně velmi dobře zvládnutý film, ze kterého sálá obrovská láska ke lvům a respekt k přírodě. (16.12.2011)